Smaragdový prales

Kvalitou (ale i hereckými výkonmi a atmosférou) niekde medzi Modrou lagúnou, Návratom do modrej lagúny a Hráčmi na vinici Pána. Ten príbeh mohol byť epický, keby sa ho chopil Werner Herzog, Stanley Kubrick, alebo aspoň Ruggero Deodato (ak by mal lepšiu chvíľku). Lenže nechopili. Chopil sa ho John Boorman, ktorý má síce na konte výnimočné Vyslobodenie, ale i najabsurdnejší film roka 1974 Zardoz. Smaragdový prales patrí skôr do tej slabšej časti Johnovej filmografie. Dosť nezáživný, nezábavný a nudný film. Powersa Bootha som nikdy moc nemusel a strih je miestami značne diskutabilný (záber na Powersa Bootha v džungli. Záber na hada v úplne inej džungli. Strih na Powersa Bootha s vytreštenými očami. Záber na útočiaceho hada. Strih na odskakujúceho Powersa Bootha.). (20.05.2017)

Jedinečnému zasazení do neproniknutelného pralesa a zevrubnému představování způsobu života amazonských indiánů byla obětována dramatická výstavba prostého dobrodružného příběhu. Avšak právě pasáže z vesnice, zachycující domorodé zvyky (lov, namlouvání, svatbu, pohřeb, atp.), mi přišly nejzajímavější i nejvíc vtahující. Další faktor, kterému se scénář podřídil, tvořil nezakrytý ekologický kontext tohoto pozemského přírodního ráje, jenž tedy vyústil v nepřiměřený, jasně agitační, "šamansko-teroristický" závěr. (24.11.2016)

Příběh podle skutečné události, který byl hodně a hodně pozměněn, ale vzal jsem v potaz, že se film odehrává v nádherné a ojedinělé přírodě Amazonie a otvírá okno do vzdálených míst světa, kde ještě žijí lidé na úrovni doby kamenné, tak mě tolik smyšlená historka zase nevadila. Pozitivní na filmu je, že vyzdvihuje život a zvyky přírodních lidí, kteří ještě stále na naší planetě žijí. Ať tak nebo jinak, alespoň film poukázal, že je vliv civilizačních kultur pro ně téměř vždy negativní. A ještě jedna věc, všimněme si, že amazonským indiánům ke štěstí stačí jen pár věcí. Najíst se, skrýt, množit se, ubránit se nepřátelům a být zadobře se svými bohy. Podtrženo sečteno, nevím, jestli je potřeba ještě něco dalšího dodávat, film, který není nadprůměrný, ale docela rád jsem ho viděl. (28.12.2009)

Boorman rozvíjí svoje "přírodní téma", podobné motivy se objevily již v jeho předchozí tvorbě ( viz Vysvobození - stavba přehrady ). Po obrazové stránce nelze jako vždy nic vytknout, tan chlap ví jak zaplňovat prostor záběru, na jeho kompozice se vždy moc pěkně dívá. Se scénářem je to horší, ekoposelství je to hlavní a postavy podružné, poslední třetina je této prioritě až příliš násilně podřízena.... (14.11.2006)

Prales v tomto filme doslova dýcha, cítiť jeho vlhkosť a lepkavosť na vlastnej koži, rovnako ako pustú bezútešnosť postupujúcej výstavby, neberúcej žiadny ohľad na ostatné živé organizmy. Večný a neuhasiteľný konflikt medzi prírodou a civilizáciou, reprezentovaný zástupcami hodnotovo odlišných kultúr je ústrednou témou tohto pralesného dobrodružstva s nástojčivým a stále aktuálnejším apelom na rešpekt k pôvodným prírodným spoločenstvám. Za hranicami nepreniknuteľného amazonského pralesa žijú Neviditeľní. Indiánsky kmeň, žijúci v súlade s prírodou, ktorú nazýva "živým svetom". Svet sklobetónových kociek, ozrutných mechanizmov a obrovskej koncentrácie ľudí je pre nich "mŕtvy svet". Medzi Neviditeľných sa dostane malý syn stavebného inžiniera. Už v nazeraní na tento čin sa odkrýva podstata vyššieuvedeného konfliktu: to čo indián pokladá za jednoznačne kladný čin, ktorým zachránil jeho dušu z pazúrov mŕtveho sveta, jeho rodičia to považujú za zákerný únos najcennejšieho, čo kedy mali. (07.06.2006)