Reklama

Reklama

VOD (1)

Když Max Mercer zůstane o Vánocích sám, udělá cokoli, aby ochránil svůj domov před vetřelci. (Disney Channel)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (79)

Hashirama 

všechny recenze uživatele

Při hodnocení této židovské vánoční lumpačiny (oxymoron ještě nikdy nebyl tak smysluplný) bych se rád odkázal na reálná “pokračování” Sám doma 3 až 5. Všichni si sáhněme do svědomí a položme si otázku, jestli je tohle opravdu horší? Protože zatímco Sám doma 3-5 jsou tím nejhorším, co může na poli volných pokračování a reimaginací vzniknout a je vám z toho fyzicky zle, tohle je “jen” povrchní spotřební produkt, který nepříliš šetrně exhumuje ostatky. Předchozí pokračování jsou tupou a bezduchou vykrádačkou, která slepě kopíruje už několikrát použitou šablonu, jen pokaždé s horšími herci, horším scénářem a horším režisérem, až jsme se nakonec dostali na absolutní dno. Tato verze se alespoň snaží výchozí koncept nějak obměnit a variovat ho. Na pošesté tu konečně kráčíme jinou pěšinkou. “Zloději” tak najednou nejsou jen karikaturami, které čekají na čočku, a malý nesympatický britský chlapeček není tím ultimátním dětským symbolem jako Kevin McCallister. Je tu pak samozřejmě otázka, pro koho ten film tedy je? Troufnu si tvrdit, že pro nikoho, protože v něm není nic moc dobře, ale už jen ten nápad “otočme zápletku naruby a dejme tomu jiný směr” si zaslouží plusové body (což se o předchozích verzích říct nedá). Herci ukrutně přehrávají, humor tu není nebo je extrémně laciný a v nepříliš důsledné snaze obcházet původní zápletku je film v mnoha pasážích strašně utahaný a opakuje totéž stále dokola, v důsledku čehož se vytrácí přirozené tempo, a člověk se u toho většinu stopáže úspěšně nudí. Nemluvě už o tom, že sama zápletka je vratká a nedůsledná jak Batman v Superman. Ale zase je tu pár lidí se silným britským akcentem, takže za dvě, ať nežeru. 3/10 ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Původní Sám doma je nestárnoucí vánoční klasikou. Pokračování s podtitulem Ztracen v New Yorku poté rozhodně ostudu původnímu snímku neudělalo. Což se bohužel poté nedá říct o Sám doma 3, 4 a 5. O těch jde nejslušněji, že jde o pohromy a časem se ukázalo, že navazovat na původní Sám doma prostě není jednoduchá práce. Jasným důkazem je tomu i šesté Sám doma s názvem Home Sweet Home Alone. Kdo zakoupením značky studiem Disney doufal v návrat ke kvalitě, čeká ho bolestivá realita.   Je to dle očekávání příšerné. Archie Yates byl možná velmi roztomilým klučinou v Králíčku Jojovi, role kráčející ve stopách Kevina McCallistera mu ovšem prostě nesedí. Právě i casting Macaulaye Culkina tehdy hrál roli v tom, že se původní Sám doma stalo ikonickým hřejivým vánočním příběhem, kdy je velmi snadné neztratit zájem o Kevinovy opětovné konfrontace s Harrym a Marvem a každé Vánoce se k nim vracet. Tím novým ikonickým rodiným filmem by nejspíš chtělo být i právě Home Sweet Home Alone. Jenomže je to v mnoha ohledech předem prohraný boj.   Režie se chopil Dan Mazer, scenárista Dítěte Bridget Jonesové, ale také režisér komedie Děda je lotr. Prostě tvůrce, který nemá s rodinnými komedii žádnou zkušenost a především zkušenost s vedením dětských herců. Jeho kořeny scenáristy u filmů Sachy Barona Cohena jako Ali G a Borat jsou poté poznat například ve scéně, kdy se malý klučina snaží hrát na Tonyho Montanu s tím rozdílem, že místo spousty kokainu zkonzumuje spousty sladkostí. Asi to mělo být vtipné, citování Zjizvené tváře je ovšem z principu tak trochu zvláštní.   Nejsnesitelnější je Home Sweet Home Alone v momentech, kdy se snaží být alespoň částečně svá. Většinu času bohužel ovšem především variuje původní film. Vybudování ústředního konfliktu mezi Maxem a jeho matkou je v porovnání s původním filmem vyloženě směšné, o poznaní horší je to poté ještě s novou dvojicí zlodějů. Rob Delaney a Ellie Kemper se sice snaží, na Joea Pesciho a Daniela Sterna z původních filmů ovšem nemají ani v rámci charizmatu a ani v rámci zábavnosti. I proto, že se zde pokouší scenárista Mikey Day dát záporákům jakousi formu motivace, která ovšem opět opravdu nefunguje.   Obsazení hlavního hrdiny bohužel přináší spousty problémů. Macaulay Culkin byl sice roztomilý, měl ovšem jasně zrakovým vjemem odvoditelnou i formu rošťáctví. To Archie Yates je pouze roztomilý a jako rošťák působí nevěrohodně. Zpětně poté divák musí ještě více ocenit scénáře Johna Hughese k původnímu Sám doma. I zde sice hlavní dětský hrdina prováděl rošťárny a využíval potenciál dítěte v momentě, kdy zůstává sám doma, skrze příběh ovšem postupně přicházeli témata síly rodinných pout a toho, že si nejvíce vážíme teprve toho, co ztratíme.   I separátní linka matky v podání Catherine O’Hare má v původním filmu neskutečnou sílu, zde je ovšem matka hlavního hrdiny v podání Aisling Bea využívaná jen pro vtipy, které mají být vtipné, protože má matka pochopitelný panický strach o své dítě. Příběh Home Sweet Home Alone v sobě nemá žádné emoce i přesto, že se snaží, aby ty emoce obsahoval. Ovšem o ty emoce se snaží tak neskutečně neschopným způsobem, že je to vlastně celé strašně k pláči.   Od začátku je jasně nastavené, že nás úplně nečeká to samé, především v rámci práce se záporáky. Celé se to poté v závěru snaží o strašně dojemné finále, které je ovšem v rámci emocí naprosto prázdné, protože nic z toho vlastně nedává pořádnou váhu. O jistý závan nostalgie se poté tvůrci pokouší i návratem postavy Buzze McCallistera v podání Devina Ratraye, i jeho cameo je ovšem vlastně navíc a vůbec by ve filmu nemuselo být. A je navíc využito i k jednomu momentu, který by v rodinném filmu jednoduše neměl co dělat.   Zajímavé je také pozorovat, jak se změnil přístup. V prvních dvou dílech Sám doma si člověk může užívat, jak si Kevin McCallister maže dva lupiče na chleba, protože to jsou očividně zlí kriminálníci, kteří si nic jiného nezaslouží. Jenže Jeff a Pam jsou pojati jako lidé s poměrně lidskou motivací a když tedy dojde na to, že se i oni dočkávají od hlavního dětského hrdiny značné dávky utrpení, spíše než vtipné je to spíše vyloženě zlé. A v průběhu se vlastně často může v hlavě divákovi vyskočit otázka, zda ve finále není hlavním zlem ten krutý chlapeček s tváří neviňátka.   Hudba Johna Debneye je poměrně unylá a v závěru, kdy se snaží částečně čerpat ze soundtracku Johna Wiliamse z původního filmu je už jednoduše urážlivá. Řemeslná stránka poté působí do značné míry odbytě a levně a jde o jednoduchou otázku toho, že vše dobré na Sám doma zemřelo v roce 1992.   Já vlastně ani pořádně nevím, proč Home Sweet Home Alone dávám alespoň nějaké plusové body. Asi proto, že jde o lepší film než Sám doma 4 a 5, který se svými kvalitami vyrovná alespoň Sám doma 3. V případě těchto dvou filmů jde pak jen o volbu mezi kapavkou a syfilis. Masochisté si budou moci vybrat, zbytek radši půjde o kus dál. A doufat, že už se nikdo nikdy na úspěch původního Home Alone nebude snažit navázat. V tomto případě jsem osobně radši optimista než realista....... () (méně) (více)

Reklama

BOURQUE 

všechny recenze uživatele

Veľmi dobrý príklad toho, že ako zle môže skončiť to, keď pristupujú ku klasickým filmom (ktorý v niektorých prípadoch nepotrebujú novodobú verziu) nevhodným spôsobom. Radšej si spuste prvé dve diela originálnej verzii. P.S.: Jedna malá hviezda za cameo rolu D. Ratraye a známe hudobné motívy. Osobné hodnotenie: 50% (*) ()

Harfenik odpad!

všechny recenze uživatele

Rozhodně nejsem jeden z lidí, kteří na něco nadávají jen proto, že to je předělávka původní klasiky, kterou mají všichni od dětství rádi. Naopak si myslím, že když remake přinese něco nového a přijde po nějaké rozumně dlouhé době, tak nemusí být vůbec na škodu. Jako příklad se dá uvést první Jumanji. V tomto případě jde ale o úplnou katastrofu. Můžeme začít scénářem. Zatímco v originále fandíme Kevinovi, aby se ubránil zlodějům a přejeme jim jejich útrapy, tak zde jde o rodiče dětí, přičemž tátu zrovna vyhodili z práce a musí prodat střechu nad hlavou. Kluk, který zůstane sám doma je ale okrade o jedinou cennou věc, kterou mají a tak se jí celý film snaží dostat zpět, aby nemuseli dům prodat. A tak jim vlastně divák fandí, aby od toho zloděje věc zpátky dostali a utrpení jim nepřeje. Herecky to bylo taky dost slabě a mrzí mě, že se mi zprotivil Archie, který mě tak okouzlil v Jojo Rabbitovi. Jediný světlý moment bylo napojení na původní filmy skrze Buzze a jeho dvě scény ušly. Každopádně jsem si projel svoje odpady a s klidným srdcem musím říct, že tohle je ten nejhorší film, který jsem kdy v životě viděl. Jediné, co se mu povedlo, bylo zprznit původní hudbu Johna Williamse. ()

Janega odpad!

všechny recenze uživatele

Mazer si zrejme (aspoň si myslím) uvedomoval, že jeho "originálne" poňatie už obohratého príbehu, kde tentoraz vymení role a protagonisti sú lupiči a antagonista dieťa, ľudia nepríjmu a budú sa na to pozerať negatívne. Pretože ono to nefunguje, lepšie povedané ono to naprosto zlyháva vo všetkom aj bez toho, aby som to porovnával s pôvodným filmom. Čo má však zaráža že Disney, ktorý sa pod toto podpísal, a ktorý je výlučne zameraný na príjemné rodinné filmy a primárne na deti, dovolilo tu prezentovať dieťa ako záporáka, ktoré nechce zlodejov zastaviť, ale chce ich zabiť. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (2)

Reklama

Reklama