Zítra se bude tančit všude

šílená hlína... Na tom komančském týmovém duchu asi něco bude, protože tohle "Mistrovství světa ve tváření se jako největší piča pod sluncem" nevyhrává jednotlivec(ikdyž Nesvadba tam občas rozjížděl slušná pekla) ale vyhrávají všichni, jako jednotný celek, jako družstvo soudruhů. Koukám, že potřeba -za každou cenu a bez rozmyslu odvrhnout všechno komančské(dnes velmi moderní póza)-je zde silnější než fakt, že pro střízlivě uvažujícího jedince to může být zábava gigantických rozměrů. Nebo se snad opravdu bojíte, že tahle ultranaivní, megaprůhledná, kýčovitá, křečovitá a strojená propaganda by mohla kohokoliv mentálně zdravého něják(jakkoliv) přesvědčit? pche ..Já jsem se řezal od začátku do konce..u toho se snad nedá nebrečet smíchem..Koukal jsem na to s rukama před obličejem a skrze prsty jsem s hrůzou očekával jaký další smrtící ksicht, vražednou hlášku nebo kulervoucí scénu na mě tihle mistři humoru vytasí příště..a oni nezklamali a vždy vytasili ještě větší úlet..... Fakt nálož. Objektivně to asi není tak dobré-děj je přecejenom trochu plochý a oproti třeba Botostroji méně dramatický. Řeší se tu spíše telenoveloidní zápletky a v celém filmu je jen jeden skrytý, podvratný fašista (poslouchající tajně doma Jazz a vlastnící nějáké to abstraktní umění...FUJ-Provokatér!).. Na druhou stranu, je fascinující sledovat, jak zruční byli stalinističtí filmaři na poli speciálních efektů a CGI, protože ty hardcore běsy, které tam předvádí folklórní soubory ze sovětského svazu, to prostě musí být Fake................... Čest a Mír volové. (14.04.2013)

"Aleno, mně se zdá, že jsme s tím Rudovým vyloučením udělali přece jen chybu." - "Proč myslíš?" - "Třeba to není v jádru špatný člověk. A kdyby tohle všechno viděl, možná, že by se změnil." - "Ba ne, Pavle." - "Proč?" - "Utekl." - "Utekl? Kam?" - "Na západ. Do Německa." - "To není možné, vždyť je přece Čech!" - "Ale fašista." - A jiné dialogy jako ze života se vyskytují v této známé perle stříbrného plátna. Jestliže filmům se dříve říkalo pohyblivé obrazy, snímky typu Zítra se bude tančit všude bych nazval pohyblivými plakáty. Neboť nejsou ničím jiným než v zásadě bezdramatickým defilé známých postav z propagandistických výtvarných výjevů, jejichž křiklavá barevnost kontrastovala s všeobsažnou ideologickou černobílostí. Zítra se bude tančit všude je film obsahově prostoduchý, avšak jeho forma myslím není tak děsivá, jak se všeobecně soudí. Spíše odpovídá dobovému mainstreamu. (Mohli bychom tak s trochou sarkasmu konstatovat, že Vlček si svou Stalinovu cenu opravdu zasloužil.) - Pro zpestření bych ocitoval pár vět z Nesnesitelné lehkosti bytí, ke kteréžto knize mám řadu výhrad, ale nelze jí rozhodně upřít několik skvělých postřehů, včetně následujícího: "(...) Konvenční výklad těch filmů je dnes tento: ukazovaly komunistický ideál, zatímco komunistická realita byla horší. Sabina se proti takovému výkladu bouřila. Když si představila, že by se svět sovětských kýčů měl stát skutečností a ona v ní měla žít, šel jí mráz po zádech. Dala by bez nejmenšího zaváhání přednost životu ve skutečném komunistickém režimu i se vším pronásledováním a frontami na maso. Ve skutečném komunistickém světě se dá žít. Ve světě uskutečněného komunistkého ideálu, v tom světě usmívajících se idiotů, s nimiž by nemohla vyměnit jediné slovo, by zemřela za týden hrůzou." (06.11.2007)

Jako proti národopisectví a etnografii jako ývalý archeolog fakt nic nemám. Naopak. Jsem pro zachování co nejvíce národních tradic a zvyků našich předků. Tedy toho všeho co dnešní euroliberalisté nesnáší, co považují za zapšklé a byli by rádi aby z nás byla jednolitá snadno ovladatelná euromasa bez národní identity a kořenů. Kdyby byl film jen o zachování toho všeho, neřeknu ani popel. A to zrovna písně z Valašska ,,Hoja hoj'' úplně asi nemusím a v autě si je myslím pouštět nebudu. Ale se vší úctou tento odkaz respektuji i všechny ty národopisecké soubory co se tomuto věnují. Jenže tady to samozřejmě bylo omáchlé ideologií a to tak, že to až zapáchalo. Nejvíc pobavil můj miláček Adamíra, který coby reakcionář a provokatér dělal záškodníka v tanečním souboru. Nu nebyli jen agenti s letáky, sabotéři, ale i škůdci v tančních kroužcích. Měli to tehdy soudruzi bolševici s tou reakcí fakt těžké :-) !!! Takže tomuhle dávám hoja hoj odpad jak vyšitý! - ODPAD (13.06.2020)

O moc hůř to natočit nešlo, ale z dnešního pohledu se u toho jen těžko nejde bavit. Jistým pozitivem je několik celkem věrných národopisných exkurzí a pár ne nejslabších tanců. Ovšem, když přijdou na řadu komsomolci a Stalin, jde do tuhého. Zápletka je tak zoufale malicherná, až je to k smíchu. Líný buržoazní synek, s nímž jsme seznámeni pohledem na dekadentní vybavení jeho bejváku (fuj škaredý nesocialisticko nerealistický kubismus), intrikuje uvnitř lidového souboru tance. Od lidu odtržený etnograf Pavel postupně zjišťuje, že jedině prací s lidem a pro lid dojde skutečného naplnění. A všichni se tak zoufale tupě usmívají - Nesvatba na Martínkovou, Martínková na Nesvatbu. Kubešová na Buchvaldka, Buchvaldek na Kubešovou. Nesvatba na Buchvaldka... (03.10.2006)

Cekal jsem trochu jiny film, ale z hlediska obrazu doby se jedna o velmi hodnotny snimek. Dobovy folklor, ktery mi i na svou dobu prijde strojeny a naivni. Zahranicni navstevy v Berline mi prijdou neprirozene a cele to je takove usmevne. Myslim, ze film divaci nebrali vazne ani v tech padesatych letech. Z hercu urcite zaujme Adamira. (07.12.2020)