Krakatit

Nadčasový skvost. Jak po stránce režisérské (na svou dobu prudce moderní a invenční Otakar Vávra), tak příběhové (mé silné nutkání přečíst Čapkovu předlohu), herecké (Karel Höger se svým všesmyslně ohromujícím výkonem jako jasný adept na Oskara) a hudební (především depresi navozující a jako buldozer vše devastující motiv za času pocátečních titulek) ... Zážitek ... Život je třaskavina, víš? Prásk, člověk se narodí a rozpadne se, bum! A nám se zdá, že to trvá bůhvíkolik let, viď? (17.11.2008)

Velmi kvalitní film, který se zabívá zneužitím vědy pro vojenské účely, který ukazuje lidi, kteří lační po moci. Vše se odehrává ve snu inženýra Prokopa (dobrý Karel Höger), který v nemosnici bojuje o život. Film je obžalobou systému, který dotlačí lidi tam, kam potřebuje. Protože každý systém, který je založen na výhrůžkách a trestu jednou musí zákonitě skončit a jedinou cestou (ale kdo ví jestli někdy proveditelnou) je vzdělání a osvěta, jak říká doktor Tomeš (František Smolík). Prokop je ve svém snu hnán za svým snem, záhadnou dívkou (Vlasta Fabiánová), ale do cesty se mu nejdříve staví doktorova mladá dcerka Ančí (mladicky půvabná Nataša Tanská) a později vznešená princezna Wilhelmina Hagen (Florence Marly), která je ochotna se mu oddat pro získání moci, kterou může stvořit. Každá z nich ho přitahuje. Ale nejdříve musí překonat sám sebe a svoje démony Carsona (skvělý Eduard Linkers) a D'Hemona (Jiří Plachý), kteří ho šikovně postrkují tam kam mají, k nadvládě nad světem. Ale ta touha je v Prokopovi samotném, až na konci dochází ke zjištění, že věda nemusí sloužit jen k výbuchům a destrukcím, ale že má sloužit k lepšímu životu lidí. Zajímavé je porovnání aristokratických představitelů k mrtvým překonaným mumiím, které k životu přivádí jen síla moci, krásné je vyobrazení hamounství a mocechtivosti skupinky těch vyvolených a přirovnání řečníka (František Vnouček) k nacistům. Je to velmi pozoruhodný film se zajímavou myšlenkou potřeby změny vnímání světa a lidí, kteří jsou stále zneužíváni úzkou skupinou mocných ve svůj prospěch. (10.03.2010)

Velmi solidně vystavěné drama, kde hraje prim kamera a herecké výkony. Nakolik nemám Otakara Vávru rád, tady se zadařilo. Karel Höger hraje skvěle a jednotlivá prostředí mají hodně z mystického realismu, zvláště nábřeží před vyšehradským tunelem... I ta romantická vsuvka má své místo a je výborně zahraná. (18.10.2010)

Tvůrci Krakatitu měli ve své době v podstatě jednoduchou roli. Dílo Karla Čapka je tak geniální a nadčasové, že bylo jasné, že obzláště scény analogické s nacisty budou i ve filmu mrazivé. Otakaru Vávrovi se ale naštěstí navíc ještě podařilo pochytit něco z orsonwellismu, takže film funguje i dnes, po 60 letech, což se podaří sakra málo. Výjimku tvoří jen některé dialogy a scénky, které už dnes působí nepřirozeně a úsměvně, zvlášť ta romantičtější složka. Celkově je ale film nesmírně ponurým dílem. Svým místy skoro až apokalyptickým vyzněním rozhodně není snímkem na příjemné sobotní odpoledne. (16.11.2008)

Čapkův román psaný po první světové válce natočený po druhé světové válce. Zajímavá kombinace, z filmu je cítit vliv obojího a to je tak nějak logiky spojeno dohromady, nikde to nějak zvlášť nekulhá a nikde není výrazný rušivý prvek, spíše naopak, je to dobré pro oko. Dokonce z toho není cítit nastupující komunismus nebo třetí republiky. Aspoň já to tam nevidím. A to bych to zde i čekal. (06.05.2023)