Po zavírací době

Duchem dílu Franze Kafky natolik blízký film jsem dosud neviděl. Slovo „blízký“ už snad ani není na místě, vystřižení atmosféry a údělu hlavního hrdiny je dokonalé a některé scény (dveřník u baru) pocházejí přímo z Kafkova pera. Jen absurdita zde má více humorný podtext, to ale vůbec nevadí. Ústřední postavou je rovněž uředník, ovšem pracující v srdci New Yorku, a během noci, již s ním prožijeme, poznáme – jak je u Scorseseho zvykem - jeho temnější a v tomto případě i neobvyklejší tváře, protože „po zavírací době platí jiná pravidla“. Paul má jediný – a na první pohled snadno dosažitelný – cíl: dostat se domů. V New Yorku 80. let přece nemůže být žádný problém dostat se ve 2 ráno do svého bytu. Jenže na zdánlivě přímou cestu padá kámen za kamenem a sotva Paul jeden obejde, objeví se před ním další. Už mnohokrát to vypadá, že konečně našel záchranu a vše se v dobré obrátí, ale chvíli naděje okamžitě vystřídá obrat, který jeho postavení ještě zhorší (v tomto nacházím největší podobnost s Nezvěstným, jenž se ostatně ztratil ve stejném městě). Nikdy nedospěje až do stavu úplné bezradnosti, jeho dům je vzdušnou čarou stále nedaleko, stačilo by nasednout na taxík nebo na metro a musel by přece být doma hned... ale jakmile něco podnikne, vždy se přihodí – ať už náhodou nebo přičiněním někoho jiného - něco, co jeho úsilí zhatí. Důležité je, že se v každé situaci chová a rozhoduje víceméně racionálně (jak by divák očekával) a nepředstavuje pouze panáka vláčeného scénářem. Jeho jednotlivé příhody jsou navíc navzájem provázány a míru absurdity tak ještě zvyšují, až si člověk říká, jak je i ten New York vlastně malý. Plus nádherná hudba. (19.02.2008)

Kdyby Paul nepotkal tu dívku v baru, kdyby se za ní v noci nerozjel, kdyby neztratil peníze, kdyby nepožádal servírku o laskavost, kdyby si nepůjčoval ty klíče, kdyby se nestalo dalších X náhod...tak by neprožil tu nejšílenější a nejneuvěřitelnější noc svého života a my bychom přišli o ohromně příjemný a zábavný film, o kterém bych nikdy neřekla, že ho natočil Scorsese. (20.02.2008)

Aha, tak teď už naplno beru zpátky svá dřívější prohlášení, že Martin Scorsese je pro mě nezajímavý režisér a že mě jeho filmy většinou míjejí... protože druhá pětihvězda za sebou už nemůže být náhoda! :-) Nebýt prokletého Vlka z Wall Street, asi bych mohl mít tohoto pana režiséra i hodně rád. Já už si dávno přál vidět surrealistický film, v němž hlavní postava bloudí tajuplným prostředím, zažívá na každém druhém kroku různé divné věci a setkává se ještě s podivnějšími postavy. Dokonce jsem už na pár filmů, které by tomuto schématu mohly z větší části odpovídat, narazil, jenže skoro vždy šlo o hodně umělecké snímky typu Black Moon nebo Litan, které mi svým stylem, těžko uchopitelným dějem a často i absencí výraznějšího nadhledu, zase příliš nesedly. Scorsese je režisérem, který se nebojí jít proti mainstreamovým trendům, má svůj osobitý rukopis i smysl pro nadhled, ale současně natáčí divácky vstřícné snímky a obvykle nepodléhá žádným přehnaným bizarnostem, rovněž dokáže zejména z prostředí nočního velkoměsta vybudovat dobrou atmosféru a ačkoliv by mě to před zhlédnutím filmu Po zavírací době vážně nenapadlo, Márty se ukázal coby režisér takového snímku perfektní volbou. Po Královi komedie už navíc podruhé dokazuje, že kdyby se v nasledujícím desetiletí nevyprofiloval jako specialista na mafiánské a gangsterské filmy, mohl se pro spřízněné publikum stát i režisérem originálních černých komedií s prvky thrilleru. Skvěle vystavěný podivný děj má rovnomerně rozložené vtípky, nápady, ojedinělé příhody a setkání s dalšími postavy, řada prvků nalezne dobře vypointované pokračování, noční prostředí dýchá pohlcující atmosférou a pokud jsem si párkrát říkal, zda mě takový film brzy přestane bavit a chvíli se k tomu málem schylovalo, vždy mě dokázal něčím novým překvapit, pobavit, upoutat, zpátky si mě získat, i závěr se hodně povedl... Griffin Dunne se navzdory velmi povedenému zdejšímu výkonu nikdy nestal velkou hereckou hvězdou, takže divák si má možnost v hlavní roli takhle originálního filmu užít neokoukanou tvář a možná tak i lépe se s bláznivými prožitky hlavní postavy stotožnit. Výborná „noční“ jízda, kterou jsem si shodou okolností zvolil den před Silvestrem a nejspíš jsem dobře udělal. :-) [90%] (31.12.2021)

Scorseseho bravurně podaná absurdita, která mě od začátku až do závěrečného konce nenechala klidným a také v podstatě nenudila, divákovi by se skoro až mohlo zdát, že se patrně jedná o snový příběh, což by podle nelogičnosti chování postav mnohé napovídalo. Po skvělém Mysu hrůzy druhý film, který mě od Scorsese skutečně zaujal. (08.03.2010)

Reziser Martin Scorsese natocil vskutku vyborny film o obycajnom newyorskom uradnikovi, ktory sa vydal do mesta. pri tom spoznava kadejake zaujimave a obcas aj fascinujuce zivly, ktore tam ziju. Presne v duchu vety : "V noci vsecho vylejza z der. Devky, teplousi, lupici, pasaci, vandraci, hosani, cvoci a posukove". No a ja dodam, ze aj kadejaky zaujimavy lumpenproletariat. Atmosfera nocneho mesta je vyborna a fascinuje ma dodnes -stale na urovni. 85 % (28.06.2014)