Kundun

Tak, ako sa u niekoho vytvorili spojenia Japonsko-Hirohito, Čína-Mao, Kambodža-Pol Pot atď., tak sa u mňa vytvorilo spojenie Scorcese-dlhočizné filmy. Nepopieram, že sú medzi nimi aj vynikajúce, ale všetky sú dlhšie, než aké mohli byť, mať tak poruke nožničky. Kundun mi naopak pripadal krátky a svedčal by mu názov Mladosť Dalajlámu. V neúmernej dĺžke sa zaoberal pomerne krátkym obdobím Dalajlámovho života. Tým sa vytvoril priestor pre nábožensko-etnografický obrázok Tibetu, niečo, čo by som bez Dalajlámu vnímal ako produkt National Geographics. Prednedávnom som videl film o apologétovi nenásilia - Gándhím. Dalajláma mi vyznel skôr ako apologét nerozhodnosti. Bol a je symbolom Tibetu, ale jeho reálna politická sila spočíva v tom, že ho vždy niekam pozvú, ak chcú nasrať Číňanov. A ako sa Tibeťanom žije desiatky rokov po Dalajlámovom exile, to sa z tohto filmu nedozvieme. (23.05.2018)

Ještě štěstí, že tento, pro mě, potenciálně nepříliš zajímavý příběh si vzal na paškál mistr Scorsese a udělal z něj o třídu lepší zážitek. Pěkná kamera, okouzlující výprava do tibetských scénerií a velmi citlivě a vkusně zvolená hudba - to je jen začátek, Scorsese Kundunovi vtiskl něco neurčitého ze svého rukopisu. Objevování Dalajlámy tak působí až magicky, jeho vzestup velkolepě a život + způsob vlády jaksi správně a čistě. A tak to má být... Přesto nemohu opomenout jistou zdlouhavost a pro mě osobně i ne zcela dravou záživnost. Vidět jednou a dost. 7/10 (12.10.2008)

Uznávám kvality Kunduna, ale vždy pokud se Scorsese pouští na tuhle spirituální linku, tak se nikdy nepotkáme. Je tomu tak i zda a mohu tak maximálně kvitovat, že je Kundun velmi pěkně výpravně zpracovaný život poslendního Dalajlamy, se všemi specifikami Tibetu, které se k tomu váží. Život Dalajlámy také odráží historické a společenské změny úzce se dotýkající vztahu s Čínou. Přestože všichni zúčastnení jsou neherci, tak musím uznat, že by mě to ani nenapadlo. Jeden z těch slabších Scorseseho filmů, i když své kvality má a kdo chce, tak si je najde. (25.09.2020)

Tento snímek je z kategorie filmů "na jedno téma různý pohled". Mám tím na mysli srovnání Kunduna se Sedmi lety v Tibetu. Oba dva silné a přesto se mi Kundun dostal hlouběji pod kůži. Možná je to dáno i minimalistickou hudbou Philipa Glasse, která z filmu činí nejen filmový, ale i hudební zážitek; snad i tím, že mu nevévodí, ale cyklicky podtrhuje jednotlivé scény. Tak jako se opakuje běh žití, tak se opakují i minimalistické tóny Glassovy hudby. Možná i proto mi krásně souzněla s buddhistickým poselstvím celého snímku. (11.07.2010)

Scorsese netočí špatné filmy a Kundun je toho dalším důkazem. Technická stránka snímku je bezchybná, je radost sledovat film jako řemeslné dílo, ale připočteme-li k tomu ještě výbornou hudbu (ale na Himaláj karavanu nemá) a poutavý příběh 14. Dalajlámi, který však nabere na obrátkách až ke konci, vychází tento počin na slušné 4*. K plnému počtu by to chtělo možná o něco kratší stopáž. (08.05.2012)