Soupeři

Ridley Scott dokázal ještě před Vetřelcem, že je pán režisér. Jeho prvotina se docela povedla a on nám tak nabídl vcelku solidní historické drama o cti a nekonečných soubojích dvou tvrdohlavých mužů. Ač jsem si na tomto filmu užil právě hlavně ony souboje mezi ústřední dvojicí, které nebyli vůbec jednotvárné a odehrávali se v různých lokalitách, špatná nebyla ani ta omáčka okolo. Jasně, místy ty kecy trošku nudili, ale já si docela užíval jejich spletité cesty a vzájemné propletení. Jak Keith Carradine tak Harvey Keitel podali velmi solidní výkony, když k tomu připočítám i slušnou kameru, atmosféru a akci, vychází mi z toho slušný nadprůměr. Na začátečníka velmi dobrá práce…70% (18.02.2022)

Tak předně je škoda, že Napoleonovi vojáci mluví anglicky. Pak je škoda, že jsou dějiny napoleonských válek potlačeny na úkor hloupého souboje, který začal z ničeho, pokračoval nijak a skončil? Hehe. Pokud čekáte parádní závěrečný souboj, nedočkáte se. Což o to, vizuální stránka filmu a výprava jsou parádní, ale scénář je slabej jak Armandovy nohy, snímek rozvláčnej jako radioaktivní mrak nad Brčálníkem. V případě těchto dvou kozlů platí, že Evropa je malá. Pořád si nabíhají na ostří šavle. Kdyby se rvali alespoň pro něco pořádného, pro ženskou, pro čest, ze msty apod. Ale takhle mi celý film přišel asi jako důvod jejich šarvátky - o ničem. Celkově nuda k uzoufání, (09.11.2013)

ŽIVOT JE BOJ! Ridley Scott jako totální sebejistej frajer hned v jeho prvním celovečerním debutu (ne, vážně to nebyl Alien) v kulisách napoleonských válek. Právě během nich se v rozmezí hned několika let odehrává urputný souboj dvou zbytečně soupeřících duelistů (jednoho ublíženého raubíře a druhého smolného romantika), ve kterém je čest tzv. až na prvním místě. Skvělý vhled do duše dvou zfanatizovaných mužů, jimž (ne)dobrovolná rivalita postupně otupuje cit pro morálku a bere fyzické síly, a to až na hranice duchaplného žití. Klidně bych to zkousnul dvakrát delší ku prospěchu vypiplanějších charakterových profilů obou šermířů. (16.09.2019)

Ridley Scott celovečerně debutuje zdařilým historickým dramatem o dvojici francouzských vojáků, z nichž jeden (Carradine) je proti své vůli vtažen tím druhým (Keitel) do kolotoče vražedných soubojů o čest, to celé na pozadí napoleonských válek, v nichž oba stoupají v armádní hierarchii. Příběh je vyprávěn z pohledu Carradineovy postavy, o které se dozvídáme nepoměrně více informací než o postavě Keitelově, u níž nám musí stačit, že to je prostě vzteklý pes, který si nedá pokoj. Nenudící scénář, kamera dobře prodávající pěkné exteriéry a šťastně vybraní představitelé titulních rolí dělají z filmu solidní příjemný kousek. (24.09.2016)

Scottův debut představuje dokonalé zpřítomnění jeho předností. Bývá totiž neadekvátně přeceňován jako režisér autorského typu, ačkoli při tom nemá žádný výrazný rukopis, nejen co do témat, ale i formálního uchopení. Naopak Scott je vynikající režisér ve smyslu zastřešující autority, která dokáže z jakéhokoli scénáře vydolovat maximum jeho potenciálu a sjednotit náležité talenty jednotlivých kreativních složek filmové tvorby k jeho naplnění. To by v ideálním případě mělo být definicí každého režiséra, ale při pohledu na jakýkoli korpus kinematografie je patrné, že takovíto režiséři jsou velmi vzácní. Ve svém prvním celovečerním projektu se Scott chopil scénáře podle literární předlohy Josepha Conrada a příběh o fanatické umanutosti ideálem cti a hrdosti proměnil do komorního spektáklu. Navzdory skromnému rozpočtu, respektive při dokonalém zhodnocení jeho možností pak ze "Soupeřů" vytvořil intimnější variaci "Barryho Lyndona". Podobně jako Stanley Kubrick se také Scott inspiroval v konkrétních malířských plátnech z období děje, jen namísto velkolepých fresek sáhl po menších krajinkách. Proti této estetické referenci Scott postavil detailní realismus v rovině kostýmů i choreografie soubojů. To vše pak dává o to více vyznít nenápadně důmyslnému i důvtipně zábavnému scénáři, který právě díky proměnám životního stylu i postupného společenského vzestupu ústředního hrdiny staví ústřední motiv cti do zcela absurdního světla. Škrobenost samozvaně kultivovaného světa oficírů napoleonské éry spolu s estetickou vytříbeností zdejších výjevů slouží jako sarkastický kontrast vůči umanutému machismu a obsesivní zaslepenosti maskulinními ideály až na hranu vlastního života. (20.10.2021)