Tove
Režie:
Zaida BergrothScénář:
Eeva PutroKamera:
Linda WassbergHudba:
Matti ByeHrají:
Alma Pöysti, Krista Kosonen, Shanti Roney, Eeva Putro, Joanna Haartti, Kajsa Ernst, Robert Enckell, Jakob Öhrman, Wilhelm Enckell, Liisi Tandefelt (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Helsinky, 1945. Konec války přináší malířce Tove Janssonové pocit umělecké a sociální svobody. Zatímco své umělecké sny soustředila na malování, okouzlující příběhy o stvořeních jménem ‚Mumínci‘, které vyprávěla vyděšeným dětem v protileteckých krytech, rychle začaly žít svým vlastním životem a přinesly mezinárodní slávu a finanční volnost. Její touha po svobodě je vystavena zkoušce, když potkává divadelní režisérku Vivicu Bandlerovou, která v ní zažehne elektrizující a pohlcující lásku. Ale zatímco začíná nacházet svou uměleckou identitu, objevuje pravou lásku, po které touží, aby byla opětována, a jedině tím, že si vytvoří vlastní cestu, se může naučit být svobodná. (Film Europe)
(více)Videa (8)
Recenze (15)
Další standardní film o umělci s mezinárodním přesahem. Pokud chcete vědět něco o Tove Janssonové, víc se dozvíte i z jejího českého hesla na Wikipedii. Snad je lepší ušetřit čas a přečíst si od ní něco o Mumíncích. Alma Pöysti je evidentně výborná herečka, takže film utáhne, ale mezi všemi těmi současnými životopisnými filmy na tenhle asi každou chvíli zapomenu. ()
Nic jsem nečekal a tak je teď lehké hodnotit. Mile natočený film, který nemá moc slabin. Herci, výprava, scénář... a samozřejmě severský vibe :) Všechno klape i bez nějaké větší katarze. Těžko říci, jaká byla opravdu Tove, o konkrétních dílech se toho moc nedozvíme, sledujeme pouze výsek formování životních postojů člena umělecké rodiny. Film je velmi uvěřitelný, ale postavou hlavní hrdinky trochu zaměnitelný. Což je dobře i škoda. Po nečekaném konci jsem měl chuť sedět dál a pokračovat v melodrama života Tove a dozvědět se více. ()
Troufám si říct, že můj nejpříjemnější kino zážitek roku a to je teprve leden. Na film jsem se neskutečně moc těšila, až jsem se trochu bála, že mám vysoká očekávání a budu zklamaná. A ono ne, byla jsem ještě víc nadšená, než jsem si myslela. Líbí se mi, že film nemá ambice obsáhnout celý život, což často bývá kámen úrazu životopisných filmů - viz Havel, ale jen pár let, které ale byly pro život Tove Jansson nejvíce formující. Film příjemně plyne, chvilkama si divák přijde skoro jako voyaeur, což není výtka. Dechberoucí Alma Pöysti BYLA Tove, své role se zhostila na jedničku, koneckonců, i ona je finská Švédka. Milá třešnička na dortu je závěrečná scéna, takovou chuť se usmívat jsem neměla dlouho. Roztomilá švédština krásně lahodila mých uším. Takový příjemný pocit při cestě z kina jsem měla naposled před šesti lety na Dánské dívce. Děkuju pořadatelům Scandi, že tenhle skvost zpřístupnili českým divákům. ()
Výraz femme fatale je nejčastěji užíván v souvislosti s ženou, která je pro muže zdrojem inspirace, ale také trápení, která si ho dokáže podmanit svou svůdností, ale i oduševnělostí. Žena přitom často sobecká a nevyzpytatelná, takže destruktivní a přesto vzbuzující dojem, že ona jediná dá muži po čem touží. Občas někdo použije chybné spojení...je to moje femme fatale. Není. Takto působí na všechny muže...a ženy. Pokud narazí v poválečném Finsku citlivá umělkyně na Vivicu - femme fatale, bude nedostatek jídla a nuzné podmínky pro život, ten nejmenší problém. Umělec je člověk, jehož vnímání světa a života v něm, je často mnohem intenzivnější a to se podařilo do filmu dostat. Niternost vztahů mezi jejím milencem, milenkou, otcem, ale i její rozervanost ohledně tvorby. Takto má vypadat životopisný film. Lépe řečeno výsek ze života malířky a spisovatelky, která stvořila Mumínky. Sledujeme složité začátky, které ji formovaly i její osobní život, který výrazně zasáhl do její tvorby. A končíme tam, kde začíná další etapa jejího života. A je to dobře, protože ten film je i o svobodě, tak by bylo chybou odvyprávět ho až k hraně...ohraničit ho smrtí. Alma Pöysti působí jako citlivá bytost s krásným úsměvem...trochu mi evokoval ten mile nesebevědomý úsměv Ivy Janžurové. Její výkon byl přesvědčivý a v jejím podání byla Tove silná i zranitelná zároveň. Přestože má v tomto příběhu mnoho místa láska mezi ženami, není to ani trochu oplzlé a samoúčelné, nebo dokonce s ambicí šokovat. Naopak, tvůrkyně moc dobře věděly co dělají a soustředily se na nesnadnou cestu Tove za poznáním svých tužeb a také za respektem a uznáním. Přesto takový film udělá pro pochopení a příjmutí homosexuality mnohem víc, než nesmyslné kvóty procpané na sílu. ()
Životopisný film o Tove Janssen, ktorá vytvorila fantastický svet Muminiek. O živote Tove som doteraz nevedel absolútne nič, takže bolo rozhodne zaujímavé sledovať, s čím všetkým sa táto žena vo svojom živote potýkala a aké to bolo pre ňu náročné vôbec preraziť. Napokon sa jej to podarilo vďaka akejsi nezáväznej záľube skicovať rozprávkové tvory tzv. Muminiek. Priznám sa, že oveľa viac ma bavila dejová línia ohľadom Tovinej umeleckej práce, a tamtie súkromné záležitosti ma až tak nezaujímali. Ale inak fajn film, 3* ()
Galerie (25)
Zajímavosti (4)
- Tove Jansson patřila ke švédsky mluvící finské menšině. Stejně tak to má její představitelka Alma Pöysti. (Anife)
- První obrázkovou knihu „Sara and Pelle and Neptune's Children“ Tove Jansson (Alma Pöysti) napsala a ilustrovala už ve svých 14 letech. Jansson také ilustrovala švédské překlady klasik, jako je „Hobit“ nebo „Alenka v říši divů“. (Martrix)
- Alma Pöysti, která hraje Tove, je vnučkou herců (Lasse Pöysti a Birgitty Ulfsson), kteří spolupracovali s Tove Jansson na divadelním představení „Mumini“ jako herci, a později hráli i v televizním seriálu Mumintrollet (od r. 1969). (Martrix)
Reklama