Ve službách mafie

Výborná osobná dráma Antonia Badalamentiho, ktorý prichádza s rodinou z Milána navštíviť rodnú Sicíliu. Rázovitý kraj s osobitými zvykmi a ešte osobitejšími vzťahmi. Antonio sa opäť zžíva s komunitou rodného mesta a temné nitky mafie ho znova omotávajú. Herci svoje role hrajú veľmi dobre a produkcia výborne graduje atmosféru, takže spočiatku veselý rodinný výlet sa mení na drámu a cestu, z ktorej nemožno vycúvať. 75% (23.10.2023)

Už jsem tuším někde psal, že mafiánské filmy mě baví nanejvýš jako komedie. Snad to bude mým prachbídným zájmem o toto téma, snad i geografickou vzdálenostou od těch největších center mafiánského dění (a díkybohu za tuhle vzdálenost!). Tohleto oba Albertové natočili nejspíš přímo pro mě. :o) Od začátku obrovská nadupaná sranda, temperamentní dělnický prosťáček si to nejdříve dává na neobyčejném rodinném výletu na Sicílii a poté roztáčí ve velkém v New Yorku, až se znenazdání stává velkým bossem. V pasáží chystání se na myslivecký hon o půlnoci v kuchyni a následné setkávání se s ozbrojenými parťáky v nočním městě nabírá film grády téměř surrealistické... Někomu by se mohlo zdát praštěné obdivovat italského herce v roli „typického Itala“, ale Alberto Sordi to předvádí s natolik přiměřeným gustem, že se mi v jeho podání ta bláznivá italská nátura se svérázně divokým temperamentem vůbec neprotiví, dokáže být při tom po celý čas nesmírně charismatický a krásně si u toho ještě pohrává i se svými nenuceně komickými pohledy. Pan Sordi mě už podruhé za sebou velice potěšil a ačkoliv se mi Doktor na pokladnu minulý měsíc líbil ještě o kousek víc a tentokrát asi zůstanu pro pár slabších míst jen u 4 hvězdiček, musím říct, že jsem se v rámci mnou pořád tolik neoblíbených italských komedií dočkal opět menšího překvapení. Takže jen tak dál a už se těším na setkání s mistrem v dalším filmu... [85%] (20.08.2021)

Ve službách mafie je tak trochu jiný film o mafii. Hlavním hrdinou a vykonavatelem krvavé spravedlnosti se totiž nestává její ortodoxní člen nýbrž člověk, který vlastně žije spořádaným životem a tak trochu bych řekl, že za normálních okolností neublíží mouše. Mafie si ale žádá své. Zvláštní je, že první půlka je vlastně komedie, druhá se tváří jako čistokrevné drama. Dost zajímavá by ještě byla třetí část filmu, která by něco vypověděla o tom, jaké to je s tímto zážitkem žít a třeba i ve stínu vyšetřování vraždy samotné. (29.05.2023)

Návrat do rodné obce po letech může mít nečekané následky. Tzv. spiklenecké nebo konspirativní teorie nejsou prosty opor ve skutečnosti, tj. odrážejí vždy, co se už stalo nebo co se děje nebo dít bude. Aneb jak to chodilo, když ještě nebyli "institucionalizováni" vrazi z povolání, jezdící z jednoho konce světa na druhý podle přání a potřeb "zákazníků". "Pozoruhodné" jsou také tzv. chruščováky v mafiánském podání. Kvalitní scénář, poetika neorealismu a Alberto Sordi v nezvyklé - vzhledem k jeho pověsti komika - , ale brilantně zvládnuté roli dotvářejí i dnes nový pohled na tvář organizovaného zločinu. Za zmínku stojí i brilantně zachycené prostředí "staré" Sicílie. (28.05.2023)

Další Sordiho film, kterému jsem se rozhodl dát šanci. Než jsem se k němu dostal na Netflixu, odvysílala ho se zcela novým dabingem ČT2, takže jsem dal přednost této verzi. Se Sordim mám trochu problém, jeho filmy jsou často avizovány jako komedie, ale výsledek je obyčejně takový zvláštní, melodramatický a málo vtipný. Také u tohoto filmu jde v podstatě o tři žánry v jednom - tragikomedie, melodrama a mafiánský thriller. Děj mi přišel zajímavý, ale příliš rozvláčný. Ocenil jsem patřičně dramatickou hudbu a zajímavé záběry kamery (z nichž nejvíce mě paradoxně zaujaly scény z automobilky), jinak ale tento film za 60 let notně zestárnul, částečně i vzhledem k černobílému formátu. Z naposled viděných Sordiovek (Můj syn Nero, Il diavolo a Vysoká karetní hra) mi tento přišel nejlepší, přesto nemůžu jít výš než na ***. 68 % a jako případný další Sordiho film budu volit raději nějakou čistokrevnou komedii. (31.05.2023)