Město andělů

Je mi líto, ale před spuštěním filmu jsem se zapomněl naladit do snového sladkého rauše, v jakém byl patrně celý natáčecí štáb. Nápad s anděly parádní, s Nicholasem už méně, a se záplavou polopatického klišé, která maže jakékoli prvky dramatu, už tuplem nepovedený. Nic, pro co bych si tuhle limonádu měl hodit do košíku. A pak také doufám, že můj anděl má tvář pohledné Maggie, ne smutný psí pohled pana Ghost Ridera... (04.05.2012)

Sentimentální příběh, jehož největším mínusem je častá hra na city, ze které se cca po 45 minutách vytratí šarm a hloubka. Poté už mi celý ten sled romantických výlevů neříkal téměř nic. Nick s Meg mi přišli standardní a hudební kompozice na mě působila až příliš obyčejně. Jedno se ale filmu musí nechat. Málokterý je obdařen tak uklidňujícím dojmem jako právě tento lék na nervy. (06.03.2012)

Tenhle film mě rozžhavil do běla. Prvně jsem nechápala Nicolase, pak jsem nechápala Meg, pak jsem zase nechápala Nicolase a pak, když jsem se uklidnila, po nějaké době jsem nechápala už vůbec nikoho. Proč se proboha na něco dívám 114 minut, když pak mám chuť tu televizi prohodit oknem. Skutečně, zážitek jen pro silné nervy. (21.10.2010)

Oproti německému originálu hodně nepovedený americký remake nádherného poetického Nebe nad Berlínem... Pryč je metafyzické bezčasí předlohy, ona památná jiná rychlost času, v níž plyne Wendersův andělský lyrizující film. Když ale odhlédneme a zapomeneme na existenci německého černobílého nedostižného originálu, máme před sebou film, který může divákovi i mnohé nabídnout. Nečekejte zázraky (myšleno ty umělecké, v intencích umělecké tvorby Wima Wenderse) a dostanete hollywoodské pohlazení po duši... A to také někdy není málo... (12.10.2007)

Z béčkového námětu, se podařilo vyprodukovat mnohem více, než se na začátku zdálo. Navenek se film tváří jen jako obyčejně romantické drama, ale uvnitř je to mnohem více než povrchní a slabý film. Ve mně zajisté stopy zanechal. Do dvou hlavních rolí jsou obsazeny vskutku hězdy. Ikdyž by se našlo spousta dalších vhodnějších párů pro tyto role, tak Meg Ryan a Nicolas Cage mají v sobě cosi nepopsatelného, krásného. Musím se přiznat, že jsem byl opravdu okouzlen hereckým podáním. Příběh je často podávám divákovi na zlatém podnosu až jsem se roztékal blažeností. Sled obrazů bez jediného mluveného slova nepotřebuje nic dodávat. Jasné a pochopitelné vyjádření myšlenky tím nejfilmovějším způsobem. (17.04.2006)