Alice
Niečo z Alenky
Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrají:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (190)
Esenciální surrealismus v podobě zpracování Alenky v říši divů. Jednoznačně nejlepší Švankmajerův celovečerák, u nás prakticky nedoceněný, což je veliká škoda. Po prvním zhlédnutí jsem nestačil žasnout nad tvůrcovou imaginací, tak neskutečně hravou, tak moc přibližující nám právě tu dětskou fantazii, které jsme bohužel (nebo snad bohudík) už odrostli. Dechberoucí...100%. Jsem moc zvědavý s čím přijde Tim Burton a jeho Alenka... ()
Tento artový bonbónek,jsem sháněl marně 16 let. No,už je to 3roky doma. Za mě plný počet. P.s.jen jedna věc mi vadí,časté prostřihy na ústa Alenky. Ale to je jen drobný pupínek,na jinak dokonalé tváři. P.p.s. dostává mě,že sami britové,tuto dosti svéráznou verzi (díky ti Švankmajere!),znají a líbí se jim. ()
Alenka, dívka zvědavá a plná bujné fantazie, bloudí malým velkým světem zázraků. V přítomnosti rozkošného bílého králika a dalších ojedinělých pohádkových tvorů (včetně oživlých postaviček z karet) zažívá napínavá dobrodružství. To, co by mohlo působit ve filmu jiného žánru jako příliš infantilní, zde se stává naopak nepostradatelným prvkem dětských snů a fantazie. I pro mne to byly chvíle nejen plné obdivu jednomu originálnímu tvůrci, ale i silných emocí, nostalgie a spousty konotací na dětství. Místnost s okruhlými dírami na podlaze mi připomněla jednu společenskou hru s kuličkami a děravým hracím plánem. Originálně ztvárněný svět zde na mne mnohdy působil právě jako z dětských her, snů a pohádek, ale současně měl zajímavé vyvrcholení se soudním procesem, jakoby se autor chtěl v tomhle směru přiblížit na závěr ještě víc i dospělým. Jan Švankmajer se tímhle snímkem v mých očích stává úspěšným následovníkem Karla Zemana (a jeho Cesty do pravěku či Ukradené vzducholodi) v moderní fantastické žánrovce československé kinematografie pro děti a mládež. Nádherný prožitek. 100% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) ()
Švankmajera ja veľmi môžem. Podľa mňa je to bezkonkurenčný génius, kráľ stop motion animácie. Každý jeho film nesie jedinečný rukopis. Je to pohádka pro děti pro dospělé. Alica v krajine zázrakov dostala skvelú podobu pod jeho taktovkou, a i keď nespravil veľké intervencie do hlavnej dejovej kostry, dokázal vytvoriť (veľmi) svojskú interpretáciu. Zmiešanie stop-motion animácie, s hranými scénami + rozprávač v osobe malého dievčatka, vytvárali neskutočnú atmosféru. Aj by som označil Alenku ako priameho predchodcu „Lekce Faust“, ktorý sa štýlom spracovania podobá.____ Čo ma najviac dokázalo dostať na jeho réžii je plynulý prechod z interiéru do exteriéru. Jeden z kľúčových elementov jeho tvorby spolu s mlčaním, ktoré však má rovnakú výpovednú hodnotu ako bohatá konverzácia. ()
Jeden z mála Švankmajerů, který mě bohužel moc neoslovil. Snad jsem tam postrádal nějaký silnější příběh, který by to celé držel víc pohromadě - takhle mi to přišlo spíš jako ne moc soudržný slepenec autonomních scén, které spojuje "jen" jejich surrealistické ladění. Moc mi nesedla ani herecká představitelka Alenky, přišla mi dosti toporná, a skoro jako bych tam viděl toho režiséra, jak ji mezi jednotlivými záběry instruuje, kam se má dívat a co má dělat. Pár nápadů je tam sice úžasných - především ztvárnění králíka mě vyloženě nadchlo - ale jako celek mi to přislo jako ne moc povedená fantasmagorie, která mě dosti minula a u níž jsem se musel hodně nutit, abych ji vůbec dokoukal. Osobně tedy dávám přednost verzi Tima Burtona z roku 2010. ()
Galerie (72)
Zajímavosti (24)
- Postavu zajíce březňáka vytvořila Eva Švankmajerová podle rozbité hračky svého syna. (Facillitant)
- Kloboučník z knihy „Alenka v říši divů“ Lewise Carrolla je bláznivý, protože v době jejího vzniku kloboučníci pracovali s plstí, z níž se uvolňovaly páry rtuti, a otrava rtutí se projevuje „bláznovstvím“. I proto v angličtině existuje idiom „mad as a hatter“, tedy „šílený jako kloboučník“, a také „mad as a march hare“, tedy „šílený jako zajíc březňák“, což odkazuje na „bláznivost“ zajíců v říji. (Facillitant)
- Při hledání hlavní představitelky jezdila Eva Švankmajerová po školách s fotografem. Jan Švankmajer si pak vybral několik holčiček podle fotografií a pozval je na konkurz. (Xeelee)
Související novinky
100: Bitva u pokladen
Asociace českých filmových klubů vás už tradičně zve na filmovou přehlídku Projekt 100. Letos startuje 15. ledna, potrvá do 31. května a diváci budou moci na velkých plátnech shlédnout několik… (více)
Reklama