Tetsuo

Film Tetsuo si bezpochyby zasluhuje náležitou pozornost jak od filmových znalců, tak milovníků kinematografických extrémů, zejména Lynchovy slavné Mazací hlavy. Abych mohl stanovit hodnocení, které se mi bude nejvíce líbit, musím rozdělit film zhruba v půlce: První polovina filmu: Už prvních několik minut předpovídá, že tentokrát půjde značně do tuhého. Kamera zajímavě těká v kontinuálních záběrech od detailu k detailu a působivá ambientní až industriální hudba v jistých chvílích dokonce staví filmový zvuk na stejně důležitý stupínek jako obraz. Spousta zdejších filmových prvků vlastně připomíná japonské němé filmy, jaké točil například Ozu nebo Šimizu, nebo dokonce sovětskou montážní školu - zejména silným důrazem na juxtapozici a kontrapunktický zvuk, který prosazoval zejména Ejzenštejn. Ve změti audiovizuálních orgií se zde rýsuje zvláštní syntéza cyberpunku a surrealismu, přičemž film klade důraz také na silnou naturalističnost (znamená snad celý film jen kontroverzní protest proti industrializaci?). Stříhá se agresivně, výběr záběrů balancuje mezi surrealistickými "bunuelovkami" (přejíždění zubů po trubce) a silně deprimujícími až hororovými, kterým hraje prim taktéž onen agresivní soundtrack. Také narativní způsoby mají daleko do klasických schémat vypravování: Film volně prolíná realitu se snem a dokonce obsahuje "přetáčivé" momenty, kdy se kamera i příběhová linie vrací zpátky (poukázání na filmovost díla, snad okoukané z Bergmanovy modernistické Persony) a poté pokračuje úplně jiným směrem. Jednotlivé fragmenty je pak velmi těžké spojit dohromady a utvořit z nich srozumitelnou fabuli, která by divákovi objasnila, proč se to celé vlastně děje. To samozřejmě ke každému surrealistickému filmu patří, stejně jako silné útoky na podvědomí diváka prostřednictvím silných sexuálních motivů. Ve chvíli, kdy se úředník ocitá doma s manželkou, začíná dokonce syžet, který má jakousi hlavu a patu, příběh a text, což částečně porušuje konvenční kořeny surrealistického filmu, na které tento snímek odkazuje dříve. Pak už se na plátno snáší hlavně sugestivní změť sexuálních bizarností se silnými motivy graphic violence a úchylnými metamorfózami (vrtákový penis je zajímavý nápad). Vlastně celá myšlenka fungování částic kovu jako živoucích buněk lidského těla vůbec není špatná a kdyby její zpracování zůstalo omezeno na dosavadní nejasný a excentrický patvar, dal bych bez váhání pět hvězdiček za odvahu režiséra i účinkujících přinést nám na plátno kovovou Mouchu v tak nářezové filmové formě. Jenže to by nesměla přijít Druhá polovina filmu: , která podráží nohy veškeré sladké iracionalitě a pokouší se o kontinuálnější příběh, do něhož vstupuje druhý kovošrot, aby zlikvidoval onu úžasnou atmosféru vybudovanou hudebními a obrazovými motivy. Je sice pravda, že na tohoto druhého maníka se během první poloviny filmu často stříhá - a že jsem tomu během opojení z industriální hudby přisuzoval mnoho významů - , ale ve výsledku není zřejmé, proč se postava objevuje a o co jí vlastně jde. A to je první velká chyba - když už film chce být trochu racionální a snaží se znázornit motivy postav, musí to udělat pořádně, jinak se zvrhne v neskutečnou frašku. Následující honička/souboj je pak už jenom sebeparodií, protože tvůrci patrně zapomněli na fakt, že zrychlený záběr ve většině případů působí komicky. Také dříve úžasná filmová montáž se scvrkává na jakési kvaziimpresionistické cpaní různých obrázků do každého okénka zvlášť, takže výsledkem je napodobenina extrémně rychlého střihu. Využití stop triku je sice pěkné, ale když se objevuje v každém druhém záběru, stává se ubíjejícím a nezajímavým. A jak už to tak bývá, tendence filmů potopit v závěru sebe sama je příliš silná. Jediný záběr, který mě ve druhé polovině potěšil, byla lidská hlava na dlouhém kovovém "hadovi", což mi jakýmsi podivným způsobem připomnělo Carpenterovu Věc. Finiš v podobě lidského mecha-tanku a hláškou "Přeměníme celý svět na kov!" je poslední tečkou za filmem, který je typickým příkladem toho, že méně je někdy více - a že snaha o kompletní přehlídku filmových forem není nejlepší způsob, jak natáčet provokativní film. Z pozérského bombardování filmovými prostředky je zřejmé, že Shinya Tsukamoto viděl už hodně filmů, a kdyby své chvástání znalostmi filmových prostředků udržel na uzdě, mohl vytvořit excelentní avantgardu. Během ukázek své inspirace se ale tak trochu přežral brambůrkama. 1) 100% 2) 30% = 65% (16.08.2010) (méně) (více)

Z gigerovských obrazů, stop-motion animace, ultrarychlého střihu, industriální hudby, ruchů, změti kovu, výměšků zmučeného lidského těla a sexu vykoval Tsukamoto surrealistickou, hororovou noční můru bez identifikovatelné fabule a interpretace. Tak nějak se o Tetsuovi píše. Poněkud se zapomíná na fakt, že co je pro jednoho noční můra, může být pro druhého sen, skrz který se dobere veselého rána. Že strach nahání lidem i návštěva zubaře a injekce, které jim ve skutečnosti pomáhají. +++++ Pokud je Tetsuo snem, pořád to ještě neznamená, že se nemůžeme pokusit o jeho interpretaci. Pokud vím, nějaký Freud si na tom založil část své živnosti a ještě dnes tisíce jeho následovníků pokračují v praktikování této kontroverzní psychologické metody. Film ale není sen, film je především film, interpretaci si zaslouží. Pokud se té věci neujme břídil, ale největší žijící český vykladač zdánlivě nevyložitelného, člověk strojům blízký, stane se náhle možnou. Rád jsem se této hry ujal. Pozor, interpretace se neobejde bez SPOILERŮ. +++++ Mnozí diváci zmatení nánosem obrazů přehlédli samotný začátek filmu, v němž si Tetsuo sám "voperovává" do svého těla šroub bez hlavy. Jeho motiv poznáme z výzdoby jeho chudičkého experimentálního pracoviště, výstřižků fotografií atletů, vlastníků nejdokonalejších těl lidstva. Tetsuo v touze se jim vyrovnat, možná je i překonat, provede první primitivní krok na cestě k tomu, učinit je historií. Nechtěně tak spouští metamorfózu mnohem zásadnější, než si dokázal představit. +++++ Nahání mu ohromný strach a jen proto a pro svou působivost Tetsuo přijal formu noční můry. Pod povrchem, pod vzhledem, tam skrývá se vize naprosto žádoucího splynutí se strojem, které poskytne nové smyslové vjemy, nová potěšení, nové poznání, nové zkušenosti, nový způsob bytí. Hrdina marně prchá před svým vlastním výtvorem, vždyť si jej nosí v sobě. Stroj prorůstá do Tetsuovy intimity, objevují se motivy industrializovaného sexu, začíná nejenom vypadat ale i vidět a cítit jako stroj. +++++ Jeho schopnost ukojit ženu dávno přesáhla běžnou, jeho snaha zlepšit člověka se ukázala úspěšnou. Ani dokonale obšťastněna však nedokáže změny milovaného přijmout a tak jakožto přežitý pozůstatek minulé éry žena odchází na smetiště dějin. +++++ Odolnější Tetsuo se též děsí procesu i výsledku metamorfózy. Nechápe, že směřuje k existenci na vyšší úrovni, že se stává dokonalejší bytostí. Dívky se též obávají první menstruace a deflorace, třebaže oboje je nezbytné, aby se mohly stát opravdovou ženou. Nejenom strach, ale i bolest provází ztrátu panenství a první promeškanou ovulaci. Přeměna Tetsuova, tisíckrát zásadnější přeměna si žádá bolesti a strachu tisíckrát více. Musí krvácet tak, jako se krvácelo na pařížských barikádách, o Velkém Říjnu i na kříži. Každá závažná revoluční změna si to zřejmě žádá a tentokrát nemusíme být pohoršeni, protože zatím ještě cennou kapalinu ztrácí jen sám nedobrovolný revolucionář. +++++ Má štěstí, na pomoc mu přichází zkušenější kolega, který mu asistuje při získání získání finálního tvaru. Nejde o protivníka, jak se mi jevilo při první projekci, ale o průvodce na cestě k budoucnosti. Sám říká: "Ukáži ti nový svět," a: "Dokončím tě." Má leccos z chování guru východních náboženství a filozofií, jež známe z kung-fu filmů. Tetsuo se po zkompletování konečně cítí skvěle. Nám to tak možná nepřipadá, ale hodnotit vyšší bytost podle našich přízemních standardů nám nepřísluší. Jeho radost nechápeme. Překonal nás, překročil všechny meze uchopitelné představiteli zastarávajícího přežívání. Přijal, pochopil, osvobodil se, zvítězil. Pryč je takzvaná noční můra. +++++ Kulturní luddisté, biologičtí luddisté i zcela obyčejní luddisté, Tsukamoto vám vytřel zrak. Nalezl krásu v hadicích, trubkách a čepelích, potěšení v hluku, skřípotu a hučení fréz, strhl nás šílenou rychlostí ocelového světa. Dal Tetsuovi moc prolomit hranice času. I my přispějeme k proměně lidí ve stroje. Přísáhám, že to uděláme! +++++ Chci chlemtat ropu z hlubin Matky Země, chci žvýkat smolinec z jejích žil, obrůstat železem, lesknout se chromem, slyšet hudbu v továrním rachotu, chci se milovat s Ženou Zemí svým vrtákem. Yeah! Stroj je mým bohem a já jsem stroj! Ore wa Tetsuo desu, ore wa kami desu! +++++ Či se Vám zdá můj výlev přízemní a živočišný? Pak stoupejte k výšinám s Teilhardem de Chardin: "Hmoto fascinující a silná, hmoto jež laskáš i ZOCELUJEŠ..., svěřuji se Tvým mohutným přívalům. Přešla do Tebe moc Kristova. Strhuj mne svými půvaby. Živ mne svou mízou. Zakaluj mne svou nepoddajností. Osvobozuj mne tím, co Ti bude vyrváno. Celou svou realitou povzbášej mne nakonec k božství." +++++ Vyrazím do ideové války proti zaostalosti, vyrazím k transcendenci, k bodu Omega. Tetsuo se svým bratrem již vyrazili, na alegorickém voze. Pišme knihy, stavme vozy, rakety, pronikejme do nitra buněk, na dno oceánů, vší silou srážejme hmotu, palme z laserů, hřejme se v plazmě a ochočme si černé díry. Oceloví lidé musí růst, do výšky, do šířky, do délky, do množství, do hloubky, do času! Řvoucí automobil, který jako by se řítil po kartáčových nábojích, je (opět) krásnější než Niké ze Samothráky. (31.08.2011) (méně) (více)