Jindřich V.

Po přečtení knihy jsem se začerstva podívala i na filmovou adaptaci. Zašedlý, špinavý, drsný, tak na mě film působil. Jindřich IV. jako hra zabíhá ke komedii a i v Jindřichu V. bylo pár podobně laděných scén, škoda jen, že film se na ně nezaměřil. Jinak je to takový klasicky dobrý snímek, dobře natočený, ocenění hodný, přesto pro mě ne tolik přitažlivý. A pořád jsem z něj cítila divadlo, což mi místy připadalo trochu nepřirozené. (30.09.2012)

Extrémní Branaghův zápal pro věc, a nadšení, které z jeho hereckého projevu sálá, je hlavním tahounem tohoto filmu. Okořeněné ještě Doyleovou hudbou, a myslím, že i samotný Shakespeare by byl nad míru spokojen. Jeden silný monolog střídá druhý, a pochopitelně, "Band of brothers" je nezapomenutelné: https://www.youtube.com/watch?v=680NlRI3v2I , a stejně tak Non Nobis and Te Deum: https://www.youtube.com/watch?v=hPXXuEel0fU (18.03.2021)

Váhám mezi 4* a 5*… Zatím jsem se přiklonila k první variantě, ale jsem si na sto procent jistá, že až to zhlédnu podruhé, budu mít jasno. Opětovně poctivá filmařina mnou oblíbeného a obdivovaného Kennetha Branagha který byl pro filmové verze her W. Shakespeara snad stvořen. Scéna Jindřichova projevu před zdánlivě prohranou bitvou je tak dech beroucí, že spolehlivě strčí do kapsy i projevy Williama Wallace (Statečné srdce) či novodobějšího Jiřího V. (Králova řeč). (26.06.2011)

Shakespearovi na filmovom plátne asi nikdy neprídem na chuť. Povedačky pomaly v básniach a strašne dramatické výrazy patria skôr do divadla. Dal by som prednosť, ak by sa nejaký režisér konečne pokúsil zobrať Shakespearovo dielo a natočiť podľa neho historický výpravný film bez nutnosti tvrdošijne nasledovať originál. Ale zas nezachádzať do extrémov, ako bol Romeo a Júlia s Leonardom Di Capriom. Možno sa raz dočkám. Toto dielo celkom nevyužilo potenciál veľkej filmovej scény na rozdiel od komornej divadelnej. (27.12.2015)

Nejlepší Branaghova adaptace Shakespeara, na to bych skoro vsadil hlavu! Příběh prince Jindry, který se stal králem a zavrhl minulost ve jménu Anglie je monumentální, působivý, plný shakespearovských pochyb o královském údělu, plný čirých emocí. A ovšem precizní a vynálezavé režie, jakožto i strhujícího Branaghova ztvárnění mladého krále, který přesvědčí Evropu o svých schopnostech. Scéna králova projevu před zdánlivě prohranou bitvou s Dauphinem je natolik jedinečná, že jí světová kinematografie jen těžko překoná – v jejím stínu jsou i král Theodén či William Wallace pouze patetickými žvanily. Takhle už to asi nikdy nikdo nenapíše... Branagh byl pro Shakespeara zrozen a Jindřich to jen a jen dokazuje... (25.01.2004)