Bílé peklo

Na jednu stranu syrově realistický a na druhou naivně pohádkový příběh, to je BP. Nejhorší na něm jsou ty scénáristický berličky v podobě náhod na poslední chvíli (tuleň, eskymáci, paranoia zlatokopa), sebeobětování (doktor v gulagu, zlatokop ve vězení, polskej žid) a vojcla, kterej jakoby vypadl z Hugových Bídníků (A nedá si říct a nedá...) Stejně tak mi přišlo, že přinejmenším něco z toho jsem už viděl někde jinde dřív a to málokdy hůř (třeba v Tanci s vlky nebo ve Stínu vlka a svým způsobem v každým filmu z vojenskýho vězení nebo lágru viz třeba Žabák, i když z něho asi neopisovali). Velice dlouho jsem váhal, jestli dvě nebo tři. Přeci jen jsem u tohoto filmu strávil dvě a půl hodiny zábavy jen občas proložené trapnými zasyknutími (například u jeho stále smutné dcery jsem sykal neustále). Přesto ty zasyknutí byly pořádný a největší byl konec. A to nejen to zamilovaný objetí na Vánoce v kostele, který bych byl ještě schopnej vzít protože takovýhle romantický chvilky mám rád, ale hlavně ta trapná hláška Stejně jsem tě porazil!, či jak, na mostě. Tenhle film dostat do ruk někdo, kdo si dává hlavu s realističností i obsahovou, nejen formální, byl by to trhák. Takhle to ale vyznívá jen jako naivní pohádka, kde "hrdina i přes nebezpečenství nevídaná a překážky do nebes sahající dosáhne zdárně svého cíle a zlou saň po krutých bojích šťastně zahubí a dámu svého srdce získá zpět..." (10.11.2007)

Na evropské poměry hodně nákladný a odvážný projekt. Rozhodně nemůžu říct, že mě to nezaujalo. Jak už to tak bývá je obvykle velmi těžké kritizovat film pojednávající o hrůzách druhé světové války,kromě toho bylo dosti zajímavé snad poprvé vidět podobný snímek také z pohledu Němce. Je jenom veliká škoda,že režisér trošku víc nepřitlačil na pilu a nenaservíroval nám nějakou naturalističtější scénu, takové téma přímo vybízí natočit film s depresivní atmosférou,která nenechá diváka vstát ze židle. Bohužel se tak nestalo a také některé herecké výkony jsou místy poněkud matné. I tak,ale nakonec převažují spíše pozitivní pocity. Děj poměrně rychle odsýpá a s přihlédnutím k tomu,že se jedná o film inspirovaný skutečnými událostmi a jenž navíc vznikl v Německu, musím dát za čtyři. (23.05.2009)

Jarek Haxnavica to sepsal též, a to podstatně stručněji: Du du du, du po ledu, a dopředu du, a dozadu du! Du du du, du po ledu, a dopředu du.....Byť již léta tvrdím, že nácíček nemá právo si postesknout, neb měl zůstat sedět doma na prdeli a ne se srát do zbytku světa, tento film jednomu vtlačí do mysli i trošku toho soucitu a pochopení. Doporučuji však navařit pár barelů kávy a pod oční víka zarazit sirčičky. Jinak přijdete o velkou část potulky wehrmachtmanna po sajůzu! Né, že by to vadilo. (21.03.2013)

Tento filmový opus pripomína niečo medzi Odysseou a Doktorom Živagom ... V zásade by ste ho mali pozerať počas horúcich letných dní ... Toľko kosy a nevľúdneho prodtredia totiž poriadne schladí ...Najväčším nedostatkom ale bola hudba, ktorá mi vzdialene pripomínala filmovú hudbu z čias krutej normalizácie rokov 80-tych ... Aj keď ... ten melodramatický záver tam naozaj byť nemusel (23.06.2007)

Útěk z vězení na německý způsob. Transsibiřská odysea jednoho zapomenutého příslušníka wehrmachtu začíná drsným a patřičně syrovým „pobytem“ v sovětském lágru, ze kterého se Vám udělají omrzliny i v parném létě. Pak ale film pomalu přechází v dokument z National Geographic, kde nás víc než samotný hrdina zajímá krásná a nespoutaná divočina. Ani to ale nevydrží dlouho, putování pokračuje a divákovo počáteční zaujetí uvadá. Místo aby film gradoval, rozplyne se do ztracena. Napínavé vyprávění postupně přechází v rutinní schematický popis a zpočátku zajímavý příběh se mění v nenápaditou natahovanou nudu. Jakoby studio během natáčení několikrát sáhlo k výměně režiséra a žádný z nich si s předlohou neuměl poradit… Velká škoda, potenciál tu rozhodně byl. (27.07.2008)