Člověk obojživelník

Přestože zabalen do hávu scifistického námětu, je Člověk obojživelník především klasický dobrodružný film s gerojem, sličnou, nevinnou ďjévuškou, slizkým padouchem vykořisťovatelem a jelikož je to provenience sovětská, tak samozřejmě i novinářem (pravděpodobně) proletářským. Jenže u filmu jako je tenhle je černobílost vlastně docela fajn, je to oddechovka se vším všudy, dobrodružná, s romatickou linkou a nejednoznačnost postav by se tam hodila asi stejně, jako kdyby Vinetou řešil trauma z dětství, když se málem utopil v kotli s polívkou ze sušenejch buvolů. Příběh je sice dnešní optikou poměrně jednoduchý, s trochou snahy by se dalo říct přiblblý, ale vzhledem k tomu, že filmařky Obojživelník zastaral jen málo a stále si drží skvělou atmosféru, tak je to zvelika putna. (17.08.2015)

Človek obojživelník má u diváka jednu nespornú výhodu, a to fakt, že znalci dobového sci-fi majú napozerané prevažne americké filmy, ktoré sa neraz na seba dosť podobajú. Človek obojživelník je preto pre nich (nás) rarita, ktorá sa odlišuje jednak atmosférou, jednak pojatím žánru. V popredí navyše stojí láska, ktorej osud je skvele vypointovaný a ladí s fantasy zložkou príbehu. Pokiaľ vám prekážajú dobové triky, vynahradí to príjemná prímorská atmosféra. (29.07.2012)

>Vědecko-fantastický< film s morálním >sovětsko-etickým< (jak jinak ;-) poselstvím... Další relikt dřevního mládí, na paměť věčnou rozvrzaných dřevěných sedaček kina "Úderka" na brněnském "Svoboďáku", středoboďáku ranně dětského poznávání šitózních savjétskych chudóžestvjenych fílmov... Achich - ještě tak někdy popatřit spolu s "Paprsky inžinýra Garina" a můžu v klidu odejít na pravdu bó(L)ží... :-))) (12.06.2006)

Už jako kluk jsem byl v našem malém voňavém kině při závěrečné scéně naměkko. O to víc mne překvapilo, že má film i po tolika letech svoje kouzlo a řekněme nadčasové poselství. Ale i přes trochu naivní herecké výkony je učiněný zázrak, že vznikl v Sovětském svazu a ještě k tomu v tak neutěšené době. Humanistickému obsahu nemohli bolševičtí cenzoři nic vytknout, ale trochu se divím, že jim nevadila západní forma a neodvezli krabici s filmem někam na Sibiř. (01.06.2008)

Film, který zvátězil v letošním "dětském festivalu" na Veselíčku a překvapivě vyřadil z dlouhodobé soutěže i Červený balónek, o kterém jsem si myslel, že je nepřekonatelný. Ale čas běží, děti stárnou a jejich nároky na film se mění. Moji poznámku, že u některých filmů je třeba i přemýšlet, vzaly vážně. Ichtyandr a jeho osudy ovlivněné fantasmaty jeho otce a hrabivostí okolního světa, je rozhodně zaujaly víc než pomyslné obrázky kreslených seriálů. I svoje pocity z filmu viděného před skoro 60 lety jsem považuji za pozitivní. (20.08.2022)