• Sandiego
    ****

    Stále působivý snímek, který zpočátku působí trochu křečovitě, hlavně kvůli netradičním postavám a jejich chování, ale jak se stupňuje jejich řícení do propasty, snímek rapidně nabývá na zajímavosti a katastrofický závěr výborně pracuje s napětím a po filmařské stránce by v té době asi nebyl zvládnut lépe. Herecky exceluje hlavně Matulová, ačkoliv ji byla zvolena nejméně uvěřitelná postava, Baarová je tak na hraně, přesvědčuje až mimickou hrou při jejím divadelním fiasku.(18.12.2009)

  • Slarque
    ***

    Předloha je námět spíš pro televizní seriál, takže celkem poklona Otakaru Vávrovi, že příběh dokázal osekat na necelých sto minut. František Smolík je v hlavní roli perfektní, Eduard Kohout mi zpočátku přišel poněkud teatrální, ale u jeho excentrické figury to mohl být záměr. Lída Baarová tu byla jen na okrasu více než obvykle. V kontextu okupační produkce určitě jeden z těch lepších kousků.(28.4.2015)

  • Marthos
    *****

    Na základě motivů stejnojmenného naturalistického románu Karla Matěje Čapka-Choda, poprvé vydaného v roce 1916, podal Otakar Vávra ve své Turbině obraz rozpadající se pražské měšťanské rodiny Ullikových v době, kdy nové výrobní a hospodářské poměry radikálně měnily dosavadní způsob života. Havárii nového stroje, první pražské turbíny, jíž se císařský rada Ullik (František Smolík) snažil zachránit mizející rodinný majetek, uvádí Vávra v paralelu se zmařením nadějné umělecké kariéry Ullikovy dcery Tyndy. Kdysi jedna z nejobdivovanějších pražských dam se v podání Lídy Baarové stává zosobněním dalšího směřování rodiny. Vávrův film překvapuje nejen velkorysou produkcí a na svou dobu (snímek vznikal v období nacistické okupace, tedy v nejtěžší fázi heydrichovské diktatury) monumentálními dekoracemi, dovedenými zvláště při finální scéně zkázy továrny rodiny Ulliků k milimetrové přesnosti, ale také skvělým hereckým obsazením (Smolík, Baarová, Glázrová, Plachta, Matulová, Höger, Vojta, Vejražka, mladičký Hrušínský). Velkého uznání zde dochází především Eduard Kohout, který Artuše Fabiána, duševně vyšinutého švagra titulního hrdiny, charakterizoval téměř jako postavu na pomezí reality a fantaskního snu. Oprávněná pozornost padá samozřejmě i na Lídu Baarovou, kontroverzemi stíhanou filmovou star, která po nedobrovolném útěku z nacistického Německa našla hledané útočiště v českých ateliérech, u českých tvůrců. Neklamný pocit umělecké sounáležitosti, vyjádřený jak Milošem Havlem, tak Otakarem Vávrou, ovšem nedokázal vzdorovat všemocným nařízením a zákazům, které nakonec dostihly pronásledovanou herečku i v Praze. I ona ale získala šanci rozloučit se ve velkém stylu a v roli, která zas a znova dokazuje nespravedlnost některých kritických soudů, vynášených na adresu jejího herectví. V rámci Vávrovy filmografie představuje Turbina jeden z jeho prvních výrazných úspěchů a zároveň je také dílem mimořádných scénáristických, hereckých i architektonických hodnot, nabývajících na významu právě dnes.(6.10.2008)

  • Kulmon
    ****

    Český film před rokem 1945 nebyly jen veselohry, ale i filmy s tématem závažnějším. Ale málo se jich povedlo. Jedním z nečetným kvalitních dramatických filmů této doby je právě turbína. Otakar Vávra zde prokázal svůj talent pro ukázání společnosti na konci 19. století. Je zde spousta postav a každá má určitou povahu charakterizující morální zkaženost tehdejší doby. Jen nevím jestli filmu trochu neuškodila právě tato roztříštěnost, jak lidská tak tematická.(10.5.2009)

  • Skip
    ****

    Ten film se musel stát hitem, když se rozkřiklo, že Lída Baarová ukázala svá ňadra. Ale nejen tato bezesporu zajímavá podívaná dělá z Vávrova filmu velmi kvalitní umělecký počin. Pravda, chvílemi to bylo na hraně, za níž byla propast kýčovité bažiny, ale naštěstí se tvůrcům podařilo udržet se nahoře a neklesnout.(27.3.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace