Zítra se bude tančit všude

Vladimír Vlček je pro mě asi nejrozpuruplnější postava československé kinamatografie. Má na svém kontu výborný Advent, kde sedělo všechno - předloha, provedení, vedení herců, kamera ..., také Komedianty, na kterýcxh dokázal, že dokáže vést velice citlivě herce, ale na druhé straně je Rudá záře nad Kladněm a Zítra se bude tančit všude. Tady je největší slabinou naivní adorace svazáků, kteří jsou nepřirozeně veselí a optimističtí, příběh je příliš přímočarý a předvídatelný. Když pominu všechny nedostatky, zbude mi na pochválení jen kus folkloru a pár náladitých záběrů kamery. (10.08.2020)

Naivní a schematické, nedá se tomu ale upřít upřímnost záměru. Budoucnost patří socialismu a když vymeteme všechny záškodníky, zbavíme se vypasených pantátů statkářů, zatočíme s americkým hmyzem a vstoupíme do Svazu mládeže, zítra se opravdu bude tančit všude. Úsměvná záležitost plná šílených hereckých výkonů nebo křiklavě optimistické hudby. Radši se pobavím u takovéhoto nesmyslu, než bych trpěl například u síru dštícího Botostroje. (22.11.2013)

Kdyby se v tomto filmu neustále tak tragicky nebudovalo, byl by to docela hezký příběh o založení folklórního souboru, o nadšení mladých lidí své doby a o jejich radostech a starostech. Budeme-li film hodnotit, jak říká Marigold, jako portrét daného historického okamžiku, pak se vůbec nejedná o špatný kousek. (20.10.2016)

"Aleno, mně se zdá, že jsme s tím Rudovým vyloučením udělali přece jen chybu." - "Proč myslíš?" - "Třeba to není v jádru špatný člověk. A kdyby tohle všechno viděl, možná, že by se změnil." - "Ba ne, Pavle." - "Proč?" - "Utekl." - "Utekl? Kam?" - "Na západ. Do Německa." - "To není možné, vždyť je přece Čech!" - "Ale fašista." - A jiné dialogy jako ze života se vyskytují v této známé perle stříbrného plátna. Jestliže filmům se dříve říkalo pohyblivé obrazy, snímky typu Zítra se bude tančit všude bych nazval pohyblivými plakáty. Neboť nejsou ničím jiným než v zásadě bezdramatickým defilé známých postav z propagandistických výtvarných výjevů, jejichž křiklavá barevnost kontrastovala s všeobsažnou ideologickou černobílostí. Zítra se bude tančit všude je film obsahově prostoduchý, avšak jeho forma myslím není tak děsivá, jak se všeobecně soudí. Spíše odpovídá dobovému mainstreamu. (Mohli bychom tak s trochou sarkasmu konstatovat, že Vlček si svou Stalinovu cenu opravdu zasloužil.) - Pro zpestření bych ocitoval pár vět z Nesnesitelné lehkosti bytí, ke kteréžto knize mám řadu výhrad, ale nelze jí rozhodně upřít několik skvělých postřehů, včetně následujícího: "(...) Konvenční výklad těch filmů je dnes tento: ukazovaly komunistický ideál, zatímco komunistická realita byla horší. Sabina se proti takovému výkladu bouřila. Když si představila, že by se svět sovětských kýčů měl stát skutečností a ona v ní měla žít, šel jí mráz po zádech. Dala by bez nejmenšího zaváhání přednost životu ve skutečném komunistickém režimu i se vším pronásledováním a frontami na maso. Ve skutečném komunistickém světě se dá žít. Ve světě uskutečněného komunistkého ideálu, v tom světě usmívajících se idiotů, s nimiž by nemohla vyměnit jediné slovo, by zemřela za týden hrůzou." (06.11.2007)

No teda protancovat dvě hodiny je i na mě moc. Zkrátit stopáž o půl hodiny jdu možnái na dvě. Ano agitka jak vyšitá, no a co, taková byla doba. Dnes už to působý dost směšně a zároveň i děsivě. V souboru je záškodník co nechce do Svazu mládeže a taky škodí, ale je bzro přiztižen a vyhozen, nakonec se jde zachránit útěkem do Západního Německa a už je to hned fašista. Zvláštní je závěr kdy za zpěvu písně "Vlajky rudé" a záběrech na manifestaci jsou v průvodu vlajky USA. Že by záměr a nebo udělali soudruzi chybu? V každém případě, je úsměvné vidět začínající herce skřehotat a stále se usmívat a hledět k světlým zítřkům. (26.11.2009)