Zítra se bude tančit všude

Jen pro ty největší filmové masochysty a pro ty,jenž je Amélie z Montmartu málo pozitivní.A nesmíme zapomenout na pravé kované soudruhy a soudružky.Na celém světě je hromada lidí,kterým TOTO připadne jako velký film-všechny narvat do vagonů a poslat do KLDR tam ať tančí a zpívají až do své smrti! Na TOTO doporučuji se podívat jen z historického zájmu, či kvůli opravdu dobré choreografii lidových tanců,ale předem varuji-těžce to může poškodit mozek:-) (19.03.2007)

Odpad to je, ale není to nejhorší brak socialistického režimu. Botostroj nebo Výstraha tomu dávají ještě větší pecky. Tady se může člověk zvráceným způsobem opravdu bavit. Vidět velkou svazáckou hlavu Lojzíka a lidovou valašskou zpěvačku, u nichž se rodí jiskřička lásky...ach. Závěrečná všeobecná taneční děkovačka je geniální. 15%. (17.11.2011)

Další z filmů, na který jsme se dívali ve škole. A opět jeden z těch blbých, abychom si uvědomili, co všechno se točilo. Docela mě překvapila účast Pavla Kohouta na scénáři. Avšak ten je stejně hrozný, že by jej nevylepšilo nic. Trapná zápletka, film je k smíchu. Herectví? Možná se tak kdysi hrálo (a ano, herectví máme posuzovat dobově, ne podle dnešních norem), ale stejně se neubráním tomu, že výrazy a gesta jsou rovněž k smíchu. Takové ty tupé pohledy do dáli a úsměv na líci, připadalo mi to až přehnané, přehrávané. Některé hlášky, to by se dalo tesat. A nebo nad tím plakat, když si uvědomíme dobový kontext. Co trochu oceňuju, opravdu od srdce jsem se nasmála. (16.06.2013)

Tak extrémní film si přímo říká o extrémní hodnocení, ale já mu ho asi nedám. Herci jsou neuvěřitelně nejapní, ale musím uznat, že to, jak zdravý duch páchne blbostí, nemohli zahrát lépe. Se vší tou choreografií, folklórem, historickou hodnotou a zákeřným optimismem to zdaleka nemůžu hodit do odpadu. Takže tak. Jo, a začínám být hrdá na své křestní jméno. ___ 22.2.2009: Dnes jsem viděla počtvrté, byla jsem dojatá, přidávám čtvrtou hvězdu a Marigold má jako vždy pravdu. (02.12.2007)

Co s tímto filmem. Scénář je jen sledem scének, režijní pojetí se "vyřádilo" na statickém komponování postav, občas sice zaujme artistický kousek tanečníka, ale co dál? Postavy se nikam nevyvíjejí, a to příběh zabere čtyři roky! Vlastně to ani nejsou postavy, jen ilustrace teze. Jen v lidovém umění je pravá podstata lidu, tu dokáže uchopit jen správně vedený odborník a dokonce na jejím podkladě vytvoří něco nového. Je pěkné, že tyto poučky, dnes známé jen z rozborů socrealismu, zde někdo tvrdě uplatňuje v praxi, ale výsledek je neživotně blbý. Zaujme ovšem bez jakýchkoli zábran předvedená metoda ovládnutí: ten soubor je zpočátku jen vědecko-zájmové združení, je infiltrováno činovnicí svazu mládeže, ovládnuto a převedeno na činnost svazu a straně milejší. Takhle se to dělá, soudruzi, je to jasné? Tento pokus o novou mytologii socialistické společnosti je tedy dnes jen povinným filmem pro studenty historie 50. let, pro ostatní jen kuriositou, která není ani pro zasmání. (22.03.2010)