K2 vlastní cestou

Snímek dokázal naprosto výtečně zachytit úzkost, s jakou se při takovém výstupu na Everest člověk musí potýkat - už jen v kinosále se mi místy těžce dýchalo a pomalu jsem si ani nedokázal představit, jak hrozná zima musí v takových výškách být. A samozřejmě nejvíc napjala část, kde se vlastně ani nevědělo, jestli hrdinka dojde až vrcholu, nebo to celé raději pro dobro sebe a své rodiny vzdá. Body snižuju leda za pomalý rozjezd a příliš protahované pohledy do osobního života - raději bych přidal detaily samotného výstupu, sem tam se dostavil až moc velký skok v čase. Jinak opravdu působivý dokument, u kterého si člověk uvědomí, že takový výstup do 6 kilometrů rozhodně nebude žádná psina. (A ano, souhlasím, že hlavní představitelka i na můj vkus brečela příliš často, až to bylo trochu otravné - emoce být můžou, ale nemusí být pokaždé zachycené na kameře a tvořit tak vstup do každé nové části výpravy.) (01.08.2020)

No...takováto „vlastní cesta“ (rozuměj: komerční vysokohorská expedice v levelu full service) podniknutá umíněnou, sebestřednou a během tohoto zbytečného dokumentu povýtce uslzenou manažerkou, určitě není hodná následování. Ani filmařsky ani „horolezecky“, masivnímu píárku navzdory... Jedna hvězda - za ty hory, pochopitelně. (04.02.2021)

Dlouho sem přemýšlel, kolik dám hvězd. Je skvělé, že Klára jako 20 žena na světě zdolala K2 (druhou nejvyšší horu světa), jelikož hodnotím tento dokument, kteréj režisérka natáčela 2 roky, mj. klobouk dolu, budu krickej. Jak sama Klára v dokumentu říká, že je nezodpovědna a rozhoduje sama či s manželem.. Ano, ses nezodpovědna. K2 kde je úmrtnost 20%, v prepoctu každéj 5 člověk, co tam leze tak umře, tak je to neskutecna nezodpovednost, když más 2 malé děti doma... Ses neskutecne hloupá a sobecka ženská. Pocit po tomhle dokumentu mám takovou, že stupidita některých lidí nezná mezi.. MŮJ SVOBODNÝ NÁZOR! ODPAD! (22.11.2020)

Odhlédnu od subjektivního hodnocení toho, co autorku dokumentu zjevně zajímá hodně/nejvíc, tzn. jak se žije matce s tím, že víceméně "zbytečně" a uměle navyšuje riziko své smrti a skutečností, že za sebou může nechat dva sirotky. Vzhledem k tomu, že si myslím, že jít si za svým cílem a obětovat mu vše, je důležitá a vzácná lidská vlastnost, ale že ve chvíli, kdy člověk obětuje vše, jen ne svou biologickou touhu mít potomky, nastupuje i určitá sobeckost a bezohlednost, nemůže mi být "hlavní hrdinka" Ká Dvojky úplně sympatická. A ve chvíli, kdy přijede domů a řekne, že by zase zmizela, bych ji jako její partner s prominutím asi nakopal do prdele. Ale zpět k dokumentu - příprava na hory dejme tomu OK, ale možná bych radši viděl, co všechno se tomu musí obětovat a jak náročné musí být skloubit přípravu na takto těžkou expedici s normálním životem a živobytím. Takhle se hodně díváme, jak Klára pere a fňuká, jak Klára jde za mámou a zrovna nefňuká, jak najde dort v mikrovlnce a fňuká...jak jsem psal výše, chápu o co režisérce šlo, ale přišlo mi to už trochu na sílu. Hory - záběry nádherné, pár zajímavostí ze života pod K2 taky fajn, kvituji záběry ze stanu těsně pod vrcholem, kdy člověk tu zkázu a nehostinnost úplně cítí a moc se mi "líbilo" sledovat ten vnitřní boj, zvažování rizik - jít nejít - a sledovat, jaká blbost (šerpové - tak pojď, přece to nevzdáš, i když ostatní to vzdávají....) může rozhodnout o tom, že se rozhodnete špatně a skončíte jako jedna z placek na K2. Celkově lepší průměr, silný tři kvalitní Singing Rock cepíny. PS: Abych nebyl úplný šovinista, v mnoha jednotlivostech je mi paní Klára sympatická a jejím snahám fandím. Musím uznat, že mi "sraní na děti" vadí u matky možná trochu víc, než by mi vadilo u otce (i když by mi to vadilo taky)...ale já prostě tak nějak cítím a vnímám, že matka je prostě matka a bude pro ty děti vždycky trochu víc....což je můj subjektivní možná sto let za opicema názor... (03.02.2021)

Pěkný pohled do zákulisí výstupu na nejtěžší horu světa. Celkem Kláru obdivuji, zejména pro její kuráž, nasazení a finální rozhodnutí. Přestože byla šance minimální, tak paradoxně těžila ze svých dvou neúspěšných pokusů a to je vlastně ta hlavní mesidž celého dokumentu. Stejně jako má Nims project possible - nenechte se zviklat názory obecenstva, když o sobě víte, že máte na hlavní roli. Bohužel se dokument prolínal až přespříliš sentimenty, mentální horečkou a osobními informacemi, jenž mi maličko kazili dojem. Kláru jsem viděl i živě na přednášce a musím vak říci, že je to super baba a moc jí přeji tento úspěch. ČR znovu boduje. (20.07.2022)