Režie:
Vladimír SlavínskýScénář:
František Vlček st.Kamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Josef DobešHrají:
Jindřich Plachta, Jana Romanová, Jiří Blahník, Lumír Blahník, Jaroslav Marvan, Raoul Schránil, Antonie Nedošinská, Zdeněk Podlipný, Karel Dostal (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Rudolf Bartoš, majitel statku, kamenolomu a továrny na zpracování kamene, je nejen velmi bohatý, ale také popudlivý, vzteklý, nerudný a hypochondrický. Je postrachem služebnictva a zaměstnanců. Jednoho dne se však zraní při pádu ze srázu na břehu řeky. Najde ho dobrácký skalák Fábera a dopraví ho do své chudé chalupy, kterou obývá s pohlednou dcerou Anči a dvěma malými osiřelými synovci, dvojčaty Tondou a Vaškem. Dny strávené v neobvyklém prostředí znamenají zásadní zlom v továrníkově životě. Laskavý, moudrý a dobromyslně nesmlouvavý skalák ho léčí zdravou stravou a slivovicí. Dny prožité ve společnosti chudých, ale láskou a dobrem naplněných lidí zcela změní Bartošův přístup k životu a jeho chování, zejména když od Fábery vyslechne řadu nelichotivých poznámek na adresu starého Bartoše. Po návratu do vily šokuje nejen služebnictvo laskavostí a nebývalým životním elánem, ale také zaměstnance, kterým zvýší výplatu. Rád a často se vrací do Fáberovy chalupy. Chvíle štěstí však pokazí sám, když zjistí, že jeho synovec Oldřich se chce oženit s Fáberovou dcerou Anči. Rozejde se se skalákem ve zlém, a dokonce ho vyhodí z práce. Když si uvědomí, že udělal chybu, a začne psát omluvný dopis, dochází v kamenolomu k neštěstí. (TV Nova)
(více)Recenze (322)
Protifašistický film protektorátní éry mohl mít - a míval - nejrozmanitější ráz. Vytýká-li se Burianovu ZLATÉMU DNU prvoplánovost a až agitační plakátovost, v tomto případě víme jistě, že máme co do činění s mnohem prvoplánovější a mělčí idyličností. Jinak mimořádně slabý film zachraňují špičkové umělecké výkony protagonistů, zejména Plachty a Marvana, pominout však nelze ani duo mimořádně sympatických uličníčků, kteří nezahálejí ani vteřinu i svérázné pojetí trestů, které na nich uplatňuje jejich něžný otec. Charaktery a vůbec osobnosti jsou tu degradovány do červenoknižního dětinského propadu, který mírou své naivity a neumělosti na sebe upozorní i jinak nanejvýš shovívavé diváky. Přesto bych tento film pro jeho nezaměnitelnou, prvoplánovou naivní rázovitost zcela nezavrhoval. ()
"Kdyby mi alespoň vynadal... nebo se se mnou pohádal! Ale to je pořád Fanynko sem, Fanynko tam!" Prostinký a zároveň nesmírně kouzelný film, s roztomilými Vaškem a Tondou a skvělými Marvanem a Plachtou. Zajímavé jistě je, že vegetarián, abstinent a nekuřák je futrován vepřovým se zelím, napájen borovičkou a spokojeně potahuje z cigarety. Mohlo by něco takového vzniknout v dnešní době? 90% ()
Ukázka toho, že český film uměl být laskavý, naivní, ale prostě se na něj dobře koukalo. Hlavně díky výborným hercům, jakými byli Jindřich Plachta a Jaroslav Marvan. Jsou prostě výborní a ty jejich role jim věříte. Je to jen o tom, jak se má jeden člověk polepšit, ale je to takové pěkně lidské a dokáže to chytnout za srdce. ()
Docela toporný film. Rok 1941 není filmový pravěk, jak si zřejmě někteří myslí, když tenhle film omlouvají dobou. Mělo to na mnohem víc. Příběh mohl mít závažný podtext, aniž by přestal být milou komedií, ale vývoj postav i děje je jen jedna velká zkratka. Marvanův charakter a jeho skokové polepšení je oboje naprosto nepřesvědčivé. ()
Klasický příběh o tom, kterak se zlý továrník polepšil, kdybychom to hodně přehnali, nechalo by se říct, že jde o takovou moderní pohádku. Ale to nemění nic na tom, že je to skvěle zahrané, Jindřicha Plachtu jsem viděl prvně a nějak mi sedl. A navíc, část scén byla točena u nás, a to se přece taky počítá. ()
Galerie (4)
Photo © Národní filmový archiv
Zajímavosti (18)
- Název odkazuje na české úsloví „Nebe a dudy“, tedy něco, co nemůže být od sebe už více vzdáleno, něco, co je naprosto odlišné. (sator)
- Většina scén se natáčela v barrandovských ateliérech. (pornogrind)
- Točilo se u jílovišťského hotelu Hubertus, v Týnci nad Sázavou a také ve sliveneckém lomu. (Stegman)
Reklama