Bridgertonovi

Preromantický Londýn je zde vykreslen asi podobně realisticky jako Hobitín, a to včetně pastelových barev, pročež mi schází v žánrech pojem "fantasy". Leč přijmeme-li premisu, že černí sluhové v bílých parukách vůbec nevypadají otroci, které chtěl někdo hrubě zesměšnit, a že největším projevem lásky je spečetěná ejakulace, můžeme se královsky bavit přehlídkou volánkových kostýmů, dechberoucích plesů a bezvadných lidiček, kteří mají prostě jen smůlu, že je osud postavil v jakémkoli smyslu či poměru proti sobě. Zakáži si tedy interpretovat navýsost postmoderní, postkoloniální a obecně posthistorickou podívanou, a spokojím se s konstatováním, že Whistledownová je přelud, jehož totožnosti nevěřím. (19.03.2022)

Druhá řada zdařile navázala tam, kde předchozí skončila, a zpočátku vlastně nebylo nač si stěžovat. Prostředí zůstalo beze změn, herecké výkony-nevýkony taktéž, ale na druhou stranu přibyly k dobru sestry Sharmovy a jejich indický nádech a byly odkryty motivace a touhy hlavního hrdiny. Jenže druhá polovice ztratila dech a kdyby si tvůrci odpustili poslední dvě až tři epizody a vše vyřešili již na velkolepé svatbě, příběh by působil mnohem sevřeněji a úderněji. Takto jsme čekali na okamžik, který byl stejně už dlouho zřejmý a bavit se bylo možné pouze vedlejšími liniemi, které se snad prolnou i do dalšího pokračování. (27.05.2022)