Špinavé ulice

Nabízelo by se říct, že Mean Streets rozvíjí téma režisérova debutu Who's That Knocking at My Door?, ale on to vlastně nedělá. Pořád tady sledujeme skupinu vejrostků za prahem dospělosti, co se bezcílně potlouká po New Yorku, permanentně kalí, hádají se, perou a zase usmiřují, přičemž my máme permanentní pocit, že balancují na hraně propasti, ze které není úniku. Na jedné straně oné hrany je pak vstup do dospělosti, opuštění mladistvé a čím dál již vyčerpávající nevázanosti, na druhé pak pravděpodobně smrt někde v pouliční škarpě kvůli nějaké naprosté blbosti. Mean Streets oproti debutu spíše rozšiřuje kontext takovýchto postav tím, že nás nechává více nahlédnout do mafiánského světa, který celé ty ulice zastřešuje a který je v nich sice tichý, avšak všudypřítomný. Pozice Charlese (Keitel) v tomto světě je již jasnější než u předchůdce - jakožto synovec místního mafiánského kápa má budoucnost v zásadě zajištěnou, akorát nesmí stihnout nic posrat. Pořád s sebou ale tahá zátěže v podobě nesvéprávného Johnnyho (de Niro) a vlastního strachu se vyvázat ze svého mládí. Ze svého okolí je nejzajištěnější, nejrespektovanější a s nejsilnějším zázemím. A paradoxně právě proto nesmí být například viděn, jak si v restauraci povídá s mulatkou. Ta pak ve své poslední scéně, právě tím, nakolik je v důsledku svého původu odtsrčena na společenský okraj, působí ze všech vlastně nejsvobodněji. (21.08.2023)

Prostředí barů a ulic dolního Manhattanu (natočeno dost i v L.A.), partička bezstarostných taliánských flákačů, dvojice budoucích hereckých legend, bohužel až moc nedějové, převážně nudná podívaná s hrstkou dramatických momentů a překvapivě dynamickou, inovativní kamerou. Dobový soundtrack jedna radost (Ronettes, Eric Clapton, Rolling Stones). Tato "studie hříchu a pokleslosti" je sic kultovka, často zmiňovaná jako jeden z nej filmů dekády, ale já beru spíš za takové přípravné tvůrčí cvičení a předzvěst věcí velikých. 🌆 🏙 🌃 (15.03.2017)

U mladých tvůrců kolem Rogera Cormana se obtížně určují debutové snímky. Byl to ten, který režisér natočil jako první, měl k němu dopředu daný scénář, k dispozici béčkové herce a musel být divácky co nejatraktivnější? Nebo je to spíš první snímek, co vznikl po odchodu z cormanovské stáže? U Martina Scorseseho je to odhadnutelné ještě nesnadněji než třeba u Bogdanoviche nebo Coppoly, protože při natáčení debutu Berta z dobytčáku měl relativní svobodu. Ale pojďme hrát hru, že první byly Špinavé ulice... Jsou lepší a jsou scorseseovské se vším, co si pod tímto adjektivem představujeme. ___ Špinavé ulice jsou první z volné série filmů mapujících dějiny podsvětí – Špinavé ulice, Mafiáni, Casino, Gangy New Yorku a částečně i Skrytá identita. Sledujeme mladé kluky, kteří by se rádi stali gangstery, ale jsou příliš bezvýznamní, aby se jim to povedlo. Film zachycuje síť více či méně souvisejících událostí, vede několik dějových linií a mapuje vývoj trojice typů mezilidských vztahů (kamarádský, milostný, pracovní). Původně skutečně spíš nezávislé dějové linie točící se okolo jednoho prostředí a lidí, kteří se navzájem znají, se postupně spojují až do výborného závěru. ___ Na rozdíl od vizuálně spíš sterilní Berty z dobytčáku nesou už Špinavé ulice výrazné prvky promyšlené scorseseovské vizuality. Kuriózní úhly kamery ještě zintenzivňují extrémnost situací. Například když během rvačky hrdinů v biliárovém klubu kamera přejde do ptačí perspektivy, získáme na celou scénu úplně jiný pohled a zároveň získává snímek možnosti zvláštní „vertikální“ inscenace. Martin Scorsese do filmu kromě už „ozkoušeného“ kamaráda Harveyho Keitela (hrál už v jeho Kdo to klepe na mé dveře?) obsadil „neozkoušeného“ Roberta De Nira, který v roli mladého pouličního grázla naprosto zazářil. ___ Takže ačkoli to debut vlastně není, nebude určitě žádný hřích ho za něj jen tak mezi námi považovat. Právě Špinavé ulice jsou totiž první skutečná „scorseseovka“, po které navíc následovala dlouhá řada vynikajících filmů... Chtělo by to jejich retrospektivu. (30.07.2007)

Ačkoli je v titulcích uveden na prvním místě Robert De Niro, tak hlavní hvězdou filmu je Harvey Keitel, který dokázal, že svede hravě předvádět velmi dobrý herecký výkon nejen ve vedlejších rolích. Někomu možná může vadit, že děj filmu postrádá větší zápletku, ale i tak je Mean Streets velmi dobře koukatelný snímek a určitě nenudí (i když je místy tak trochu o ničem). (11.06.2011)

První z velkých filmů Martina Scorseseho a zároveň také první z řady jeho filmů věnovaných jeho životnímu tématu - v Americe domestikované italské mafii... Zajímavé je porovnat, jak velký kus cesty Scorsese urazil od svého rok starého předešlého filmu Bertha z dobytčáku - jsou to doslova dva různé filmové světy. Špinavé ulice se věrny dobovým intencím zaměřují na realistické postižení fenoménu fungování světa nelegálního obchodu, zločinu a mafie, je to však docela netypický gangsterský film. Třeba vůbec tu není zastoupen prvek strážců zákona - policisté se vyskytují pouze u scény rvačky v kulečníkovém baru, aby dokumentovali jednu ze základních Scorsesovských zákonitostí - město jako místo absolutní korupce, zločinu, násilí, metafora džungle. Všichni jsou tu poznamenaní životem v něm, všichni mají jedinou touhu - vyšplhat po sociálním žebříčku co nejvýše a dostat se z bahna , z ulice... Ulice jsou symbolem zákonů animality, práva silnějšího, místa, kde přežije jen ten nejodolnější, nejcyničtější, nejzkorumpovanější... Netypický je i milostný vztah mezi hlavní postavou Charliem a jeho sestrou Theresou, která trpí epileptickými záchvaty a které příznačně dokreslují její jinakost. Hodně zvláštní postavu tu ztvárnil Robert De Niro - sociopat a doslova magor, který má problémy nejen se svými dluhy, ale i s autoritami, sebekázní a byť jen sebeprimitivnějšími kulturními normami a jejich akceptováním. Martin Scorsese se snažil svůj film ozvláštnit i po formální stránce, velmi zajímavá práce s kamerou, hodně progresivní záběry, počátky tak charakteristického Mistrova režijního rukopisu. Tady začal být Scorsese Scorsesem... (23.01.2008)