Magická hlubina

Jsou lidé, kteří poznali NĚCO tak, že touží stát se součástí TOHO NĚČEHO, co tak nezměrně milují. ... Jakoby se narodili jinde než by si přáli. A láska k moři k takovým láskám patří. Rádi se vracíme tam, kam nás srdce táhne a kde se cítíme dobře. Vychutnáváme si krásy mořských hlubin a stále poznáváme nové a nové zážitky pod hladinou moře, toho – nám tak MAGICKÉHO jiného světa. Pohybujeme se v podmořském světě plném barev a chtěli by jsme jakoby "utéct" z toho našeho. A pak? ... v těch nejkrajnějších případech obětováváme svůj život tomu, čemu jsme se zaslíbili . Je lepší shořet, než vyhasnout. /Kurt Cobain/ ... ... ... ... ... /MOŘE JE DRUHÝ ŽIVOT NA ZEMI. Važme si ho a chovejme se k němu slušně. Vrátí nám to v míře nadměrné./ ... ... ... ... (26.12.2008)

V The Big Blue se setkávají dva druhy lásky. Jedna žárlivá, toužící toho druhého vlastnit a neschopna přijmout, že její kontrole určitá oblast života jejího objektu uniká. Druhá je hůře definovatelná; láska k potápění, moři, klidu hluboko pod hladinou a organismům tam žijícím. Možná je stejně žárlivá, tímto testem ale nemusela projít, každopádně z pohledu té první je naprosto nepochopitelná. A tyhle dva druhy se ukáží být (překvapivě) nepříliš kompatibilní. Až se jeden nediví, že má Jacques vždy takový problém najít důvod, "proč se vrátit tam nahoru" - podvodní záběry jsou opravdu příjemné a sálá z ních obrovský klid. Nu a nahoře na něj čeká Rosanna Arquette. Pochopil jsem, proč byla jedním z prvních cílů kanadských vojsk při útoku na USA (v SP: Peklo na zemi) rezidence Arquetových. Už dlouho jsem neviděl tak mizerný herecký výkon, který výrazně škodí celému snímku. Nejde o zcela vážný počin, spíše mi připomíná formát rodinného filmu pro nedělní odpoledne. Poněkud vykonstruovaný příběh s hezkým poselstvím, roztomilá zvířátka skákající a pískající v režisérově rytmu, hodně humoru (DOKONALÁ příprava japonských potápěců!), nepříliš dobří herci. Příjemná podívaná, v níž mě ale mnoho věcí vyrušovalo od *skutečně* hodnotného filmového prožitku. (02.01.2008)

Příběh ambiciozního hlubinného potapěče Enza a jeho až příliš pohodového kamaráda Jacquea, který má rád hlubiny, trochu i krásnou Američanku a především delfíny. Besson v lehce mimoňském Jacquesovi našel typ podivína vynikajícího v určitém oboru, podobnou postavu později mistrovsky rozvinul ve svém Leonovi. Téma přátelství potapěčů, kouzelných hlubin a ztráty nevinnosti mladšího z nich bylo zajímavé. Magická hlubina však - a v předlouhém režisérském střihu především - má nevládnuté tempo a místy nudí, což je podstatná vada na kráse. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=NAZaRub0P_U (12.01.2013)

„Čo presne chceš vedieť?“ - „Všetko.“ - „Ale o čom?“ - „O všetkom.“ Mám rád filmy, ktoré v 80. a v 90. rokoch režíroval francúzsky Spielberg Besson. Nevravím, že ich vyložene zbožňujem, ale neuznávať ich kvalitu je ako povedať o lúke, že je škaredo rozkvitnutá. Postavy sú pôsobivé, príbehy príjemne zvláštne, atmosféra akoby ani nepochádzala z nášho sveta. Niektoré scény sú nezabudnuteľné (pitie šampanského pod vodou, more na strope) a kamera je úchvatne famózna (prekrásne atmosférický čierno-biely prológ). Barr a Reno excelujú, toto muselo byť nádherné natáčanie. (27.12.2004)

Je zajímavé sledovat cestu tvůrce, který byl v 80. letech považován za úkaz a dnes už si nikdo není příliš jistý tím, zda důvěra v něj vložena byla zklamáním nebo jen přehraným očekáváním. Buď jak buď, dnes už je to kus historie a ten french touch v podání Bessona není zdaleka tak poutavý jako kdysi. Nicméně s odstupem času je poměrně zajímavé sledovat tehdejší hvězdičku Rosannu Arquette ve velmi přirozené roli (pamatuje na ty její drzé nehezké holky?), Jeana-Marca Barra (kterého jinak vnímám jen u von Triera) a Rena, o kterém nikdy nevím, co si mám myslet (jsou ty jeho pózy ještě dneska cool)? (16.06.2017)