Turbina

Český film před rokem 1945 nebyly jen veselohry, ale i filmy s tématem závažnějším. Ale málo se jich povedlo. Jedním z nečetným kvalitních dramatických filmů této doby je právě turbína. Otakar Vávra zde prokázal svůj talent pro ukázání společnosti na konci 19. století. Je zde spousta postav a každá má určitou povahu charakterizující morální zkaženost tehdejší doby. Jen nevím jestli filmu trochu neuškodila právě tato roztříštěnost, jak lidská tak tematická. (10.05.2009)

Ten film se musel stát hitem, když se rozkřiklo, že Lída Baarová ukázala svá ňadra. Ale nejen tato bezesporu zajímavá podívaná dělá z Vávrova filmu velmi kvalitní umělecký počin. Pravda, chvílemi to bylo na hraně, za níž byla propast kýčovité bažiny, ale naštěstí se tvůrcům podařilo udržet se nahoře a neklesnout. (27.03.2009)

Skvělý film s množstvím postav, z nichž nakonec žádná není navíc, a se senzačními herci v čele s Františkem Smolíkem, Eduardem Kohoutem, Lídou Baarovou a Vlastou Matulovou. Obzvlášť obě dámy mě potěšily - Lída Baarová tím, jak s přehledem zvládá dramatickou polohu a jako chameleon se mění ze ctižádostivé dívky v bezhlavě zamilovanou a naopak, Vlasta Matulová velmi přirozeným projevem v roli roztomile zamilované vědkyně. A stejně tak Otakar Vávra dokázal zrežírovat vše a všechny dějové linky plynule propojovat. Jeho katastrofický závěr plný napětí pak přímo bere dech. (05.02.2016)

Jen s lehkým studem doznávám, že jsem byl napsané Turbiny dosud ušetřen, a to i vzdor tomu, s jakou razancí ji (nejen, ale zvláště) Aventinum šířilo do světa. Její filmová adaptace ve mně zpočátku vyvolala dojem, že jde o reflexi všeobecného šílení. Po přirozenosti ani památky. Maloměstský svět se mění v děsivé delirium: posedlí stíhají posedlé a život je míjí a mele je v žírnou moučku, jíž hnojí lány svých budoucích snů. Čapkův-Chodův, resp. Vávrův blázinec je dokonalým obrazem ohavného rakouskouherského divadla, po němž se dnes jistě stále slzí, ale jen slzami slepých očí. Cesty z těchto usedlých osidel se ovšem jevily kdysi stejně šílenými, ale bláznovství těch kroků bylo svaté. Zničující hra bezživotí pověstné caput regni staví smutné zrcadlo dnešku, ba nutí k zvracení. I v čase, kdy z tyátru zbývají jen neumyté podlahy, se zdá, že se pořád lze spolehnout na osvojené konvence, ty směšné ne-mravy…, ale opak je pravdou. A nakonec se skutečně ozřejmí, že jde jen o… šílení. (22.07.2017)

Předloha je námět spíš pro televizní seriál, takže celkem poklona Otakaru Vávrovi, že příběh dokázal osekat na necelých sto minut. František Smolík je v hlavní roli perfektní, Eduard Kohout mi zpočátku přišel poněkud teatrální, ale u jeho excentrické figury to mohl být záměr. Lída Baarová tu byla jen na okrasu více než obvykle. V kontextu okupační produkce určitě jeden z těch lepších kousků. (28.04.2015)