Za hranicí temnoty

I když se tomuto D´Amatovu "horroru" (je to vůbec horror?...) nedá upřít perfektní technické zpracování, kterým překonává i řadu filmů pozdějších, v podstatě se nejedná o nijak výrazně zábavné nebo zajímavé dílo. Film má neuvěřitelně pomalé vyprávění a děj, vyloženě se vleče a táhne a je to opravdu na škodu. Celé mi to připomínalo provokativní a excelentní Island of Death (1975)", ovšem právě kvůli pomalému ději, který vedl od ničeho nikam, Buio Omega ve srovnání s tímto okrajovým "majstrštykem" prohrává. Některé scény jsou dobré a efektní, ale prostě mne to chvílemi nudilo. D´Amato vytvořil mnohem lepší horrory, jako je zejména naprostá bomba Rosso Sangue aka Absurd aka Antrophopagus 2 (1982) ... Každopádně na D´Amatovy poměry a dobu vzniku je to kvalitně zpracovaný, okrajový, provokativně-perverzní trash... (15.04.2008)

Zvrhlá romance, která "příjemně" vystrkuje růžky nad hladinu klasického italského trashe, v němž obvykle a po pravdě mnohdy i velmi zábavně nehraje roli vůbec nic, co film dělá filmem. D´Amatovi se totiž podařilo udržet určitou, byť naprosto úchylnou, smysluplnost vyprávění. Přeměna hlavního hrdiny v šílené monstrum, díky bolesti ze ztráty milovaného protějšku, je přes veškerou křečovitost a naivitu nechutně uvěřitelná, přiznáme-li si tedy možnost úchylně zvrácené mysli, v jejichž zákoutích číhají démoni. Téměř všechno ostatní je samosebou zcela špatně a debilní či minimálně nepochopitelně jednání ostatních postav odkrývá zoufalství či možná i prostou neexistenci jakéhokoliv předem sepsaného scénáře. Ovšem, kdo by se tu nad tím pozastavoval? Gore efekty nechutně dokonalé, úchylnost téměř maximální, obnažená a znetvořená těla, kam se podíváš. Jen ten předvídatelný konec mohl být řekněme zatlučený a zahrabaný. Ne tak úplně trashová čtyřka. (22.03.2020)

Film plný úchylností má v sobě zvláštní kouzlo a poetiku konce 70.let. Bezesporu nejlepší D´Amatův film. Motiv tak známý z díla E.A.Poa, Frankensteina i novějšího Re-Animátora či Řbitova zviřátek, totiž snaha vrátit život milované zemřelé, pojímá režisér v krvavých obrazech zvrácené fantazie. Stejně jako Norman v Psychu si nepřipouští, že jeho matka je po smrti, tak i pro Francesca Anna nikdy nezemřela. Zdánlivě nesouvislý sled obrazů připomene Fulciho Beyond, děj jako by nehrál hlavní roli. Drama mladého muže, který se nedokáže vyrovnat se smrtí svých nejbližších, spěje pomalu k děsivému konci. Gore efekty jsou přesvědčivé - vykusování masa, pitva, vydloubnutí oka... Nekrofilie, kanibalismus, sadismus. A přesto je z filmu cítit zoufalství Francesca, který se stále více zamotává do pavučin, které mu pomáhá spřádat jedovatá Iris. V momentě, kdy dojde k vraždě, není již cesty zpět...Působivé interiéry, hudba Goblina a lázeň vody, krve a kyseliny. (14.03.2012)

Přiznám se, že jsem od filmu čekal daleko víc, takže se nemůžu ubránit určitýmu zklamání. Příběh je hodně jednoduchej a film se neskutečně vleče. Divák tak prakticky čeká na těch pár krvavých a někdy zvrhlých scén díky nimž se to dá přežít. Není jich ale tolik aby si tenhle film u mě zasloužil alespoň průměrný hodnocení. (21.11.2021)

Na rozdiel od špecifického katarzného účinku, ktorý psychicky zdravý divák dosahuje po zhliadnutí žánrovo funkčného hororou sa pri diele Buio Omega dostaví špecifický pocit znechutenia, ktorý môže navodiť jedine režisér, ktorý sa nevie rozhodnúť, či má svoju kariéru zasvätiť hororu alebo pornu. Otrasné emocionálne vákuum tu nie je odrazom žiadnej vedomej estetickej koncepcie, je to nemohúcnosť tvorivej osobnosti, ktorej sa pery múzy (alebo čoho) dotkli prvýkrát a naposledy o rok neskôr v úžasnom Antropofágovi. Nekrofília, ktorou sa režisér snaží desiť je tu podaná s do neba volajúcou nezáživnosťou. Istú porciu desu vnáša do diela druh mučenia, ktorý vyvinula stredoveká justícia a ktorý poznáme z procesu s Čachtickou paňou, čo je na celovečerný film nepostačujúce. Jedinou životaschopnou spomienkou sa tak stáva zámocká služobná, ktorá by v prípade rozpustených vlasov vyzerala ako pokrvná príbuzná Mony Lisy. To ale nie je horor (ako sa to vezme). (24.03.2018)