3 Women
3 Women
Režie:
Robert AltmanKamera:
Charles Rosher Jr.Hudba:
Gerald BusbyHrají:
Shelley Duvall, Sissy Spacek, Janice Rule, Robert Fortier, John Cromwell, Dennis Christopher, Ruth Nelson, Sierra Pecheur, Belita Moreno (více)Obsahy(2)
Poněkud svérázná mladá Pinky přijíždí z amerického jihu do Kalifornie a začíná pracovat v lázeňském zařízení. Sbližuje se přitom se zdravotní sestrou, světačkou Millie a s její kamarádkou, která čeká dítě. Každá ze tří žen prožívá citové krize, během nichž si osvojují identity obou dalších. Postupně vytvoří jakousi „rodinu", v níž má každá své místo a sobě vlastní identitu... (Česká televize)
(více)Recenze (38)
Jako je to o třech ženách, tak já symbolicky přišel hned na tři různé interpretace filmu, z čehož je jedna jednoduchá, jedna taková medium a ta třetí vyloženě složitá. Ve všech možnostech a v každém ohledu ale platí všechny klady, které zde vnímám - psychologické to skutečně je, má to hodně podmanivou mysteriózní atmosféru od začátku až do konce, po filmařské stránce je to naprosto precizní a je zde obrovské množství velmi nápaditě pojatých scén, zahrané je to taktéž skvěle a obě postupné proměny v povahách hlavních postav zvládly všechny hlavní herečky naprosto skvěle a maximálně uvěřitelně, odkazy na Bergmanvou Personu jsem tam také viděl... A i ten závěr je působivý a také dost zvláštní, v kladném slova smyslu. Hodně si mě tady Altman získal, určitě i mnohem víc než doposud ve všem, co jsem od něj zatím viděl, ale k vyššímu hodnocení mi stejně brání ta nejasnost v tom, jak to celé uchopit. Je to celé hra s mírně nadpřirozenými prvky na to, kdo nakonec bude dominantnější a ostatní "ovládne"? Jsou všechny tři hlavní postavy jedna? Nebo je to jen psychologický příběh o třech různých ženách, které se v životě nějak posunou? V tuhle chvíli mám pocit, že i Altman v tom měl krapet bordel, nicméně při budoucím druhém zhlédnutí to možná budu vnímat jinak a přehodnotím. Zatím ale zůstanu "jen" u čtyř hvězd, každopádně dost mě to nalákalo na další Altmanovy filmy. Silné 4* ()
Namakany film o troch zenskych , ktore . ale vlastne vsetko podstatne zhrnul uzivatel mchnk, vrele odporucam komentar ..... Sissy Spacelk /Konec Rozkvetu/ bola vyborna, .... dufam ze to neobjavi Shadwell aby to tu zamoril filmovo teoreticky kecami . 77 % ()
Na dobry film staci pust a tri herecky. Na sakra dobry film si nechame pust a tri herecky nechame zahrat si vsetky tri hrdinky. ()
Jo, pripomina to mystiku I. Bergmana, ale tak po americku podanou,ze- se s tim nemohu smirit. ()
Drama, které přidává plyn jen pozvolna ... ani nepostřehnete, že už jede na doraz, dokud vás na to velice důrazně neupozorní. A potom už ho nezastavíte. Řídí s odvahou sebevraha, který docela ztratil pud sebezáchovy ... za spolujezdce má hazardního hráče, který s ledovým klidem míchá karty osudu ... a v patách má všechny zlé sny a kalná rána, která nepřinášejí rozhřešení. ()
Surrealistické zmítání, "zestárnutí" tří žen, tří bytostí, tří portrétů, které jakoby se roztříštily v tajné chodbě svých identit, svého cítění, svého prosazení. Metamorfózní valy, imaginární role, náklonnost, zcizení, návyky imitacím, osvobození... Mluvka Millie na molu své šmrncovní dokonalosti, sebevědomé zahleděnosti, vyumělkované souměrnosti, jako modla na přebalech lifestylových magazínů, marioneta prázdné vidiny nastrčené povrchnosti. Krášlící a pečující o svůj soukromý interiér ideálem kultu liftingového intelektu na křídovém papíře. Ta, která se chce zalíbit svému okolí, které ji okatě ignoruje a hází přes palubu, která svůj plagiátorský svět /p/odsouvá nasloucháním území absurdní identity, skutečných emocí. Neotrkaná, hledající se Pinky, jež nastavuje dlaň obdivovaným Milliiným libůstkám - vnějším klamům. Ze "spánku" holčičí naivky probudila se načančaná kočka, jistá si svým postavením ve vypůjčených kramflecích. Podivínská, zamlklá Willie v zabaleném snu, se noří do své výtvarné meditace, nikým nezpozorované, nikým nedotčené imaginace výjevů mytologických podobizen. Její malby evokují poetický neklid, jsou výkřikem nepochopené duše o povšimnutí. Zahrnovány sebeklamem matou samy sebe, svou jinakost. Být někým jiným v denním světle je tak lákavé, ale i tak žinantní, zavádějící. Sukénky z půjčovny té druhé nesedí, jsou jen planým vzorem, nerozpoznatelným egem. Vlastní otisky umlkly, pohroužily se do obrysů proměnlivé instalace. Tři ženy, tři situace na ramínkách předstírání, ve skříních záměn skutečnosti. Vlastní rysy zmuchlané a hozené do koutů otevřených dveří originality. Havárie charakterových komparsistek. Svoboda totožnosti odlétla. Nitro osiřelo. Jen uzavřená iluze zaběhnutých rolí archy očištění plyne dál. Být či nebýt očitým svědkem hříčky svého pravého já? Předurčeny, oproštěny? ()
Nutno vidět. Aspoň jednou. A pak po letech ještě jednou. A znova. Je tam skoro všechno. Podle mého skromného mínění je ona třetí žena, matka, nevyužitá. Možná mohla mít víc prostoru, který ovládly Shelley a Sissy. Možná by se to mohlo jmenovat spíš Dvě ženy, ale vím, že se pletu. ()
Briliantní psychologický film, který v sobě má šťávy a nápadu alespoň na dva průměrné (lol). Altman v tomto počinu sleduje drama dívky Pinky pocházející z chudé, konzervativní rodiny v Texasu, který se vydá do Kalifornie za prací. Zde se sbíží s „krajankou“ Millie, která na první dojem působí, že má vše na háku, že je u všech obíbená apod. Pinky k ní ve své naivitě vzhlíží, přestože Millininy kolegové a známí ji mají za blbku. Altman naprosto skvělým způsobem vykresluje – a kouzlo je právě v detailu – patetičnost Millie a dojemný obdiv Pinky k ní. Po roztržce se Pinky zraní, upadne do komatu, ze kterého se probudí jako jiná osoba – úplný protiklad původní Pinky. V závěru dojde k dramatu, ve kterém je zahrnutá „třetí žena“, excentrická a záhadná malířka malující děsivé obrazce v bazénech apartmánů a baru třetí cenové kategorie. V závěru je Pinky zachycená ve stavu letargie, její původní se nevinnost je ale nenávratně pryč. Millie, která byla naopak získala opět - poté, co se cítila být zastrašená novou Pinky – svou „sebejistotu“, a s ní vyšla ještě víc najevo pedantská a maloměšťácká stránka její osobnosti. Tři ženy určitě ocení každý nepovrchní milovník filmů. ()
A zase ten Altman a tentokrát z toho málem vylezly i tři hvězdičky. Je to sice taková pomalá slepičárna, o dvou ženských (ta třetí je jen do počtu) nicméně do půlky mě to celkem bavilo. Dvě solidní herečky; ošklivka Duvallová hraje kupodivu celkem pěknou šik ženskou, která je světová a všechno, akorát ji všichni ignorují. A ošklivka Spaceková je tu za Carrie č. 2 - naivní, hodňoučká, nevinná dívenka, která se zoufale snaží s tou druhou spřátelit a při snaze získat si ji překračuje hranice. Vše zhruba v půlce dospěje k tragédii a pak přijde zvrat který nedává smysl a ve finále mindfuck, který už ABSOLUTNĚ nedává smysl a za který by se pozdní Lynch nemusel stydět. Jenže já Lynche rád nemám, nemám rád filmy co se za dvouhodinové sledování divákovi vysmějí. A očividně nemám rád Altmana. 2* za herečky. ()
Neklid. ()
Nikdy bych nečekal, že mě bude takhle bavit sledovat, jak je Shelley Duvall ignorována každým, na koho promluví. 10/10 ()
Do nepatřičné hudby vplouvají s obrazy surrealistickými tři nepatřičné ženy: Mladičká nenápadná Pinky s občasným výrazem šíleným strach nahánějícím, jež namísto hledání sebe sama obléká šat navenek společenské umluvené moderní povrchní Millie, uvnitř však vyprázdněné osamělé. Mezi nimi sem tam mihne se mlčenlivá tajuplná malířka vnořena v obrazy své děsivé. Děsivě patologická atmosféra s plíživým gradováním proměn a prolínáním charakterů postav line se celým filmem. Kdo je kdo? Nechat si zdát tento surrealistický sen s prvky hororovými jednou jedinkrát, je pro mne naprosto dostačující. ()
"Radši bych potkal stádo divochů, než ženskou, která umí střílet!" Hodně psychologické, ale spíše mysteriózním způsobem než nudným. No a skvělá Sissy Spacek, která si svou rolí nic nezadá s Carrie. A možná ji i předčí :-) ()
Chybějící článek mezi Personou a Mulholland Dr., které napříč dekádami doplňuje na dokonalou trilogii. ()
já vidím především snímek, který by potřeboval nůžky jako prase drbání, kdyby to bylo celé o 30-40 minut kratší, filmu by to výrazně prospělo. Muzika ve filmu by byla ideální pro sebevrahy s nedostatkem odvahy, po poslechu této muziky, stačilo by tak 10 min, by už jistě nezaváhali. Herecky je to velmi silný film, nicméně dějové zvraty, respektive v tomto snímku především zvraty v povaze, jsou velmi nevěrohodné, Spacek ve své roli prochází hned třemi povahovými stadii a vytváří tak nechtěnou karikaturu. Bohužel, pro Altmana je zjevně mnohem důležitější forma než nějaký děj, který je právě poplatný formě a tak nedává dobrý smysl. Vznikl tak pseudoumělecký film, kterému tu zjevně řada lidí nalítla, ať už kvůli režisérovu jménu ( když je to Altman, musí to být přeci výborné ) nebo podle logiky - co jsem nepochopil, to raději pochválím, patrně to bude vyšší umění. Stylizovaný snímek, odehrávající se v jakémsi laboratorním, umělém světě není pro ty, kdo jdou po smyslu chování, po jejich motivaci a mají rádi, když se příběh drží jisté logiky, ty budou zklamáni, stejně jako jsem byl zklamán já. ()
Spíš dvě hodně zajímavé ženy...Spacek a Duvall (ta s těma velkýma očima). Sbližování a soužití dvou divných, mladých žen pracujících jako lázeňské sestry. Plus ta třetí, nevýrazná. Psychologické a někdy velmi svérázné. ()
Nevidím důvod proč nedat 5 hvězdiček. Je zajímavé sledovat, jak se Pinky změní. Na začátku je naivní telátko. Vzhlíží ke své kolegyni Millie, přeje si být jako ona. Pak skončí na dně bazénu a po probuzení z komatu je jako vyměněná - nejen že je jako Millie, ale kompletně převezme její identitu. Do té doby sebejistá Millie je otřesená. Za nějaký čas se ale Pinky částečně vrátí ke své původní povaze, a když má pak v kritické chvíli jednat, tak jen stojí a civí... Kromě skvělých hereckých výkonů jsem se dočkala vhodně zvolené hudby - a snová scéna by nedělala ostudu ani hororu. ()
Persona v jiné dimenzi. ()