L'Albatros

Asi jsem neviděl žánrový film (tedy film v protikladu k artové tvorbě; ano, uvědomuju si, jak může být tato dichotomie problematická, že se artová tvorba dokáže inspirovat populárními žánry, a naopak), který by zřetelněji vypovídal o kocovině v důsledků zmařených ideálů Května ´68. Účastník nezdařené revoluce Trussel (Jean-Pierre Mocky; mimochodem i režisér tohoto filmu) je vykreslen jako typický romantický hrdina - kriminálník, avšak s těmi nejčistšími úmysly, který se spravedlivě bouří proti zkorumpovanému (a represivnímu) systému, jehož boj je však už od začátku odsouzen k nezdaru; svět vysokému politiky je stále stejně bezútěšný, staří politici zneužívají svou moc, úkolují policii a intrikaří, a ti mladí, od kterých se toho tolik očekávalo, jsou dokonce ještě horší, s vidinou funkce se nebojí obětovat ani své vlastní dítě. Nebýt nevěrohodného sblížení Tassela a Pauly (Marion Game) přemýšlel bych i o hodnocení nejvyšším. Btw. bavilo mě, že L'Albatros (1971) vypadá úplně jinak, než jediný další film, který jsem od Mockyho viděl - La Grande Frousse (1964), ten chlap asi bude mít široký záběr, proto se taky na každý jeho další film velice těším. Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 % (06.04.2024)

Albatros je za mě zajímavý už jen tím politickým rozměrem. A nejde jen o to, že se ten celý příběh o noční honičce policie na uprchlého vězně, odehrává na pozadí jedné volební kampaně a my tak můžeme vedle hlavní dějové linky (v níž thriller střídá romanci) sledovat i střet dvou politických rivalů (a jejich podporovatelů).  Zajímavá je třeba i scéna, kdy jeden z těchto politiků (a shodou okolností i otec oné rukojmí Pauly) v jednu chvíli říká, že "moc je jako orgasmus, co trvá celý den." Těžko jinak říct, zda konec mohl dopadnout méně tísnivě, než jak dopadl. Přiznám se, že jsem něco takového od jisté chvíle spíš i čekal. Zajímavé možná je, že i v tom konci vlastně dominuje politika. (13.03.2024)

Sama nevím, čím to je, ale Jean-Pierre Mocky na mě nefunguje, neprobouzí ve mně žádné emoce, koukám na něj a nic necítím.. Příběh prchajícího vězně mě zaujal jen částečně, chování hlavních postav jsem vnímala jako diskutabilní, žádnou chemii mezi nimi jsem neviděla, v očích ji rozhodně neměli.. Ten teatrální závěr mi jen potvrdil, že v tomto případě nejsem cílovka.. Obdivovatelům tvorby pana Mockyho slibuji, že už mu do zelí nepolezu a nebudu kazit hodnocení.. (05.04.2024)

Divoká noční stíhačka završená vášnivou milostnou romancí. Trochu přidávám, podle mě je film tak na3,5*, protože podobných útěkových thrillerů už jsem viděla hodně. Za to ovšem pan Mocky nemůže a budiž mu taky přičteno k dobru, že měl dobrý vkus při výběru hudby ke svým filmům, šansoniér Léo Ferré byl dobrou volbou. Originální erotická scéna, kterou lze ve filmu vidět, je sama o sobě pěkná, ale jako by patřila do jiného filmu. A měla jsem pocit, že ji převedl někdo jiný, než hlavní herecké duo. (19.11.2023)

Tohle je přesně ten typ kriminálky, který neudělá díru do světa a ani nemá potenciál stát se vaší velkou srdcovkou, ale něco do sebe má, baví vás ho sledovat a nakonec byste neměli problém si ho někdy pustit znova. Já to tak mám přesně tady a ačkoli jsou mé čtyři hvězdy slabší, pořád jsou poctivé a odpovídají tomu, jak mě to subjektivně bavilo. Z případného průměru to tahá politické pozadí, které je samo o sobě zajímavé a místy v určitých jednotlivostech i trefné. Jen mě trošku zamrzelo, že z toho vzešla lovestory, protože road movie s nádechem toho nejlepšího že Sola a motivem "kdo přelstí koho" mě přeci jen bavila víc. Naštěstí ale vše nezbořila, což se stalo právě u Sola, ale tam vše tkvělo v něčem jiném. Slabé 4* (23.03.2024)