Esmeralda

Esmeralda byla první. Alespoň u nás. Schopnost Vladimíra Železného přesvědčit polovinu národa o tom, že to nejlepší, co mohou se svým časem udělat, je sledovat v hlavním vysílacím čase telenovelu, nemá podle mě v západním mediálním světě obdoby. V tomto ohledu je pro mě Esmeralda fenoménem, který stojí za rozbor. Doby, vkusu a síle médií. Který však ale samozřejmě nijak nesouvisí s filmovou kvalitou. (15.03.2005)

Není to tak jednoduché. Já jsem se na to začal dívat poměrně brzy, už nevím proč. Nejspíše mě informovaly moje sestry, které se dozvěděly zas od někoho jiného. No a po prvním dílu, jsem se nepozvracel a ani mi nepřipadlo, že by se vskutku jednalo o takovou kravinu. Naopak jsem se začal dívat pravidelně a dohromady jsem mohl zhlédnout dobrých 70% procent seriálu. Docela jsem se zajímal o zápletku, s mnoha kamarády jsem se o Esmeraldě bavil, v naší vesnici byly bohoslužby přesunuty o hodinu, abychom mohli stíhat obé. Nevím, jestli to bylo kvůli tomu, že se tu jednalo o úplně nový fenomén, či zda se mi vkus průběhem doby tak změnil, ale dnes už telenovely opravdu nesnesu. Každopádně, možná se skutečně jedná o takovou příšrnost, ale z mého osobního pohledu musím uvážit, že normálně, pokud se mi něco skutečně nelíbí, neřku-li hnusí, v žádném případě mě to tak nezaujme, abych pokračoval v sledování tohoto až do úplného konce, aniž bych pociťoval jakékoli nelibé pocity. Proto bude pro mě Esmeralda vždy spíše světlou vzpomínkou. Kdyby ji však někdy opakovali, svůj vkus pokoušet nebudu. (14.01.2005)

Své hodnocení odůvodňuji takto: a) Leticia Calderón byla v roce 1997 pořádnej kus baby a jistou dobu se mi o ní i zdálo; b) u Esmeraldy jsme si s babičkou vždycky dávali kapučíno, sice hnusný a z prášku, ale po 5 kostkách cukru mi to bylo stejně jedno a navíc jsem dostal zmrzlinu nebo oplatek, tak co, bylo to krásný; c) babička u tohoto pořadu vyprodukovala celou řadu hlášek jako "A teď zhučí z teho koňa. Vidíš! Už je dule." nebo "Proboha, dyť stojí vedle tebe!" (na slepou Esmeraldu:); d) ten příběh byl tak strašně blbej, až byl vlastně krásnej :) P.S. Kvůli zachování nostalgických vzpomínek nehrozí, že bych se na to ještě někdy v životě znova podíval :) (27.03.2012)

Ano, přiznávám se dobrovolně, zřel sem. Zřel jsem několik dílů této neskonale romantické telenovely od bratrů a sester z Mexika a mou tvář zkrápěla jedna slza dojetí za druhou. A nebo že bych brečel nad tím kam se ztrácí kouzlo filmování? Někdo ho oblékl do zeleného stejnokroje a nehal ho čelem narážet do rohů a stěn mexických chatrčí. (27.04.2004)

Esmeralda byla prvním latinskoamerickým romantickým seriálovým produktem, s nímž byl český divák seznámen, právě ona odstartovala obrovskou vlnu zájmu o tento žánr, který je dnes znám pod označením "telenovela". Nutno však upozornit na to, že divácká podpora zmíněného fenoménu byla značně genderově nevyrovnaná. Většinu modrého kousku koláče zkrátka tvořily divačky. Poněvadž Esmeralda na několik let redefinovala podobu odpolední televizní zábavy, považuji za žádoucí věnovat jí alespoň malou pozornost. Za určující můžeme brát již první epizodu, v níž je malá budoucí hrdinka ihned potrestána za to, že se narodila jako slabá žena (přijde o budoucnost dcerky bohatého statkáře). Dosud nezainteresovaná divačka je rázem zainteresována vytvořeným poutem k hlavní hrdince, neboť s ní sdílí tíhu domnělého trestu ženského pokolení. V prvních epizodách je Esmeralda se svým údělem smířená, následně vidí (bez náznaku ironie) naději na lepší budoucnost (zamiluje se do strůjce svého neštěstí - muže). Tato naděje avšak časem mizí. Ke konečnému happy endu může dojít až po prohození rolí (Esmeralda vidí! Chosé Armando oslepne!), kdy mužská postava prohlédne (opět bez nejmenšího náznaku ironie) - pozná, jak to měla Esmeralda těžké. Ženský princip tímto vítězí. Divačka, která se v první epizodě ztotožnila s "téměř mrtvou" hrdinkou, tak prošla celou tuto cestu spolu s ní, čímž na moment pocítila stejný subjektivní posun ze své původní pozici. Pozice cílová však rozhodně nikdy nemůže odpovídat pozici, na níž je divačka nucena se vrátit po skončení seriálu. Následně logicky shledá žádoucím proměnu svého aktuálního stavu (dává se tak an telenovelovíru), inspiraci bude hledat u dalších zástupců rovnakého žánru. S "lepšími věcmi příštími" tak žánr telenovely pracuje podobně chytře jako třeba marxismus nebo křesťanství a není se proto čemu divit, že byl před pár lety tak úspěšný. (14.01.2011)