Five Girls Around the Neck
Režie:
Evald SchormKamera:
Jan ČuříkHudba:
František BelfínHrají:
Andrea Čunderlíková, Martin Vedral, Jana Krupičková, Lucie Žulová, Dana Matějková, Markéta Křenková, Leoš Suchařípa, Dagmar Cejnková, Jaroslav Kachel (více)Obsahy(1)
Přecitlivělá dospívající školačka má smůlu, že je dcerou důležitého funkcionáře. Snaží se kupovat přízeň svých spolužaček různými dárky a úsluhami, ale ty přesto využijí první příležitosti, aby zradily její důvěru a zesměšnily i první něžnou lásku. Jen zdánlivě dětský příběh se vyznačuje hlubokou znalostí lidských povah, v nichž se již od dětství tají budoucí charakterové vady... Je to výtečně napsaný, inscenovaný i zahraný příběh, dotýkající se celospolečenského mravního klimatu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (44)
Pokud mi chtěl autor něco sdělit, tak mě to tedy uniklo.... ()
Naprosto podivný film, který jsem vůbec nepochopil. Parta holek poskakuje po městě a to se natáčí. V reálu asi výpověď o prázdnotě puberty nebo nevím o čem.40% ()
Útlá stejnojmenná knížka Ivy Hercíkové, která byla předlohou filmu, byla v mé dětské knihovně jednou z prvních. Evald Schorm udělal z tuctového holčičího románku, cosi neuvěřitelného. Změnil vyznění a dostal tam dobovou atmosféru. Na tomto filmu jsem pochopila podstatu režisérské práce. Film je úplně jiný i když jeho obsah je totožný s knihou. Realizoval svou vlastní představu a vytvořil ze stejné látky velmi emocionální příběh. Výběr herců i výprava – vše bylo dokonalé. Knihu jsem četla i film jsem viděla kdysi v mládí, ale teprve s odstupem času ho mohu plně ocenit. Je to o dětské osamělosti a touze někam patřit. Film bude zajímavý pro starší generaci a i když se jedná o snímek nadčasový, pochybuji, že dnešní mládež ještě osloví. ()
Nepopsatelně tísnivý film, který roztáčí spirálu beznaděje do téměř fatálních obrátek. Po prvních minutách čekáte film o partičce ztřeštěných holek. Ono je to sice pravda, ale je v něm spousta krutosti, zákeřnosti a podlosti. Neříkám, že kluci takoví nejsou, ale děvčata jsou přece jen lepší. Zajímavé je i prokládání scén pasážemi z opery Čarostřelec. ()
Tínedžerský film z dávnych časov, trochu ošumelý, trochu nudný. Intrigy sú večné, rovnako ako strata a hľadanie zmyslu života. Podanie ale nie je nijak pútavé, prestrihy do opery, ktorú väčšina divákov nebude poznať, sú nevhodné a viac odpútavajú od filmu, ako by ho dopĺňali. Akurát dievčatá boli sympatické, možno príliš detinské, ale svoju úlohu zvládli. Nepochopil som, prečo sa našiel priestor aj pre úchyláka obťažujúceho dievča v kníhkupectve, či to malo byť nejaké varovanie. ()
Uz s Inou v Nemocnici na kraji mesta jsem mel potiz, myslim jako ten typ rezignovane, mlcici a hlavu klopici postavy. Tady jde vlastne o totez + jak zminuji kolegove kolem, pridava se k tomu jeste particka docela divnych (zlych) kamaradek. Takze pokud se potrebujete rozcilit a vytocit, pak lze toto dilko doporucit. Smutne, tvrde, doufam ze ne prilis realne... ()
Docela slabota, navíc ty její kamarádky byly horší než nepřátelé. ()
Holky na zabití, operní vskuvky otravné, konec pitomý, Ina jako vždy mrtvá. Hercíková sice psala o lidské samotě, ale dělala to s lehkostí, Schormův film naproti tomu stahuje ke dnu. ()
Kdybych tenhle film hodnotil ve svých patnácti, kdy jsem ho viděl poprvé, dal bych určitě pět hvězdiček, neboť krásná Andrea Čunderlíková se mi stala mým puberťáckým idolem. Mnozí jsme prožívali příběhy podobné tomu, který napsala Ivan Hercíková, bylo to krásné, romantické, dost sentimentální, ale takové to skutečně bylo. Tenkrát jsem si netroufal na žádnou krásku promluvit, ale zamilovaný jsem byl... Ano, kamarádky Nataši byly příšerné, ale takové tenkrát byly, sám jsem byl obětí takové party dívenek, které si mě dobíraly z lásky k dívce, o kterou jsem vůbec nestál. Stálo mě to hodně nervů, zlobení, vztekání i pláče. Takže takový svět byl opravdu můj. Jenže mi je přes šedesát a na plný počet bodů tenhle film už nevidím. Nechci kritizovat herecké výkony, ani ti dospělí nehráli vlastně nic moc. Suchařípa v roli vedoucího bytového odboru v Liberci - klasický obrázek toho, jak úřady v té době fungovaly. A Liberec - tenkrát špinavé, ošklivé město, plné oprýskaných omítek. Taky si na to pamatuji... ()
Jistě, kdybychom měli hodnotit některé dialogy z dnešního pohledu, zdá-li by se naivní až přihlouplé. Ale to odcizení, šikanu a paralelu s operou Čarostřelec vyjádřil Schorm skvěle. Skvělé jsou scény z kanceláře tatínka hl.hrdinky. Škoda, že se filmu ve své době nedostalo většího uznání, jelikož předloha byla považována za brakovou literaturu. Schorm ji ale dokázal pozvednout daleko výš. ()
Velmi dobre spravene, bravo! Ludia vedia byt svine od raneho veku a tento film o tom farbisto, hoci ciernobielo, vyprava. Sonda do duse pubertiacky-interovertky, kde komplet zlyhala pani mamicka i pan otecko. Idioti, co si vyrobia decko a potom byvaju hovadsky zarazeni, ze nahrabany majetok zasebevrazdeny potomok moc nepotrebuje. Mamicka sa necha vymasirovat a "o peniaze sa nikdy nepotrebovala starat", kedze klofla domoveho spravcu; som cakal az do polovice filmu, ci sa z tipka vykluje chirurg, dirigent, ci politik - zabudol som za tie posledne desatrocia na carovnu dimenziu komunizmu, kde sa platilo funkciou v urade, ako napr. pridelovanim bytov. Nejde tu ani o lasku, ani o tie svinske kamaratky - je to drama dievcata, na ktore sa najblizsie okolie komplet vybodlo a ono si kladie otazku byt, ci nebyt (podobnu otazku si kladie aj jej tatko, i ked bez makkcena ;-).. ) 4* v pohodicke, a to sme to kukali v otrasnej kvalite. ()
Dívčí příběh na základě povídky autorky Ivy Hercíkové, která byla po autorské stránce na dívčí příběhy zaměřená. Vypráví přirozený pohled do světa dívek a jejich, jak se jednoduše říká, blbnutí. Krapet to má i moralizační aspekt, ale jen okrajově. V hlavní roli trošičku plaché dívky Nataši se představila Andrea Čunderlíková, která po herecké stránce podala úctyhodný výkon. Ve svých patnácti letech to byla její první velká herecká příležitost a tak se nenechala zahanbit. Dala do toho všechno a je to skutečně vidět. Nataša se k vrstevnicím chová přátelsky, ale ty se na ní dívají přes prsty a nevynechají jedinou příležitost, aby jí mohly dělat všelijaké naschvály a aby ji všemožně ztrapnily. Děti prostě v tomto věku takové jsou a to bez ohledu na to, jestli se jedná o dívky či o chlapce. Příběh se velmi opatrně dívá na hloubku duše Nataši a jejího vnímání lidských povah. Překoná společenskou bariéru a nebo vlivem zklamání života provede nějakou hloupost? Možná dojde i k překvapení. Psychologická sonda je opravdu velmi opatrná ve své sounáležitosti, neb je snímek určen především pro věkově stejné dívky k jejich poučení. Něco může vypadat jako legrace, ale i ta má své hranice. Někdo se ptá, proč je do toho takřka až násilně naroubovaná opera. To už jen umělecký dojem vytváří něco jako kontrast s určitou postavou, v rámci morální proměny naivní hrdinky v zahořklou manipulátorku, v opeře ´Čarostřelec´ Carla Marii von Webera, který je považován za zakladatele německé romantické opery. Jestli je to vhodné či ne, je už na diskuzi. Každopádně má snímek co do sebe a ukazuje dívčí svět takový, jaký prostě je a nezaškodí ani dnes. A to v rámci každé generace. Bohužel se jedná o další šedesátkový snímek velmi opomíjený. ()
Tu pátou nedám za ten konec... a vůbec za to, že nemám ráda, když se předělávají už vzniklé příběhy. Tento film jsem si s chutí pustila potom, co jsem přečetla všechny čtyři knihy o této partičce pěti holek, Princovi a později i dalších... Právě první knihu, Pět holek na krku mám nejradši a co mi z ní chybělo úplně nejvíc byla právě Nataša. Zde z ní udělali dítě, které nikam nepatří a není schopná se ze své situace vyhrabat (ať už vinnou svou, nebo těch nejbližších). V knize má tato dívka něco navíc, řekla bych, že důvtip a určitou sílu. U ostatních holek mi chyběla tlustá Libuše, místo které tady jen ověsili nějakou dívku šílenýma brejličkama. Nevím, jsem trochu rozčarovaná, ale tento film patří rozhodně k těm lepším, které jsem viděla. Už jen pro jeho vypovídací hodnotu a vůbec hodně dobré zpracování. ()
Československé psychologické drama z pohledu citlivé dospívající dívky Nataši Pleskotové, jež se snaží začlenit do kolektivu spolužaček. V hlavní roli se představila patnáctiletá A. Čunderlíková, již pro filmový svět objevil režisér tohoto snímku a jež zde plně projevila svůj obvyklý typ postavy, čili krásnou introvertní zádumčivou dívku se sebezničujícími sklony. V okamžiku, kdy se u ní začíná projevovat první milostné vzplanutí k mladíkovi zvaný Princ (M. Vedral), objeví pravý a nechutně krutý charakter svých údajných 4 kamarádek a v závěru snímku její sebevražedné tendence vrcholí. Přehlížející a odtažití rodiče jistě dívce na životním optimismu nepřidaly. V tomto nepovzbudivém šedivém dramatu můžeme zahlédnout jen málo známých herců, kromě posmutnělé Nataši, mohu zmínit pouze jejího otce, zaneprázdněného ředitele bytového družstva L. Suchařípu a jednu jejích citových trýznitelek, pěvecky nadanou L. Žulovou. V maličké roli prodavačky se objevila i hlučná H. Růžičková. Opakovaně se v Schormově snímku odehrávaly úryvky z opery C. M. Webera Čarostřelec, avšak souvislost filmovou problematikou mi zůstala utajena. Obávám se, že tentokrát filmovému mágovi E. Schormovi sázka na pohled do života puberťaček příliš nevyšel, snažil jsem nalézat typické mistrovi skryté satirické prvky, avšak nemohu si pomoci, Pěti holkám na krku dávám se zavřenými oči tři hvězdy a pokládám za nejméně povedené mistrovo dílo. ()
Zajímavé propojení pěkné opery s průměrným filmem. Za takové kamarádky bych teda pěkně poděkoval. Nataša je měla prokouknout mnohem dřív. Ty to u mě projely. Neuvěřitelné krávy všechny čtyři. Skvělý učitel hudby: „Kdo je čistý ve zpěvu, je čistý i v životě. Pamatujte, že v hudbě život Čechů!“ Z bohaté symboliky / propagandy: 14:52 – zeměkoule (ve výloze); 15:00 – dvě zeměkoule najednou; 16:32 – zeměkoule v detailu; 23:48 – další globus, tentokrát na zámku; 23:58 – globus z blízka; 39:05 – merkel sign (operní pěvec); 39:27 – skrytá ruka (o.p.). To jsem naprosto přesně věděl, že to sklo nemůže donést domů. A taky že ne! Hezká hudba. ()
Kde jsou ty časy, kdy mladé dívky ještě zajímala opera. Holt, šedesátá léta už jsou dávno pryč. Co ale zůstává pořád stejné, jsou nevyzpytatelné vztahy mezi lidmi, zejména pak mezi dospívajícími slečnami. Schorm dal do tohoto snímku kus srdce. ()
Jakž takž mě bavila jen poslední čtvrthodina, svině kamarádky a beznaděj, zbytek filmu překypuje podivnými dialogy a scénami. Správce zámku je hodně divná postava, z otce Suchařípy zbyla spíše karikatura. ()
Hlavní poznatek z filmu pro mne je, že Andrea Čunderlíková umí hrát jen jeden typ postav - zadumané, nepřítomné, nemluvné panny. Asi to ani nehraje. Druhý poznatek byl posun morálky - dospívající školačka měla doma velký průser za větu v dopise "že by se s ním chtěla líbat" nebo tak něco. Nyní by asi takovýho zaracha nedostala ani za autoerotiku přes skype. ()
Musím pochválit mistrně vymyšlený tah s operou. V okamžicích, kdy divák nudou usíná, začne ječet nějaká osoba operní pasáže. Výborný nápad! Proto kdož neusnete, mějtež ruku na knoflíku od hlasitosti, jinak vám to urve uši i s hlavou. A pozor, přichází to bez varování, ani se nemusí „děj“ odehrávat v divadle. Psychosonda která rozhodně nebyla pro mne. Žádná scéna nezaujala. Zápletku s dopisy jsem nepochopil, totiž nepochopil jsem to, co na nich bylo tak závadného. O konci ani psát nebudu. Děs běs. ()
Věc, která mě od začátku lezla hrozně na nervy. Na jedné straně naivní blbka a na druhé ty průhledné zlé. Proč Evalde!? ()