Štamgast

ke zhlédnutí filmu mě inspirovala kniha rozhovorů s Ch. Bukowskim Tvrdí hoši píšou básně, která byla mým prvním (a zatím i posledním) setkáním s jeho tvorbou (i když ne tak úplně, protože, jak jsem již zmínil, jde o "pouhou" kolekci tří rozhovorů s tímto kontroverzním chlapíkem).. jeho pragmatické uvažování i styl života se mi libí (do určité míry), jenže přetavit to do postavy Henryho Chinaskiho se tak úplně nepovedlo, poněvadž, třebaže to Mickey Rourke zahrál fajn, tak jeho postava je hold jen zhýralý nesympatický polohoumlesák, kterému nemáte moc důvodů fandit, a tak člověk ve finále jen fascinovaně, ale zároveň bez zájmu sleduje, jak se Henry spolu s notoričkou Wendy vyrovnávají se svou existencí prostřednictvím chlastu, což je samozřejmě moc zajímavé řešení.. a celá ta epizodka s bohatou paninkou je příliš přitažená za vlasy... "Some people never go crazy. What truly horrible lives they must live." (22.03.2014)

Mickey Rourke se vrací od svého agenta (mezitím absolvuje několik neplánovaných zastávek v místních barech - někdy se začít musí) A když konečně dorazí domů… Rozhlídne se; s trochu provinilým výrazem. … Je na něm patrná zřetelná únava. A pak… se zamlženým pohledem a nejistou chůzí… přivrávorá před zrcadlo .. kriticky na sebe zazírá .. a řekne.. "To dáš"! A dal to. (30.11.2012)

Po dlouhé době příjemné překvapení z amerického filmu. Role pro Mickey(ho) Rourka jako ušitá na tělo. Nevím do jaké míry je to autobiografické, ale trošku mi nebyla jasná jeho chůze "jakoby s ustřelenými koulemi "(a přitom mu očividně dost dobře fungovaly). Dobré téma na zamyšlení i o té naší honbě za "zlatou klecí". (05.09.2008)

Charles Bukowski alias Henry Chinaski alias Mickey Rourke. Hrdina tohoto filmu je zlepencom týchto troch postáv a je to alkoholik a zatratenec ako sa patrí. Jediný film ku ktorému Bukowski napísal scenár ale bohužiaľ je na tomto filme vidno ako skvostne by sa vynímal na papieri a nie na filmovom plátne. Nie je vyslovene zlý len priveľmi uťahaný a priveľmi hluchý, čo je vec ktorú budete v Bukowského knihách hľadať podľa môjho názoru márne. Celkovo mi prišlo Factotum poetickejšie. Aj čo sa týka postavy Henryho Chinaskiho a aj v základnej myšlienke. V Barfly sa dostaneme do najväčšieho svinstva Los Angeles. Zo všadiaľ cítiť stiesnenosť, beznádej a drsný humor. V pozadí vám znie Mozart a vy sedíte na špinavej pohovke v spodkoch a ponožkách a držíte fľašu whisky. Schroeder sa s látkou vysporiadal tak ako sa patrí a naozaj s filmu cítiť atmosféru ako ju popisoval Bukowski, čo považujem plus. A tak tiež Rourke s ťahavým akcentom a nejakými tými frázami a Dunawayová v úlohe stroskotanca. Celkovo som im ale ten vzťah neveril. Opäť sme ukrátený o u Bukowského tak obľubovanú nahotu ktorá by tomuto filmu dodala reálnosť. Celkovo sú tu ale scény na ktorých som sa nasmial a tiež scény kedy som sa vyslovene nudil. Vzhľadom na to, že Bukowski je môj obľúbený autor a umelec dávam filmu 4* aj keď si objektívne zaslúži 3*. Spracovanie totiž ďaleko zaostáva za obsahom. (02.10.2008)

Vlastně to není příběh, ale výseč z ležaté osmičky chlastem zvláčnělého barového aristokrata a padlé bohyně, podaná natolik zadíravě, že se zhruba v polovině může dostavit lehká nevolnost, provázená suchem v ústech a pachutí laciného truňku na jazyku, která vygraduje k nutkání použít sprchu, nebo alespoň deodorant a hned zítra si najít práci... jenže mezi spořádaným vzorkem populace a Henrym Chinaskim, který si dovede užít i těžkou kocovinu, je rozdíl v řádu světelných let a právě pohledem na život v sebedestruktivním uspokojení je tento snímek odlišný od svých, o vystřízlivění se snažících, kolegáčků. (30.04.2013)