Obsahy(1)
Patřil k nejmocnějším mužům komunistického aparátu až do večera 23. listopadu 1951, kdy si pro něj přišli. Ve vykonstruovaném politickém procesu se pak stal bezmocnou obětí teroru vlastní strany. Dramatický příběh vzestupu a pádu v dokumentárním portrétu M. Vadase... Celovečerní televizní dokument s využitím aktuálně nalezených audiovizuálních záznamů vypráví příběh vykonstruovaného politického procesu z listopadu 1952, příběh jeho obětí i strůjců. Na jeho konci bylo 11 popravených bývalých vysokých funkcionářů KSČ, straně oddaných komunistů, kteří před soudem na předem známé otázky žalobců a soudců mechanicky „recitovali“ naučená doznání a obvinění „spolupachatelů“, bývalých přátel a spolupracovníků. Hlavní dějovou linií je příběh Rudolfa Slánského, člověka oddaného komunistickému hnutí, straně, i přes únos jeho dcery v Moskvě v průběhu války, jenž se nikdy nevysvětlil. Slánský byl a zůstal obdivovatelem a přítelem Sovětského svazu, komunistických myšlenek a komunistické strany. Zapsal se do dějin jako podporovatel československé pomoci vznikajícímu státu Izrael, jako důsledný organizátor KSČ a nemilosrdný likvidátor opozice v Československu po roce 1945 a 1948. Spolu s Klementem Gottwaldem pozvali do Československa sovětské poradce, kterým dodali neformální autoritu až do té míry, že to byli oni, kteří určovali vývoj politických procesů, jež inscenovali. Rudolf Slánský, nejmocnější muž KSČ, se nakonec sám stal jejich obětí. (Česká televize)
(více)Recenze (35)
Humanistická ideologie - původní aspirace moderního komunismu - se rozplynula v kalu stalinismu a zločinnosti. Pořad vyčerpal prakticky všechno, co se k tomu dá říci. V r. 1955 byl arcivrahu Stalinovi na Letenské pláni odhalen pomník. Rok poté, kdy svůj historický projev pronesl Chruščov. Tragédie KSČ se tím dovršila. Na zločinnost ovšem komunisté nemají monopol. Je dobré o tom vědět v Evropě často totalitně se chovající imigrace přicházející ze Středomoří. ()
Osud čtyř policistů státní bezpečnosti kteří byli klíčoví pracovníci v procesu se Slánským. Antonín Prchal byl roce 1963 za svou účast na nezákonných praktikách StB odsouzen k šesti letům vězení, ale již následujícího roku propuštěn. Pod pseudonymem Ivan Gariš se v období normalizace prosadil jako autor špionážních a detektivních próz a filmových scénářů. Bohumil Doubek Jako vedoucí vyšetřování věděl o fyzickém i psychickém mučení a o porušování zákonů. Po skončení procesu se Slánským a spol. dostal odměnu 30 000 Kčs, Řád republiky a mimořádné povýšení na podplukovníka. 1957 byl odsouzen k 9 letům odnětí svobody, jeho bývalý spolu vyšetřovatel V. Kohoutek na 7 let za nezákonnosti při vyšetřování. Již několik měsíců po procesu byli oba propuštěni. B. Doubek poté nastoupil do kontrolního oddělení Čedoku. Zemřel v roce 1975. Karel Košťál V letech 1953-1956 zastával plukovník funkci náměstka ministra vnitra. V roce 1956 byl z funkce odvolán a přešel na ministerstvo těžkého strojírenství. V roce 1962 byl zatčen a v roce 1963 souzen a odsouzen, výše trestu není známá. Josef Čech se od roku 1966 stal náčelníkem 4. odboru Správy sledování a tam služebně přežil až do dubna 1968, kdy mu byly odňaty všechny vyznamenání. Je jasné, že jeho sesazení v roce 1966 na nižší pozici souviselo s vyšetřováním Hlavní vojenské prokuratury, která se zabývala nejkřiklavějšími případy násilí příslušníků Státní bezpečnosti v padesátých letech. Na jaře 1968 vojenská prokuratura opět zahájila vyšetřování těch nejbrutálnějších zločinů Státní bezpečnosti. Podle svědectví měl na svědomí životy minimálně čtyř lidí. Okupace v srpnu 1968 však znamenala definitivní konec nadějím, že budou tyto zločiny komunistickou justicí někdy rozkryty. Přestože byl Josef Čech na jaře 1968 z ministerstva vnitra vyhozen, nastupující normalizátoři na své nejvěrnější kádry nezapomněli. Od roku 1977 pracoval osm let jako noční hlídač v budově komunistické rozvědky. Zemřel v roce 1988, aniž byl za své zločiny jakkoli soudně potrestán. ()
Príbeh Slánskeho je z kategórie "Keď revolúcia požiera svoje deti". Stalo sa do už za veľkej francúzskej, potom aj za októbrovej revolúcie, v noci dlhých nožov a neobišlo to ani stalinistické Československo. Dokument neponúka veľa nového, skôr je kvalitným zhrnutím zvukových a filmových záberov, celého toho procesu. Za najmrazivejšie niekto môže označiť vystúpenie Urválka presvedčeného, že skutočne odsudzuje zločincov. Avšak pre mňa mrazivejší je postoj verejnosti, ktorý sa dožadoval trestov smrti a týmto aj tlieskal. Manipulácia más nebola náročná v žiadnej dobe a už aj dnes v tzv. demokratickom zriadení vystupujú nový urválkovia a opäť sa to deje za všeobecnej mediálnej i spoločenskej podpory či dokonca aj bez povšimnutia. ()
Žiaľ, mimo nových audiovizuálnych záznamov nič nové. Nesúhlasím s dokumentaristom Martinom Šmokom že R. Slánsky nebol sionista. Vylučuje to už samotný dokumentárny film ktorý pri fotografii Slánskeho (21ročný) a Reicina títo navštevujú sionistický skautský oddiel Techelet Lavan. Čistky vo východnom bloku začali s Rajkom v Maďarsku.Tomu to našili ako titoistický zradca a špión a 15.10.1949 bol popravený. Prvá izrael.-arabská vojna 05/1947-07/1949 skončila víťazstvom Izraela, USA a ZSSR uznali štát Izrael. Ale socializmu a komunistická ideológia sa v Zasnúbenej zemi nechytili. Tak Stalin použil osvečenú metódu pomsty, likvidácie vnútorného nepriateľa a zároveň nahnať všetkým vodcom satelitov strach. V ČSR začal pohon na sionistov a popravde zámienok bolo dosť. Obrovské dodávky zbraní do Izraela, výcvik izraelských vojakov na území ČSR, masové transporty (cca 200.000) židov z Polska a ČSR cez Slovensko do Rakúska. Diplomaticky napr. let stíhačiak zo Žatca cez Juhosláviu do Izraela poskytol Clementis (manželka židovka). A tomu Stalin nezabudol na jeho nesúhlas s rozdelením Poľska (Molotov – Ribbentrop). V tom čase Stalin už nezaháľal ani v ZSSR a rozbehol antisemitskú kampaň tzv.aféra Biele plášte na základe udania doktorkv Lidii Timashukovej. Židovská autonómna oblasť Birobidžan čakala nových vysídlencov. Stalin však medzitým zomrel a akcia išla do stratena. Ale k procesu: 11 obvinených dostali mašlu, Vavro Hajdu, Eugen Löbl a Arthur London „len“ doživotie. Z archívnych záberov vidno že Slánsky bol na pokraji zrútenia. Vo filme Costa-Gavrasa z roku 1970 Doznání je scéna, ako sa celá súdna sieň smeje pri žartíku jedného z obvinených. Tak to asi ťažko. Zaujímavý je prípad Londona (autora predlohy filmu), ktorého manželka bola švagrina lídra Komunistické strany Francúzska Raymonda Guyota a ako inak silne lobovala. Vtedy pri silnej pozícii KS Francúzska ani Stalin nemohol Londona vešať. Dostal sa na liečenie do Švajčiarska a dožil si to nakoniec v Paríži. A na záver dalo sa aj inak-vydržať. Husák prežil beštiálne mučenie, vrátil sa bez zubov, naučené výpovede v priamom prenose sa ŠtB nedočkala a nikdy sa nepriznal. Ale to je iná kapitola dejín. ()
Konecne se objevil nejaky dokument, ktery rozebira s mnoha zajimavymi detaily tento znamy politicky pripad, v nemz pravoverny Stalinista Gottwald zlikvidovat jeste vetsiho Stalinistu Stranskeho. Pobavila me jeho prezdivka Cistic podle jeho slov, ze nepratele odevsad vymete a vycisti. Na dokument velka stopaz mi nevadila. Dokument je ke shlednuti v archivu Ceske televize. ()
Galerie (15)
Photo © Česká televize
Reklama