Něco z Alenky

Tak v téhle strašidelné pohádce se ukrývá rozhodně víc, než si člověk stačí uvědomit při prvním shlédnutí.. Tolik scén se silnou symbolikou, obrazy a více smysly, se dá docela těžko pojmout napoprvé.. Nicméně se mi dost líbí ta velká fantazie a představivost, většina scén je pro mě až mrazivých a úžasně zpracovaných. Je potřeba, aby se člověk naladil a chtělo se mu do toho tajuplnýho světa vklouznout, což se zadařilo a já se těším na další shlédnutí. (02.12.2015)

Haló, pane, počkejte! Budu brát drogy, milý králíčku. Budu, slibuju. Švankmajer mi s konečnou platností vytepal do srdce surrealismus. Viděl jsem ho jen koutkem oka a možná proto se mi zdálo, že jeho hlava je jaksi jinde, než se nacházím já. A to v čase. Což ale vůbec nevadí, protože ta hlava stejně byla jestřábí a k tomu bez masa. Prasečím jazýčkem naostřil kružítko a tepal jím a tepal, až mi od srdce odletovali papoušci. Byli velcí. Já byl malý. Ale to jen na chvilku, protože inkoust všechno spraví! Jednou inkoust jindy koláč, kdo se v tom má vyznat? Vyřešíte to stejně tupě s hlavou, jako bez hlavy. Tak pryč s ní! Stejně je vám doporučeno na film koukat se zavřenýma očima, jinak prý nic neuvidíte. Toť slova Alenky, prosím! __ Náboženství? Politika? Matematika?! Houby, prostě čistej sen, naturalizmus formy v realitě snové. Černota, sranda, absurdistán. Kostrou iracionálně epizodní zmatek, vnitřně celistvý pocitový obraz. Nejlepší adaptace Alenky ve filmu. Jaj, králíčku, tak málo času .. Královna tě jistojistě připraví o hlavu! (13.05.2011)

Švankmajerova Alenka a říše zasnění. Je úplně jiná než moje Alenka, a přece je mi tolik blízká. Ten dům plný šuplat mi připomíná jeden podobný svět z mého dětství. Jezdívala jsem se starší sestrou na prázdniny do právě takového domu plného tajemství a různých časů i prostorů. Jen šuplátka tam tuším šla otvírat obyčejným způsobem. Ovšem v jednom z nich jsem tehdy nechala svou oblíbenou knížku, v níž se taky prochází do jiných světů. Možná ji tam pak někdo našel a možná mu to šuple nešlo otevřít. (11.03.2012)

Jeden z mála Švankmajerů, který mě bohužel moc neoslovil. Snad jsem tam postrádal nějaký silnější příběh, který by to celé držel víc pohromadě - takhle mi to přišlo spíš jako ne moc soudržný slepenec autonomních scén, které spojuje "jen" jejich surrealistické ladění. Moc mi nesedla ani herecká představitelka Alenky, přišla mi dosti toporná, a skoro jako bych tam viděl toho režiséra, jak ji mezi jednotlivými záběry instruuje, kam se má dívat a co má dělat. Pár nápadů je tam sice úžasných - především ztvárnění králíka mě vyloženě nadchlo - ale jako celek mi to přislo jako ne moc povedená fantasmagorie, která mě dosti minula a u níž jsem se musel hodně nutit, abych ji vůbec dokoukal. Osobně tedy dávám přednost verzi Tima Burtona z roku 2010. (30.06.2017)

LFŠ 2008 Švankmajer ve své prvotině vzniklé na motivy "dětské" knížky Lewise Carrola ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ stvořil překlenovací film, který je někde mezi jeho geniálními animovanými krátkometrážními filmy a pozdější celovečerní tvorbou příliš často koketující s hříčkami._____ NĚCO Z ALENKY tematizuje médium filmu jako určitý druh snu ("Teď musíte zavřít oči, jinak nic neuvidíte.") a snaží se o literární adaptaci do filmové podoby, přičemž jde o to, aby znaky obou umění byly co nejvíc zachované. V případě "literárního" to s sebou nese určitou nefilmovost, když sledujeme dění a to je nám Alenkou ještě komentováno, a v případě filmového určitou repetetivnost ve vyprávění a retardaci temporytmu vyprávění (takže 86minutový film se zdá subjektivně delší, než ve skutečnosti je). _____ Ocenitelné je, že Alenka do sebe absorbuje vlivy ze surrealismu a psychoanalýzy, a nebojí se znepokojovat a rozrušovat středostavovské publikum, ale že bych souhlasil se švankmajerovskou tezí "úniku umožňujícím svobodu" se říct nedá. Ve svém světě máme prostor pro imaginaci, nastolení vlastních pravidel vnímání a přijímání, ale nelogičnosti v jinak soudržném Alenčině světě (pojídání...) zamrzí. Nesouhlasím s tím filmem, ale oceňuji ho. A to nejsem ani Japonec ani Brit. (26.07.2008)