Duncanville

Už jsem to psal u The Mitchells vs. the Machines, ale stojí to za zmínku i zde - přejeden animáků, které měly spoustu gimmicků, myšlenek, lore a ambicí vyhrávat ceny kritiků (např. Avatar: The Last Airbender a spol., jakýkoliv Pixar, jakýkoliv Disney) jsem skoro až zapomněl na to, co mě ke kresleným seriálům přivedlo - taková ta špatně slovy vyjádřitelná hravost, nebrání věcí příliš vážně. Něco, co bylo kdysi doménou pořadů na Cartoon Network a něco, co jsem v určitém směru zahlédl i v nedávném MvstM. Stačí pohlédnout na titulního Duncana, který čas od času vypadá jako kdyby měl místo rukou nudle. A funguje to skvěle. Zbytek rodiny zdatně sekunduje a každá postava má minimálně jeden "háček" (s návnadou), na kterou jsem se chytil a mám je rád. Epizodně je to střídavě oblačno, občas máme vynikající jak zábavné, tak epizody, do kterých se dokážu vžít (z první série namátkou Red Head Redemption, Fridgy), občas je to příliš přitažené za vlasy (z první série namátkou např. Judge Annie nebo Wolf Mother). Začátek druhé řady však zatím je ve znamení první z těchto kategorií. Rozhodně to zatím má co nabídnout a pro lidi, které již nebaví sem-tam opakující se příběhové linky Simpsonových, Family Guye nebo např. Bob's Burgers, by to mohla být zajímavá, ale přesto známá a oddychová, podívaná. Rozhodně se mi vyplatilo podívat se, co lidé z Parks & Recreation dělají v současné době. (06.06.2021)