Candyman: Ďábelský přízrak

Snažil sem se jít do filmu nezaujatě, popravdě sem se i přes hodnocení tady trochu těšil, protože zahraniční recenze byly přeci jen mnohem lepší. Bohužel. Jsou dobré béčkové kultovní horory (Dětská hra, Pátek 13, Halloween, dejme tomu Noční můra) a potom jsou nepochopitelně přeceňované sračky, mezi které patří právě Candyman. Z původní trilogie jsem viděl jenom jedničku a bůh věř, že jsem chtěl vidět všechny díly, ale už první jsem neskutečně vytlemil a znechuceně poslal do píči už před lety. V remaku se nic nemění. Otravné postavy, hnusný prostředí, dementní dialogy a občas nějaký kuchání. Tahle negerská sága je zajímavá asi jako nedělní program na ČT2. Stejně jako původní verze tupé, nudné a neskutečně iritující. možná bych dal 1*, kdyby aspoň režisérka (režisérka, co taky čekat tvl) ukázala vraždy na dívčích toaletách. Kdybys Costo aspoň pořádně na kameru rozpárala ty čtyři otravné influencerky, tvl tu 1* bych vykouzlil. Jděte s těmahle woodoo píčovinama do prdele, kreténi. Floyd live fuck off. (16.11.2021)

Jordan Peele vyvolal po letech cukrovkáře Candymana, jehož slinivka už za ta léta utrpěla nejeden diabetický kolaps, ovšem stále perfektně slyší na pětkrát opakované zaklínadlo do zrcadla v podobě jeho jména. Skutečným kolapsem je ale tahle revitalizace. Amputace způsobená gangrénou je namístě. Nejprve bych vyhodil režisérku, která se pro režírování hororu vůbec neosvědčila. A pak za ní hned člověka, co schválil tuhle otřesnou interpretaci, která usmrtila jakýkoliv potenciál navázat na klasickou hororovou značku. Začnu tím, co mě iritovalo nejvíc: jakákoliv zmínka o legendě Candyman je doprovázena ultra pitomým loutkovým divadlem, kdy jsem si nebyl jist, zda si režisérka Nia DaCosta tropí legraci, zda včera byla s dětmi na odpoledním dětském představení, nebo ke spolupráci kontaktovala soubor Jaroslava Vidlaře. Sakra, když se ta nevkusná hrůza objevila v hororovém filmu, kde neměla co pohledávat, tak mě bulvy vyjely jak Jimu Carreymu v Masce. To bylo zatěžko tyto sekvence natočit na patřičné úrovni?!! Samozřejmě to není jediná výtka. Film se rozjíždí moc pomalu, tempo nenabere žádné a nenabídne ani příliš extra maso, respektive neblýskne se scénou, co by dostala diváka do varu. Ano, scéna zabití v galerii, která je jednou z prvních, sice vypadá brutálně krvavě, jenže nadlouho zůstane nepřekonána. Další nášup mohla obstarat potenciálně brutální sekvence na školní toaletě, která ovšem převládající sterilní dojem jen umocní. Kapitolu nedobrého pocitu znásobuje herecký casting. Yahya Abdul-Mateen II v titulní roli je absolutně nevýrazný černoch. O moc lépe na tom není ani zbytek herecké osádky. Pochopitelně, jak je už tradicí u pana Peeleho, se naveze do rasistické problematiky, která vlastně v hororu nikoho nezajímá a působí rušivý element. Opakovaný (rasistický) vtip totiž přestává být (pro bělochy) vtipem. Samozřejmě pro znásobení kontroverze je zde přítomen rasově smíšený homosexuální pár. Kdyby si raději pohlídal, co vlastně jeho realizační tým vůbec nezvládl - tedy to nejzákladnější, kdy se nedostavuje žádné napětí, gradace a hororový výkon, namísto blábolivé koketérie s uměleckými prvky a impotentními hororovými scénami, udělal by královsky dobře. Film by to možná na průměrné známky dotáhl, občas se totiž objeví tak trochu tajemný muž z prádelny, který chce nalít trochu náboje do té mizérie, pár scén touží být atmosférickými, jenže je to v součtu přece jen málo, navíc se jedná o film zařazený do kin, kdy tedy není o co stát. Jedná se totiž o vyhozené peníze za vstupné. Candymana po tomhle kvalitativním propadáku, kdy jsou mně mnohem milejší následná béčková pokračování z devadesátých let minulého století, už hned tak někdo nevzkřísí. Peele si může nyní do zrcadla opakovat nejméně stokrát jsem blbec, zazdil jsem šanci vzkřísit něco, co už je, pravda, dávno mrtvé a zapomenuté. 4/10 (06.10.2021)

Má to atmo Mitchellova It Follows, což je vždycky dobrá věc, ale zároveň i něco unikátně svého, což se u mě projevuje hlavně v pasážích v galerii nebo s kritičkou, které přemítají o tom, jak se témata menšinového útlaku v umění často komodifikují, nebo se označují jako didaktická. V hororu, který má ale zároveň silný i zakrvavený pravý hák, dost nečekané. (26.09.2021)

Bohužel tento film nedosahuje kvalit prvního a druhého dílu. Třetí a čtvrtý jsem zatím neviděl. První půlka filmu ještě jde, ale pak to jde s kvalitou hodně dolů. Finále je úplně zkažený. Tady je opět hrozně znát, jak systém leze černochům a menšinám doslova do zadku. Obzvlášť Netflix toto hodně podporuje ve svých filmech a seriálech. Bohužel teď je nová doba, kdy běloši jsou zloduši a černoši hrdinové. (24.09.2021)

Candyman je v současném hororovém kontextu režijně a scénáristicky obdivuhodně opečovaný film, ve kterém se navzájem podporují dva velké talenty - DaCosta a Peele a jeden druhého zde střídavě podepírá, když kdokoli z nich zakolísá. Díky tomu se nedá film v žádném svém parametru nikdy úplně odsoudit (pokud nejste úplný kretén, viz níže). Nový Candyman tak není nabízející se white-guilt pózou - protagonista je gentrifikovaný afroameričan, který se snaží své společensko-kulturní pozadí exploitovat. Epizodičnost bílých postav (kde figurky snobských uměleckých kritiků patří teda někam o tři dekády dříve) lze odůvodnit pak tím, že o nich to tentokrát zkrátka není. Jejich vyloučení pak umožňuje silnější semknutí kolem bývalého ghetta a lidí s ním svázaných, kde hrůzou není nenadálé zjevení Candymana, ale jeho všudypřítomnost. Záběr kdy se vrah v pozadí pomalu vyklání zpoza dveří je děsivější než padesát tisíc lekaček zároveň. Jordan Peele dokazuje jako scénárista opět svoji výjimečnost, protože s příběhy o dědictví útlaku je o krok dál než zbytek (jakkoli závěr je už hodně doslovný a tendenční), dokáže objevovat, propojovat a žánrově parafrázovat afroamerická traumata a to mi přijde prostě skvělý. A DaCosta má cit pro práci s prostorem a vyprávění obrazy. Docela by se mi líbilo, kdyby to drželi dohromady dál. A sehnali si třeba tentokrát třeba lepší herce ještě. (23.11.2021)