Poslední zkouška

Příběh scénáristky a spisovatelky Mileny Mathausové ve své době patrně zaujal nejednoho diváka, ale dnes už jsou podobné dramatické zkazky ze života znormalizované společnosti dávno pasé. Sokolovský nezklamal a do hlavních rolí obsadil ty nejnemožnější z nejnemožnějších – výsledkem je tragická přehlídka afektovaných, hysterických výlevů a unylého pofňukávání. Jediný světlý bod v nastalé temnotě představuje Václav Voska, jehož přítomnost před kamerou byla ohraničena jen třemi krátkými záběry, což je zoufale málo. Raději hned zapomenout. (19.12.2020)

Drama o mladém vztahu, rodičů, kteří sice mají vlastní dítě, ale stále jsou svázáni zkouškami, zápočty a světem vysoké školy, který nedává možnost rozhlédnout se za zdi školy na opravdové starosti. Asi je tenhle film pochopitelný jen pro lidi, co na VŠ byli, vše je přes zkoušky zcela upozaděno. Život plyne a člověk v pětadvaceti poslouchá, aby seděl rovně. (05.03.2022)

Tenhle televizní film je zajímavý možná a jedině snad proto, že máme možnost být udiveni, co všechno bylo za socialismu normální a co všechny by dnes neprošlo. Naprosto postavené na hlavu je třeba to, že rodičům syn nechybí a klidně jsou bez něj týden, zvláště pak otci. Stejně je na tom i dítě. Klidně si ho nechávají vychovávat sestrou. Tím spíš, když pozdějí zjisšťují, že nemůže mít děti a stejně jí syna nechávají. Nad podobnými raritami mi zůstává rozum stát. Herecké výkony jinak byly dobré, ale je těžké hrát v něčem, co podle mě nemá hlavu ani patu. (15.06.2020)

Příběh dnes nepředstavitelný, na dobu vzniku spíše asi vzácný, ale umím si představit, že pravdivý. Eva Jakoubová byla opravdu krásná mladá žena, obsazení dalších rolí bylo povedené. Jinak klasicky upovídané uvzlykané drama socialistické rodiny, nicméně pro nás, ne už nejmladší ročníky, celkem stravitelné. (09.02.2021)

Málo známá televizní inscenace s poměrně zajímavou zápletkou hezky ukazuje, jak dokážou rodiče pokřivit své potomky neustálým chozením jim za zadkem a přehnanou starostlivostí a vypěstovat z nich nerozhodné a labilní egoisty. Vyústění příběhu budí dojem, jako by bylo přepisováno. V překotném závěru najednou protagonisté, kteří se celou dobu chovají jako beznadějní frustráti najednou prozřou a provádějí názorové veletoče ve stylu prozření svatého Franty. No budiž. Nemožné to není a tehdejší doba a hlavně schvalovači si to tak žádali. (10.02.2021)