Way Leading to Happiness
Režie:
Jiří Sequens st.Kamera:
Václav PazderníkHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Jiřina Švorcová, Bohumil Švarc st., Otakar Dadák, Věra Kalendová, Jaroslav Seník, Vladimír Hlavatý, Ella Nollová, Antonín Šůra, Jaroslav Lokša (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Vlasta Tomešová se vrací ze stavby mládeže do rodné vsi rozhodnuta stát se traktoristkou. Její otec jako jeden z mála nevstoupil do zemědělského družstva a dceřin plán odmítá. Tomeše ovlivňuje a bezohledně zneužívá nejbohatší sedlák ze vsi Fulín. Vlasta i za cenu konfliktu s otcem nastupuje do traktorové stanice. Garážmistr Karásek má námitky, protože i jeho vlastní žena se emancipuje. Vlastino přátelství s traktoristou Oldou přerůstá v láskyplný vztah. Vlasta se stává traktoristkou a má před sebou první důležitou orbu - právě u Fulína. Zlomyslný kolega Pepek jí však tajně vypustil naftu a Vlasta uvízne na poli. Fulín situaci využije a odmítne Tomešovi půjčit slíbený pár koní. Vlasta s pomocí přátel v prodloužené noční směně zorá otcova pole. Tomeš už pochopil Fulínovu zákeřnost a poté, co se smířil s dcerou, vstoupí do družstva. Vlasta přesvědčí družstevníky o nutnosti scelit malá políčka. Nakonec se všichni zúčastní slavnostního rozorání mezí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Hloupý, blbý, směšný a hlavně nudný film. Schématické postavy, primitivný scénář režie, neherecké výkony. Ale přesto odpad nedám, ikdyž je to mizerné, že už ani mizernější to nemůže být. Má to své kouzlo, na tom filmu je vidět, že pár lidí co ho stvořili, té ideové myšlence plně věřili. ()
Že je tento dobový film "agitka", či "propaganda" sa nedá poprieť. Dejová osnova, či herecké "dôveryhodné" podanie by ho však istotne nemali zaradiť do skupiny filmov na dne hodnotenia... Skutočne som mal pocit, že herci veria tomu, čo hrajú a to je skutočne pozoruhodné. ()
"Sedláček dře jako mezek - rozoráme staré meze"... "Málo mezí v JZD - více chleba v národě"... Na rozdíl od většiny budovatelských "dramat" tady funguje aspoň filmařské řemeslo. A jako dokument doby je tato schematická slátanina nedocenitelná. ()
Tak nám Jirka Sequencer natočil v padesátkách až uhrančivě užvástaný film, kde se "úspěšně" řeší taková obří kravina jako je rozorávání mezí... ()
Tato příkladná agitka nabádá, že cesta ke štěstí vede jedině skrze poctivou práci, že uplatnit se může každý, třeba i podnikavá dívka, když s nadšením zasedne na volant traktoru a jme se rozorávat meze. Navíc odhalí pletichy bohatého sedláka a naivní, nedůvěřivé vesničany přesvědčí o výhodách družstevního hospodaření. To vše zamýšleno smrtelně vážně. Jako u většiny ostatních budovatelských filmů dávam *. A to za zábavnost. Film je natolik stupidní, že jsem se několikrát upřímně rozesmál. ()
Komunismus je vedle moru, španělské chřipky a válek nejhorší věcí, která může postihnout lidstvo. Jen myšlenka na něj nebo lidi za ním stojící uráží každého slušného člověka. Tahle doba byla pro tvoření filmů něco jako špatná úroda - většina z toho se rodilo, tak zapáchalo, hnilo, zkrátka nebylo k použití. Stejně na mě působí Cesta ke štěstí. Nechť se všichni komunisté i se Švorcovou navždy smaží v pekle a ať jsou jako toto hovno rychle zapomenuti. ()
Hodnotit takový film nelze bez přihlédnutí k dobovým souvislostem - a proto musím dát odpad, jelikož ten film je prolezlý propagandou skrz naskrz. Propagandou podpořující projekt kolektivizace vesnic. Ve filmu se může zpívat jak chce "V slunném světě rovných lidí, bratr bratru nezávidí", ale právě závist byla tou vlastností, kterou komunisti umě rozdmýchávali v lidech a která je nesla za jejich vytouženým cílem. Najít v každé vesnici jeden exemplární případ, vybudit lůzu k akci a ta už se postará. Postavy ve filmu jsou naprosto šablonovité, ani nemá smysl o tom moc psát. Politický zástupce v traktorové stanici (už ta funkce!) nám jen tak mimochodem ukáže, že umí dovedně couvat s traktorem, aby jsme si nemysleli, že je to nějaký neschopný aparátníček. Statkář Fulín nosí "prvorepublikový" klobouk, ne ty správné budovatelské čapky. Garážmistr Karásek je dobrák zastaralých názorů a několikrát je jemu i divákovi polopatě vysvětleno, jaké názory jsou ty správné. Vlastin otec Tomeš pozná, že otevřená náruč JZD je vždy ochotna odpustit minulé prohřešky. Záškodníček Pepek sice udělá chybu, ale svým budovatelským nadšením ji lehce napraví. Spousta propagandických hesel nejsou jen filmovou rekvizitou, ale jsou určeny hlavně pro diváky. "Málo mezí v JZD, více chleba v národě!". Přesto pár věcí mě překvapilo. Když Fulínovi říkají, že mu můžou pole vyměnit, říká jim: "Paragrafy na to máte, ale kouska srdce k člověku ne." Fulín je samozřejmě vykreslen jako egoistický vykořisťovatel, tahle věta by ale mohla zaznít i v úplně opačném filmu. Taktéž nadávání na zbytečnou byrokracii jsem v budovatelském filmu nečekal. Některé scény si uschovám pro obveselení přátel, jako třeba lehký náznak Oldovy žárlivosti zahnaný nabídnutou svačinou na traktoru nebo pozorně naslouchající traktoristy, kterak Vlasta kolejnici ke kolejnici pokládala... Jako obraz doby je film vpodstatě dokonalý, ale jelikož jeho záměr byl zcela opačný, hvězdičky mu to žádné nepřinese. ()
„Holka je jen samá politika, samý školení a práce doma stojí.“ – málos jí řezal. „Vlasto, jak ses měla na brigádě v Ostravě?“ (asi v dolech) „Nádherně!“ Jelikož na západě socialismus nikdy nebudovali, tak tam meze nezorali a stále tam musí používat minitraktůrky typu Zetor 25, či koňské potahy. Pěkná komediální role Deyla. Politiky hodně hlavně v písních. Naštěstí slovům není často rozumět, tak se to dá přežít. Rekordní počet rozesmátých Stalinů a zadumaných Gottwaldů všude po stěnách. A kterýpak soudruh to visí Vlastě nad postelí? Před spaním čte Fučíka. Nepovedené rozloučení s Nollovou a výchovný trest pro Hlavatého, který trpí s o 21 let starší manželkou. Usměvaví budovatelé šíří pozitivní atmosféru. Záporák málo záporný. Hezké smíření Vlasty s otcem. Šikovné zapojení až třech traktorů za sebou, aby nepoddajná mez snáze povolila. Na to na západě nikdy nepřišli, tak tam dodnes jezdí s kravama. ()
,,Kdyby nebylo mezí, to byste teprve poznali, co naše stanice dokáže.“ Je to trochu guilty pleasure movie. Všichni ti slušní a hodní komunisté, traktoristé i traktoristky, traktoristická hymna a dobová hesla o nutnosti rušení mezí, ten všechen přehnaný idealismus mi byl k smíchu. Hlavně ale proto, že všechno je v tomto filmu tak vyhnané do extrému, že to působí často až parodicky. Z počátku má děj docela spád, i když je naivní a hloupý. Někde v půlce tomu ale dojde dech a dál už tento film opakuje už jednou vyřčené pořád dokola, než nadejde nevyhnutelný závěr o tom, že Jézedéčko je prostě nejlepší. Šílené postavy a převážná nuda mě tak nedovolily si vychutnat tuto budovatelskou propagandu, bohužel. ()
Mladá krásná Švorcová s ještě krásnější Slavíčkovou byly působivé ženské ozdoby na traktorech. To jak řada traktorů sklízela pole bylo samozdřejmě pěkné, ale to že Slavíčková dostala jednu z hlavních úloh tak to teda čumím a musím přidat hvězdičku navíc. ()
Pohlazení po traktorové duši. Uvědomělá Vlastička. Slizoun Borek. Čtvrtníček Karásek. ()
"Více traktoristů - rychleji socialismus do vesnic" Čekal jsem větší legraci, ale není to špatné, a mladá Švorcová nebyla špatná baba. Další skvělá role pro Deyla mladšího (viz "Racek má zpoždění" či "Anděl na horách"), celkově solidní práce. "Jen přijdeš, a už se pleteš! No jo, ženská!" ()
Politická agitka bez jakýchkoli ambicí. Ani k smíchu ani k pláči. Ani ryba ani rak. Podprůměrná slátanina, avšak se skvělými herci. 201210079546/9547 ()
Že to pole zorali v dobrovolní směně po práci, to chápu, ale co ta spotřebovaná nafta? Kdo zaplatí tu naftu?? No kdo??? A Rudla Deyl válí, perfektní výkon. V rámci žánru za 3. ()
"Já mám ráda traktory/u tej naší obory/A ty kluci ze stanice/ty jsou rovný jako svíce." "Sedím na traktoru/jezdím nahoru dolu/Jezdím na něm druhej den/kdepak budu za tejden." Nevím, zda Egon Bondy znal tento film, ale naprosto přesně vystihl dobový kult práce na traktoru, jehož je Cesta ke štěstím bizarním zhmotněním, viz například heslo vyvěšené na bále "Strojní stanice jsou párou, která pohne i tou nejstojatější vodou." nebo šíleně kýčovité písňové texty Marie Pujmanové doprovázené až lehce sakrální hudbou Jiřího Srnky: "Ruměné jablíčko z jabloně padá / Krajino líbezná, jak tě mám ráda / Krajino líbezná, krajino mírná / Člověk se zadívá do nedozírna / Po modré obloze obláček plove / Všechno jak bývalo a přece nové / Zdaleka vibruje motoru chvění / Mládí tě domove k lepšímu mění / Krásně je na světě a já jsem mladá / Domove, domove, jak tě mám ráda / Domove, domove, jak tě mám ráda." Kdyby se traktory oslavovaly syrovým futurismem, tak by byly dle mého názoru poctěny mnohem lépe a film by to navíc posunulo do mnohem vyšších uměleckých dimenzí. Zatímco Karhanova parta nebo Zítra se bude tančit všude jsou ve své perverzní kategorii v podstatě geniálními díly, Sequensův překvapivě mdle natočený debut se podivně zmítá mezi zpolitizovanou variací sentimentálního venkovského dramatu a bodrou budovatelskou komedií. Překrásný plakát sice intenzivně láká na emancipační linku příběhu, která patrně v něčem vystihuje dobové úsilí o vyšší zapojení žen do námezdní práce (a neochotu části mužů toto připustit), avšak trpí vysoce otravným schematickým výkonem Jiřiny Švorcové, ale hlavním cílem díla bohužel byla oslava rozorání mezí. Pozoruhodné bylo (těžko říct, zda záměrné nebo nechtěné) vyobrazení zrušení soukromého života pracujících traktorové stanice, projevující se zejména tím, že nesměle zamilovaný traktoristický pár Švorcová a Bohumil Švarc st. (dřevěně fanatický podobně jako Švorcová) absolutně nerozhazuje, že každý jejich pokus o intimitu je narušen politickým zástupcem stanice v podání téměř neznámého, ale zato pořádně zapáleného Otakara Dadáka. Jedinou skutečně zajímavou a zábavnou postavou byl silně šovinisticky naladěný garážmistr Karásek v typicky syrově rozjíveném podání Rudolfa Deyla ml., ostatní figury zůstaly jen nudnými primitivními tezemi. Jako cenný exemplář socialistického realismu obsahující spoustu humorných momentů ovšem film nedokážu hodnotit přísněji. ()
Pomineme-li u režijního debutu Jiří Sequens st. klasický politický motiv, holt se nalézáme na počátku 50. let., jde také o přístup k ženám. Feministky by se asi na protest všechny oběsily, kdyby jim tenkrát bylo dovoleno kriticky pohlížet na to, jak Vlastu odmítají jako traktoristku ačkoli má kurz jen proto, že patří k něžným pohlavím. Dalším atributem jsou lidové písně, jedna budovatelská a romantický výhled na domovský kraj. Samozřejmostí je zvýraznění kladů ZD a naopak poukázání na nevýhody samostatného sedlačení. A zatímco soukromý zemědělec je klasicky záporný hrdina, otec Vlasty Tomešové obrací, když zjistí, že jej TS nenechá ve štychu. ()
Průměrná veselohra s (jako vždy) výbornou mou oblíbenou Jiřkou. O co že ti stejní uživatelé, kteří pětkují a tečou nad špinavou ultrapropagandou typu První člověk, Pearl Harbour, Ruby, Independence day and shit like that tady prostě (a klidně bez shlédnutí) m*dli Odpad! :-)))))) ()
Tento snímek mě docela překvapil. Po přečtení zdejších komentářů a hodnocení Cesty ke štěstí jsem čekal, že to bude naprostá tragédie, ale ono to bylo docela koukatelné. Pravda, není to žádné extra dílo, je to nasycené budovatelskou euforií padesátých let, je to ideologické, ale je to i vtipné a z dnešního pohledu dojemně komické a poučné. Navíc Jiřina Švorcová hraje svou roli traktoristky velmi dobře a to samé platí o komické roli Rudolfa Deyla, který dostal ve filmu poměrně velký prostor. Například pasáž, kdy ukazuje traktoristce Vlastě halu s traktory a podává k tomu odborný výklad: "Tohle je traktor. To je taky traktor, ale menší. Tady je zase traktor, ale jinej ..." mě docela pobavila. Kdybych měl tento film s něčím srovat, tak se mi zdá, že hodně blízko k němu má například snímek Dovolená s Andělem. Milovníky historických strojů pak Cesta ke štěstí určitě potěší velkým množstvím dobové zemědělské techniky, ať už se jedná o ony klasické otevřené Zetory a nebo pásové Stalince :-) ()
hm, tak cílová skupina jasná - nevzdělaná, spíše tupá lůza z venkova a účel: trošku pomoc a obhájit a zpropagovat tu kolektivizaci a budování družstva - kolektivizace hrou, teda né, pardon..ale tak ten uměle přiživovanej enthusiasmus/euforie, je to tak trochu bizarně fascinující, s odstupem času - nemrazí(nj, to nehorázní zlehčení..hehe), tak bohužel jsme se přeorientovali na východ, ano, jak někdo zmítil je to vlastně docela dobrá taškařice, Jiřina Švorcová vždy ta nejnadšenější - vždyť ona ani nemusela hrát, nj, řikám si, kde se to v těch ženách někdy bere, ta zapálenost pro věc(nechci řikat fanatismus), né, žít v Německu, určitě by nebyla tak nadšená pro..... :), no, rozorání mezí - koho by to napadlo, že to neni ten nej nápad, no, jistě někoho jo, ale víte co...ale tak nějak si řikám, že to až tak strašný nebylo, tyhle lidi asi byli štastný, jen pár trošku bystřejších individualistů ne..(no...ironie.....smutná..), trandit na zetorech(žena a traktor - sovětská móda, tj..), ale když ten film na odpad není, je to méně známá podprůměrná záležitost.....ale když.....už je tu tolik odpadů.....když dám 5 - někdo si bude myslet, že sem mladej levičák, tak já dám teda jednu. ()
Stačí si přečíst obsah, a každému ihned musí bejt jasný, jak je tou komunistrickou propagandou film nasáklej. Vydržel jsem se an to dívat asi dvacet minut a měl jsem dost. ()