Armáda pěti mužů

Peter Graves rozjíždí s Budem Spencerem Mission Impossible na Divokém západě. Scénář jede hluboko ve vyježděných kolejích heist žánru, tj. skládání týmu-přípravy na akci-akce a stejně tak absolutně nepřekvapí typologie členů týmu plánovač-pyrotechnik-silák-vrhač-zlodějíček. Skládání týmu připomene Sedm statečných tím, že jde opět o muže-profíky, kterým ujel vlak a vydávají se na poslední sebevražednou misi. Samotná loupež - při které se nesmí střílet - není marná, ale cesta k ní nijak zvlášť zábavná není, tady se Argento-scenárista (jinak podepsaný i pod Tenkrát na západě) moc nepředvedl. Režie taky rutinní, i Morricone jede na autopilota a Graves i Spencer taky prostě hrají Gravese a Spencera. (23.07.2022)

Když se zrovna nebere moc vážně, je to hodně sympatický a zábavný western o tom, jak připravit armádní vlak o jeden z jeho vagónů. V těch nejlepších momentech září Bud Spencer (úvod mezi slepicemi, hod puškou s bajonetem mezi střeva mexického vojáka, rozpočítávání pytlů se zlatem a hlavně napínavá scéna s přestavováním železniční trati). Z jiného soudku je scéna, kde samuraj hezky po svých dohání vlak, ta je asi nejbizardnější, jakou jsem zatím ve westernu viděl. A hudba? Je to trapné, ale už zase mě Morricone dostal. K nejlepším špageťákům to sice nepatří, ale za podívání rozhodně stojí. Co v mých očích tuhle armádu sráží o hodně dolů, je naprosto příšerná a vlezlá levicová agitka, která působí jako Spencerova pěst na oko. (01.06.2010)

Je opravdu veliká škoda, že se tento western u nás nikdy nevysílal, jelikož by se dle mého názoru zařadil mezi takové klasiky, jako Sedm statečných, či filmy Sergia Leoneho. Kovbojka každým coulem, se vším, co do těchto příběhů patří. Od Buda zde nečekejte typického bitkaře (pravda jednou si bouchne), ale jinak spíše vážná vedlejší role. Výtečná hudba. Vřele doporučuji pro milovníky daného žánru. (30.01.2011)

Tak tento neowestrn zasadený do mexického prostredia ma dostal nielen námetom, ale aj celkom dobre vypointovaným scenárom a na western aj netradične napätím. Zápletka s krádežou na idúcom vlaku je samozrejme na tom najlepšia a chválim pri nej použité už spomínané napätie. Na taliansky film prekvapenie. Pätica rôznorodých nátur je vhodne vybratá, nielen jednoduchý Spencer a bystrý béčkový Američan Graves, ale aj japonská samurajská hviezda Tanba - skvelý nápad urobiť - zjavne kvôli jazykovému handikepu - z neho mlčiaceho. Morriconeho je v hudbe jasne poznať, použité grify sú podobné ako pri Pre hrsť dolárov, a výborne dotvárajú atmosféru. (20.03.2017)

Místy trochu rozvláčné, ale samotné přepadení vlaku je (až na nějaké ty nelogičnosti a na scénu s doháněním vlaku, která mi příliš nesedla) celkem fajn. Jen si nakonec člověk říká, proč vlastně ten vlak nepřepadla rovnou ta armáda revolucionářů, místo aby se schovávala někde za bukem. Jinak Morricone tu skutečně vykrádá sám sebe, ale jde mu to pěkně od ruky. A mimochodem, nést na ramenou Buda Spencera, musí být celkem záhul... (09.07.2018)