Smrt na Cukrovém ostrově

Smrt na cukrovém ostrově je stejně politicky odporný film jako Brynychův Smyk, přes tento ideologický balast je ale vcelku podařeným dobrodružným filmem. Náhodná rozhodně nebude ani výrazná žánrová podobnost s 27. a 28. dílem seriálu 30 případů majora Zemana, na jehož námětu se rovněž podílel Jiří Svetozár Kupka. Příběh se vyvíjí pomalu, jako v 30PMZ předcházelo závěrečnému akčnímu konci poměrně dlouhé "oťukávání" všech zúčastněných. Každý ze zúčastněných věděl, kdo je čí protivník, hlavní napětí pak spočívalo v tom zda se dcera novináře Pirnera Kateřina podvolí manželovi Kadlecovi nebo odjede s kladným hrdinou Trojanem. Jelikož je toto jeden ze dvou širokoúhlých filmů Jiřího Sequense v 60. letech, tak se přímo podbízí srovnání se stylovou stránkou toho druhého - Atentátu. Délka záběru se v průměru pohybuje na 13,2 sekundy, tedy o celé dvě sekundy výše než u o tři roky mladšího Atentátu, oproti tomu se mezi různými délkami záběrů objevují mnohem delší intervaly. Dlouhé záběry pak téměř do extrémů uvádí to, co bylo na Atentátu po stylové stránce prakticky nejzajímavější - přenášení pozornosti kamery z jedné postavy na druhou. V některých případech se ale záběry díky své délce stávají téměř statickými a dynamická pohyblivost záběrů, jak je divák zná z Atentátu se vytrácí. Oproti Atentátu zde mnohem častěji Sequens využívá při snímání dialogů metodu záběrů a protizáběrů, které tak ale tvoří naprostou většinu těch nejkratších záběrů a většina dramatických záběrů je delších než tyto dialogové. Naprostým překvapením byla vysoká hloubka ostrosti u barevného filmu. Barevný materiál dříve neposkytoval takové možnosti pro kompozici obrazu hloubky, kdy jsou ostré postavy jak v detailním záběru, tak i v dáli na pozadí obrazu. A už jen třešničkou na dortu byl Rudolf Hrušínský namaskovaný jako černoch se svítivě modrýma očima. (31.03.2010)

V 60 letech, tedy v období nové vlny, vzniklo několik málo dobrodružných snímků odehrávající se někde v orientu, ale tu správnou náladu vždy kazila nutná stranická ideologie, bez které to prostě nikdy nešlo. Režisér Jiří Sequens se režijním umění, hlavně v použití širokoúhlého formátu, a hlavně politicky nesmírně hodil, takže není překvapením, že s takovýmto dobrodružným žánrem v podstatě začal on. Nepřekvapující tak není ani téma celé této dobrodružné etudy a tím jsou českoslovenští emigranti a špionáž. Celé se to odehrává na jednom místě, což je nějaký ponurý hotel s lecjakou sebrankou. Dnes nad tím kroutíme očima, ale ve své době se to bralo hodně vážně. Hlavním cílem takového příběhu je prozření a touha se vrátit do Československa. O nic jiného tu v podstatě nejde. Zahrála si v tom plejáda známých tehdejších herců, z nichž asi nejvíce překvapí František Smolík. Za pozornost, obzvlášť v době současné s platným rasovým kodexem ve filmu, stojí Rudolf Hrušínský, který ve své skromné roli, který v ději spíše vypadá jako postava do počtu, hraje přímo černocha. Scénář je zpracován plně dle stranických stanov, takže co se týče charakterů československých migrantů a některých zahraničních postav v rámci svého poblouznění a něco o kontrarozvědce, žádné překvapení se nekoná. Výjimkou je pouze žena, která je myšlenkově centrem moralizačního dění, což vlivem jejího dějového vývoje je cílené. Svým způsobem se jedná o snímek v pojetí východního stranického bloku, takže plně ideologicky propagandistický ve zneužití ve své době populárních rodokapsových dobrodružných příběhů. Pro zajímavost stojí, že stejnou dějovou šablonu Sequens použil pro dějství pod názvem ´Rukojmí z Bella Vista´ (1979), což je sestřih do podoby filmu dvou dílů ze seriálu ´30 případů majora Zemana´ (1974-79). Proto třeba ten závěrečný útěk se střelbou pronásledovatele je po obsahové stránce totožný. Jen dějově jiný. (30.04.2022)

Už to tady bylo zmíněno, ale i mě film Smrt na Cukrovém ostrově nejvíc připomínal epizodu seriálu Třicet případů majora Zemana Rukojmí z Bella Vista. Příběh je docela nudný a celé napětí stojí především na dialozích. Samozřejmě je zde představen majitel plantáže jako ta záporná postava a západní prostředí oplývá zkorumpovanou policií a mnohými prospěcháři. Vůbec je základní dějová linka docela zmatená a nebylo snadné pro mě udržet pozornost. Za zmínku stojí snad právě jen to rádoby exotické prostředí, které ale poskytlo Bulharsko a také účast zahraničních herců, byť asi úplně neznámých. Závěrem dodám, že Rudolfa Hrušínského, který měl představovat černocha, jsem poznal až po delší době a teprve pak mi došlo, že celý ten make-up asi nebyl úplně podařený... (16.10.2023)

Československý film, jenž obsahuje do značné míry tehdejší tendenční politický schematismus, avšak přece jen v sobě nese jisté zajímavé prvky, jež stojí za zaznamenání. Sequensův dobrodružný snímek se odehrává na exotické Kubě a je kromě domorodých představitelů kvalitně obsazen českými herci. V podprůměrném scénáři se český lodní lékař Trojan v podání J. Valy seznamuje s rodinou emigrantů, jíž tvoří starý otec Pirner, mající problémy se srdcem (F. Smolík), jeho dcera Kateřina v podání M. Tomášové a její sobecký a bezcharakterní manžel Kadlec, jehož představoval jako vždy vynikající J. Holý. V dalších rolích jsme mohli sledovat mistra Z. Štěpánka v roli arogantního magnáta Gilbertiho, jenž zbohatl na vývozu cukru a jeho špicla, bývalého fotografa V. Lohniského. Tito pánové se mezi sebou dorozumívali německy, což naznačuje jejich podivnou minulost. V menší roli místního policejního komisaře se objevil R. Hrušínský, jehož tvář byla k divákově úžasu nabarvena na černo a působila tak velmi směšně. Během pomalého odkrývání charakterů jednotlivých postav a po smrti jejího otce nastane situace, kdy se musí M. Tomášová rozhodnout, zda setrvá na onom Cukrovém ostrově či odpluje s uvědomělým lékařem zpět do socialistické vlasti. K mému překvapení se na největším ostrově Velkých Antil používala mezi domorodci ke komunikaci francouzština, což by bez titulků, které naštěstí byly ve snímku obsaženy (nebývalo ve filmech z počátku 60.let vždy zvykem), byl pro diváka fatální problém, neboť by polovině dialogů nerozuměl. Dobrodružný snímek zaujal i zvučnou exotickou hudbou a netradičním prostředím, kterým byl dozajista inspirován jeden z dílů majora Zemana Rukojmí z Bella Vista. Nevýrazná dějová linie mi naopak připomínala Brynychovo o rok starší dílo Smyk, v němž se taktéž objevil J. Vala v hlavní roli. Po dlouhých úvahách nakonec hodnotím dvěma hvězdami, neboť se obávám, že ani přední čeští herci a exotické prostředí nezachránili rozpačitý pocit nad nezáživným scénářem. (08.12.2017)

Když jsem tohle sledoval, vybavil se mi díl z Honzíka Zemanů - Rukojmí z Bella Vista. Ten díl se mi díky exotickým lokacím točeným na Kubě líbil asi co se týče dobrodružna nejvíc. Asi to bylo tím Sequensem, nebo nevím. Příběh sám je idiotský, emigranti prchnuvší z Československa v roce 1948 - tatík (Smolík) s dcerou (Tomášová) a zeťem (Holý) uvíznou kdesi v tropech na své cestě do Austrálie. Díky srdeční nemoci otce jsou tam již několikátým rokem a stále více se dostávají do vlivu německého obchodníka s třtinovým cukrem a mafiána (Štěpánek), který vládne celému ostrovu včetně zkorumpované policie včetně hotelu v němž jsou ubytováni. Lze předpokládat, že onen mafián byl bývalý esesák, byť to ve filmu nepadlo. Vše se ale změní, když na ostov dorazí mladý československý lékař (Vala), který se má zde nalodit na zámořskou česklovenskou loď. Ten rodině nabídne, že ji zajistí u kapitána návrat do ČSSR. Jenže na tom nemá zájem ani německý exportér cukru, který po mladé ženě pokukuje, ani její manžel, který na lékaře žárlí. A policie, ta jde na ruku místnímu mafiánovi... A tak zde máme celkem dobrodružný snímek točený opravdu v exotických lokacích a tentokráte to nebylo jenom jako, ale vážně se to točilo někde hodně daleko a bylo to sakra znát. Další skvělou věcí byla hudba ve filmu, která vás opravdu přenesla kamsi do tepla na pobřeží a v neposlední řadě i skvostné herecké obsazení - byť tedy scénář byl hrozný... Vrcholem všeho byl šéf policie Hrušínský v roli černocha ! :-). Zajímavá však byla i kamera a fakt, že film je celý barevný a na svoji dobu barvy ,,drží''. Takže oddělíme-li ideovou linii a zaměříme se čistě na filmařinu, je to nadprůměr své doby co se týče dobrodružných snímků. I tak se divím, že v roce 1961 měl ještě někdo potřebu točit v zahraničí film o emigrantech prchnuvších po převratu v roce 1948 na západ do zlého nepřívětivého světa... Jestli to mělo ukázat pracujícím jak tragicky takové útěky dopadaly a jak se ještě rádo přilézalo zpět do vlasti...tak tomu snad nemohl věřit ani ten nejpitomější dělník od krumpáče. Dávám tedy za 3000 rupií. * * * (13.01.2018)