Nerodič

Vlastně jen průměrné home video, ve kterém se autorka ještě rozhodla hrát a jehož obsah lze bez problémů vidět všude kolem sebe, krom lesbického páru, což mezi přáteli asi jen tak nikdo nemá. Ostatní varianty rodičovství jsou v podstatě i v české společnosti již zaběhlé a lidé tento stav, jak dokument také připomněl, přímo hledají. Chtějí tvořit rodinu, prý základ státu, něco, co formuje stávající i budoucí občany a občanky a hlavně jejich morální hodnoty a charakter. Počít dítě je z jistého pohledu sobectví, na druhou stranu dopřát dítěti šťastné, usměvavé dětství (bez nutnosti zavalit potomky materiálními zbytečnostmi a tím ho učit rozmařilosti a pěstovat v něm myšlenku věčného luxusu), je pro člověka vlastně povinnost a radost, když už si užil několik minut rozkoše, vidět co nejčastěji ta šťastná dětská očka, to je ta odměna. Tak hluboko tento dokument, žel, v žádném případě nejde, i když šťastné dítě je nepochybně tím nejlepším základem pro lepší budoucnost nás všech. Jaký by byl asi zítřek, kdyby žádné dítě na této planetě již netrpělo hlady a mohlo si jen hrát...zřejmě krásný. (12.04.2018)

Neuvěřitelně silný dokument. Rodina je něco úžasného a má spoustu podob, ne jenom tu konzervativní, kterou jako jedinou správnou tu prezentují různí Chromíkové a Čunkové. Všechny příběhy měly silně emotivní průběh a všechna vyústění mě dojala. Režisérka Jana Počtová si sice nedrží od respondentů a respondentek odstup (všichni jsou její přátelé a známí), ale zde to vůbec nevadí, protože to ještě více umocňuje emoce těch jednotlivých příběhů. Nedokážu říci, který příběh mě zaujal více a který méně. Všechny měly něco do sebe. 10/10 (11.04.2018)

V této sociologické sondě se romantika příliš nepěstuje. Jde trochu i o terapii režisérky, které patří zásluha že vybrala zajímavě šílené typy. Nebo je taková celá populace? Je na divákovi, aby si na fungování rodin udělal svůj názor, režisérka jen nasměrovává k poznání. Není zde laciné sociální vydírání, protože hrdinky dokáží logicky uvažovat. Jsou zde i mrazivé okamžiky když třeba čte žena e-mailovou korespondenci s bývalým manželem. Jde spíše o docureality. Snímek je geniální v tom, že ukazuje bez pojmenovávání, jak se děti stávají bezbrannou obětí žen,, které si nesou z rodiny své děsy a běsy a snaží se teď něco sobě dokázat. . (27.11.2018)

"To není žádná povinnost mít děti. Vždyť jsme přemnožený. Lidí je na zemi jak sraček. Ta planeta to přece není schopná uživit." ___________ Militantní obránci tradiční rodiny, Aliancí pro rodinu, Koštětem Foldynou a voliči SPD a KDU-ČSL počínaje, a dynastií Klausů a manželů Jochových konče, by si měli uvědomit, že koncept tradiční rodiny je už tak trochu pár století pasé. Režisérka Jana Počtová to velmi dobře ví a nejen proto dala život tomuto dokumentárnímu portrétu, který prostřednictvím až sociologický optiky nahlíží na šest modelů alternativní formy rodiny – lesbické, bezdětné, rodiče samoživitele, polygamní, etc. Dokument tak faktograficky a velmi přesvědčivě bourá mýtus "tradiční rodiny", a jako většinu sociálních konstruktů ji nekompromisně hází přesně tam, kam patří – do koše. A žádná zpátečnická konzerva mě nepřesvědčí o opaku, poněvadž to říkám jako člověk, kterej v "tradiční rodině" (otec, matka, dítě) nikdy nevyrůstal, takže vim o čem mluvim........ [#PRIDE2022🏳️‍🌈] (28.06.2022)

Realita shrnuta. Aktéři nebyli žádní exmimoni, ale skuteční lidé (mimochodem, stále mě nepřestává překapovat, že se vůbec najde někdo, kdo je ochoten si takto nechat nahlížet do soukromí). Nebudu si z rukávu sypat žádná čísla, ale ty osudy nebyly nijak výjimečné. Spíš už víc normální než klasická rodina. Nesoudím to, ani neobdivuji. Je to tak. (15.04.2018)