Arvéd

moc rád bych byl z těch, kteří dokáží Arvéda docenit, protože takhle osobitých a originálních kousků v našich končinách moc nevzniká. Jenže bohužel nejsem a Arvéd mě ve své egomaniakální kafkovské bizarnosti míjel větším a větším obloukem. Formálně mu není moc co vytknout, ale ač sem byl připraven na to, že nepůjde o standardní film, nakonec mě stejně zvládl překvapit a bohužel ne úplně příjemně...60% (01.01.2023)

Postupný propad do Arvédovi mysli... tam v realitě, jinde v myšlenkách a častém déjà vu. Film, který o něm zdánlivě příliš neřekne a přesto tam ta cesta je. Je v rozhovorech se Zenkem, v šachové partii s Plačkem, vztahu s Vlastíkem a to často skrze jiné... Kostka Neumann, da Vinci atd. Vizuální stránka vtáhne, výborná je kamera, hudba a světlo "ve tmě", protože některé scény hraničí s hororem a příhodně i expresionismem. Tomu a divadelní atmosféře podléhá i slizce ďábelský výkon Michala Kerna, jemuž je Saša Rašilov více než důstojným protihráčem. Čas podívat se do skříně. 75% (12.09.2022)

U Arvéda by se dalo použít německé slovo "kafkaesk", tedy "kafkovský", jelikož při projekci na diváka sálala všudypřítomná absurdita a člověk si nebyl vůbec jistý tím, co je skutečnost a co přelud. Jako by se na plátně promítala nejednoznačná, rozporuplná a vrstevnatá podstata Jiřího Arvéda Smíchovského. Maškův film se jistě neubrání porovnání s o dva roky starším Šarlatánem, který též vyprávěl příběh o kontroverzním gayovi z (po)válečného období. U filmu byla cítit jeho ambicióznost a snaha o inovativní vyprávění, zároveň ale i jistá nabubřelost. Arvéd je určitě zhlédnutíhodný film, u něhož mě mj. velmi zaujala výprava a práce se světlem, nicméně je divácky poněkud nevděčný a místy odtažitý až chladný (a příliš (pseudo)intelektuální?). (12.09.2022)

Snímek Arvéd pojednává o stejnojmenném okultistovi a udavači, kterého naprosto bravurně zahrál Michal Kern. Nevybavuji si v českém filmu poslední doby takhle výrazný výkon herce v hlavní roli. A takový Saša Rašilov rozhodně nehraje druhé housle a náležitě si svou roli užívá, což se dá říct i o zbytku herců. Filmu, který stojí na dialozích, to hodně napomáhá. Od první scény zaujme práce s kamerou, která často využívá dlouhé a táhlé záběry. Spolu s kvalitní zvukovou stránkou to vytváří hodně unikátní atmosféru. Smíchovského příběh je sám o sobě zajímavý a o zpracování na plátně si vyloženě říkal. S čím mám však problém, je samotná forma. Vyprávění připomíná jakousi mozaikou, která se postupně odkrývá, a zorientovat v ději se divák musí sám, protože absentuje i jasné ukotvení jednotlivých pasáží v čase. Ačkoliv se hodně věcí objasní, pořád jsem nebyl schopný pobrat vše. Podobné je to i s motivy, na které jsem se nebyl schopný často soustředit, protože jsem se snažil především pochopit, co vlastně sleduju. I stopáž mi přišla malinko přestřelená, nějakých 90 až 100 minut by bylo akorát. Na jednu stranu tedy chci ocenit, že u nás vznikl podobný projekt, ale nemůžu ignorovat fakt, že jsem notnou část snímku tápal a jednoduše se nebavil. Zůstanu u zlaté střední cesty s tím, že film rozhodně má smysl vidět a udělat si vlastní obrázek. 6/10 (29.08.2022)

Rád bych cenil každé jinaké dílo, co dokáže přinést něco trochu svěžího do letargie současné české kinematografie, ale zrovna Arvéd je sám o sobě taky letargický, i když zcela jiným způsobem. Jde o kafkovsky laděný kolotoč, který vás na konci vyplivne totálně zdeptané - nikoliv však popisovanými neveselými událostmi, ale svým úmorným stylem a tempem. Sedmdesát minut by bylo ještě ok, dvě hodiny jsou zničující. [LFŠ 2022] (27.08.2022)