Změna stavu

Tady jsem si hned několikrát opravdu zachrochtal blahem! Ken Russel převedl na plátno převelice zajímavý námět o vědci Ediie Jessupovi, který si za pomoci halucinogenních drog a jedné pokusné nádoby přivozuje změněné stavy vědomí, načež je se svým pracovníkem a dalšími kolegy odborně vyhodnocuje. Nic víc prozradit nechci, protože bych akorát tak vybrebentil dějové zvraty a nečekané momenty. Nejvíc jsem si při sledování vzpomněl na starého dobrého Cronenberga a těmi halucinacemi mi to maličko evokovalo jeho Videodrome. Jestli má scénář nějaké mouchy, tak je to možné, ale já jsem se od sledování jen těžko dokázal odpoutat, protože to téma a zpracování na tu dobu je fantastické! Tudíž nebyl pro mě problém se povznést i nad tím sentimentálním koncem a jinými scénami, které mě třeba tolik nedostaly. Jinak samozřejmě očekávejte tu pravou osmdesátkovou atmosféru, scény s pořádnou dávkou halucinace a přesvědčivé herecké výkony (obzvlášť William Hurt v hlavní roli správně šáhlého a zapáleného vědce). Mutace byla mým velkým, chutným a silným šálkem čaje!!! - Takže ty si nemyslíš, že by schizofrenie mohla být redukována na původce choroby? - Nejsem si úplně jistý jestli je to choroba. - Myslíš snad, že šílenství je jednoduše jiný stav vědomí? (31.10.2014)

Chvíľu som si myslel, že snaha Kena Russella ukázať brundleovskú premenu ambiciózneho vedca psychicky, nie fyzicky, je zaujímavejšia a ambicióznejšia ako to, čo stvoril Cronenberg v Muche, ale nakoniec som pochopil, že Ken sa v chaotickej spleti myšlienok, filozofie a (pseudo?)intelektuálskych rečí utopil. Napriek tomu Zmene stavu nemožno uprieť atmosféru, silný výkon Williama Hurta a Blair Brownovú. (02.06.2007)

První půle je strašně ukecaná, kdy dialogy proudí závratnou rychlostí a chvíli trvá, než se v tom člověk zorientuje a musí pečlivě sledovat titulky, aby se neztratil v změti odborného a vědeckého názvosloví. Jak se na scéně zjeví opičák, žánr se překlene do hutnější a napínavější části a vše vrcholí sugestivním koncem, který bohužel přebije totálně zbytečný romantický závěr. Jaká škoda, symbolika možného konce ve spojitosti s Eddieho halucinogenními výjevy v indiánské jeskyni, byla úžasně provedená. Ve výsledku je to v HD kvalitě vizuálně pěkná podívaná, s neklidně burácejícím soundtrackem, který si občas pouštím jen jako audio. (29.03.2020)

Zejména v 1.půli, kdy tvůrci brnkají na temnou strunu, je to jako lepší Cronenberg, s halucinogenními scénami, kde za některé z nich by se nemusel stydět ani Hieronymus Bosch (osmiokého kozla z hlavy dlouho nedostanu). Ty drobné triky s tělěsnou metamorfózou jsou fajn, funguje to i v osobní rovině, kde to neskutečně táhne William Hurt, který byl v 80.letech v obrovské herecké fazóně. Bez čeho bych se ale obešel, je opice, která jakoby přišla z nějakého béčkového slapsticku. A škoda, že Ken Russell neměl koule to zakončit, jako to udělal Kubrick ve své Vesmírné odyssee. Ten doslovný závěr prostě zamrzel. (16.08.2020)

První hodina filmu naplňuje klasická žánrová schemata - vědec posedlý svou prací, pokusy na vlastním těle, přítekyně/manželka odsunutá na druhou kolej - a funguje to výtečně díky dráždivě tajemnému a poměrně originálnímu nápadu ( kdo by nechtěl pocítit na vlastní kůži svojí evoluční historii ), slušné atmosféře a přesvědčivému výkonu Williama Hurta. Po hodině všechno padá, protože nám Ken Russell všechno odhalí jako ve výkladní skříni a příběh se začíná stáčet spíše k psychologickému dramatu, o závěru ve stylu "láska nad vším zvítězí" radši nemluvě...fuj. Masky jsou na rok 1980 povedené a kdo má rád psychedelické montážní sekvence a la 2001, tak taky nepřijde zkrátka... (15.02.2006)