Konec srpna v hotelu Ozon

Dlouho jsem přemýšlel co k tomuto filmu napsat. K filmu, který mne zasáhl svojí syrovostí, podanou formou, která nenechá člověka pochybovat o možném scénáři, kdyby se svět do této situace skutečně dostal. Veškeré potřeby lidstva se totiž skutečně dají vtěsnat do jediné věty - " přežije jen ten nejsilnější ". Na svou dobu mimořádný film s drsným, ale pravdivým koncem. (01.09.2009)

Nevím, jakási směsice vnitřních pocitů krajního naturalismu při doslova vraždění krávy a zároveň neuvěřitelně humanitnímu dojmu při setkávání obou starších postav ve mě vyvolalo ovzduší tohoto filmu. Cosi neopakovatelného a krásného i bojácného, stejně jako škoda lásky a dej sem ten gramofon. Četl jsem filmovou povídku od Juráčka a jeho scénář je zas trošku jinde (hodně mi chyběla zmínka o lesbičce při výčtu dívek které jíž při putování zahynuly, "stará" ji totiž zastřelila, protože to co byla, prostě nebylo správné, krásná metafora s... etc) a proto říkám, scénář odtud potud, a i když Juráček moc režisérskou profesi nepovažoval za umělecky tvárnou (nýbrž scénář a scenárista jím je), říkám, že toto je Schmidtův film - hudba, úžasná kamera! (nemluvě o záběrech z podhledu, nadhledu, úchvatné) a to vše dohromady, standing ovation... (15.09.2008)

Film s výtečně budovanou a gradující atmosférou. Je to asi úsměvné, ale první polovina filmu (až do příchodu muže) mi malinko připomínala Stalkera - zejména tím putováním, které doprovází minimum dialogů. Procházíme spolu se zdivočelými hrdinkami ruinami, lesy, nádherně využitý otevřený prostor. Druhá polovina filmu je mírným zklamáním, přesto se na tak krátké stopáži filmu nedalo vysvětlit více. Každopádně má toto dílko v české kinematografii svůj neoddiskutovatelný prostor. (14.02.2020)

Pavel Juráček nebyl zrovna bytostný optimista. I jeho postapokalyptická vize zbytků lidstva, které svým chováním připomíná spíš zvířata, není nijak utěšená. Dva starší herci a osm mladých dívek, od kterých se chtěly spíše fyzické výkony než herectví, na neúprosnou zprávu o konci nejen srpna stačí. V některých filmech se toho stane tak málo – a bohatě to stačí. (27.04.2009)

Miluju československé filmy, mám velice rád období zlatých 60. let... ale tohle byl pro mne téměř nekoukatelný bizár, ke kterému bych dále přirovnal leda tak Herzovu Straku v hrsti. Před filmem jsem se díval na dokument s režisérem Janem Schmidtem z cyklu Zlatá šedesátá, takže jsem přesně věděl, do čeho jdu. Zajímavé momenty už jen v rámci nezvyklého tématu se určitě najdou, za seznámení s tímto kouskem to určitě stojí, ale jako celek mě film spíše minul. Osobně mě mnohem víc zaujal další Schmidtův film Kolonie Lanfieri (1969), vizuálně podobný tím, že se většina filmu odehrává rovněž v divoké přírodě. Největší sranda (byť nechtěná) na tom je, že OZON coby postapokalyptický film putoval na 20 let do trezoru, protože ,,ministerstvu národní obrany se nelíbilo, že by jaderný konflikt neměl vítěze z tábora socialismu" (citováno ze zdejší zajímavosti). :o) No fakt hustý. Jenom doufám, že ten filmový pes byl v reálu opravdu silně nemocný a tímpádem zralý na zastřelení, stejně tak ta kráva pořádně vypěstována. Strašné! (18.07.2018)