Jízda

Tři rozbouřené živly, které bych v reálném životě rozhodně nechtěl znát, ale ve filmu jsem je pozoroval až fanaticky. Všichni mě štvali, ale nálada, ve které se hned v prvních minutách snoubí hudba, léto, volnost, nespoutanost a hlavně devadesátky, měla navrch. V libovolném období před nimi nebo po nich by se z Jízdy pravděpodobně stal vyprázdněný kamarádský klip, takhle má i skoro po třiceti letech pořád co říct. (27.01.2021)

To mi někdo vysvětlete... Jak se něco takového vůbec mohlo stát kultem? Šíleně ucourané, nechutně klidné, bez akce... K tomu ten hrozný Pastrňák, dřevo Špalek a mrcha Aňa, která navíc tentokrát ani nesouloží, potvora! Laik se diví, odborník žasne (a Cival taky – tím myslím tomu, že Aňa tentokrát nezalehla :-). Celkový dojem: to jen Honzík Svěráků a pár kámošů neměli o prázdninách zrovna do čeho píchnout a tak si radostně v českých luzích a hájích zablbli s kamerou a jedním otřískaným homemade kabrioletem. Moc díky za tenhle výlet! (20.11.2013)

Pohoda, klídek, tabáček. Jen se tak projet, nic neřešit, nikam nespěchat, být volný, svobodný, nespoutaný. Pokud tohle člověk dokáže, pokud o tom dokáže natočit film a pokud ten film dokáže přenést onu pohodu i na diváka, musí se jednat o člověka co je neuvěřitelně v pohodě, což Jan Svěrák během natáčení Jízdy rozhodně byl. Díky Honzo, takovýchto instantních dávek pohody člověk občas potřebuje několik denně. 80% Zajímavé komentáře: ChewieDC, Martyna (09.10.2006)

Ještě nikdy jsem "Jízdu" neviděl, a tak jsem to konečně musel napravit. Člověk o tom filmu ví, sem tam v televizi zahlédne nějakou scénu, ale postupně si uvědomuje, že ten film mu vlastně uniká. Skvěle vystavěné postavy, které hrají na to, že jsou jejich představitelé celkem bezprostřední, vlastně spíš nehrají. V jejich společnosti pak film snesete a čekáte, co bude dál. Dialogy jsou překvapivě chytré, vlastně až existenciální. Tohle rozhodně není jen road movie průměr, ale je v tom něco víc. No a nakonec, soundtrack od Buty je prostě nezapomenutelný. Ta písnička je depresivně pohodová, stejně jako celý film. (06.01.2014)

"Mám tu libový francouzský značky." Nikdy mě nikdo neobvinil z toho, že mám dobrodružnou povahu, ale po prvním kontaktu s Jízdou jsem měl myšlenky jen na to, jak si s kamarádem zpojízdníme kabriolet nejistýho původu, osadíme jej francouzskými espézetkami (nejlépe 995 JZD 75) a vyrazíme třeba na sever nebo na jih. To je jedno. Nikdy k tomu nedošlo, ale určitě by mě hodně bavilo nahánět auto po louce, kutálet se v duši z kopce, kochat se Temelínem, užívat si s praštěnou stopařkou a poslouchat přitom Buty ve vrcholný formě. Pro mě se tady zkrátka zrodil kult, kterej na mě dýchne úžasnou atmosférou, kdykoli se k němu přiblížím na vzdálenost jedný dlouhý ruky. (14.02.2017)