Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

V roce 1920 byli italští emigranti v USA, anarchisté Niccola Sacco a Bartolomeo Vanzetti, neprávem obviněni z loupeže a vraždy a odsouzeni k smrti. Skutečným důvodem k jejich odsouzení však byly jejich politické názory. Italské dokumentární drama pojednává o jednom z nejhanebnějších a nejpokrytečtějších rozsudků v historii lidstva. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (43)

eraserhead666 

všechny recenze uživatele

Vždycky když někoho slyším, čtu nebo vidím dštít (zdůrazňuji, že s největší pravděpodobností oprávněně) síru na to, jak byli/jsou ti marx-leninští bolševici a "komunisté" obecně špatní a zlí, protože "nám" zabili Miladu Horákovou, okamžitě mi na mysl vyskočí případ Sacca a Vanzettiho, případ, který mi (stejně jako mnohým lidem případ MIlady Horákové) vlévá slzy do očí. protože pokud je komunismus špatný, protože zabil Miladu Horákovou, je demokratický kapitalismus špatný, protože zabil Sacca a Vanzettiho. Z naprosto stejných pohnutek. Mezi těmito dvěma případy nevidím žádného rozdílu. Ale nechme té "politiky". Asi je jasné, že filmu nemám co vytknout. Co mu taky vytýkat? Výborné herecké výkony mnoha herců? Skvělý střih? Umně napsaný scénář? Silný příběh? grandiózní hudbu v čele s geniálním songem zpívaným Joan Baezovou? Nedostatek většího odstupu, jak tady někde čtu? Proč? Mají snad odstup filmy odhalující pravou tvář nacistického nebo bolševického režimu? Jen proto, že nějaký film trochu více poukazuje na hnutí pracujících má hned malý odstup? Je to skvělý film, není tak skvělý, jako kniha Boston Uptona Sinclaira venující se stejnému tématu, ale je parádní. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Dobře zahrané, skvělá Morriconeho hudba (jen u písničky se vykrádá), ale jinak je až moc znát, že tvůrci fandili levicovému marxistickému hnutí a tedy i obžalovaným. Takže na jedné straně zobrazují předpojatost tehdejší poroty v době protikomunistické hysterie, na druhou sami předpojatě ukazují komunistický odboj jako tu jedinou správnou věc proti nenasytným korporacím a úplatné církvi. Navíc na dvě hodiny soudního a posléze stále více politického dramatu je materiálu málo, takže se to časem vleče ke známému konci. Btw, chvíli mi trvalo, než jsem Volontého poznal. :-) A Cucciolla mi strašně připomíná jednoho amerického komika. ()

Reklama

Aky 

všechny recenze uživatele

Bylo by to úplně dokonalé soudní drama, kdyby se autoři dokázali povznést nad politiku a nepojali to do značné míry jako levicovou agitku. Asi jsem právě na tento téměř komunistický politický podtext příliš háklivý, ale jakmile se začne plédovat zubožených amerických vykořisťovaných masám, nějak mi to celé trochu zasmrádne. Ovšem samotný mechanizmu, kterým lze docílit u poroty odsouzení nevinného, je zde podán skvěle - v náležitém tempu a permanentním napětí. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Napíšu to upřímně, už jsem viděl mnohem záživnější filmové soudní procesy. Tady sice až do konce nevíte, kde byla pravda, soud(ce) je ale vykreslen jako ultrasráč a z obětí justičního omylu jsou tak dokonalé modly anarchismu. Bral jsem to soukromě jako poznávačku dabérů a opravdu hodně jich lze poznat, dabing je tradičně (K.M.Walló, 1973) na nejvyšší úrovni. Hudba Ennio Morriconeho tentokrát nejen instrumentální, nicméně skvělá. Gian Maria Volonté trochu vypadá jako Andrej Hryc. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Slušně napsaný, natočený a zahraný snímek, kterému nicméně chybí větší odstup od tématu. Je až příliš znát, že tvůrci sympatizují s politickým přesvědčením svých hrdinů a film je spíš holdem dělnickému hnutí oné éry než uměleckou výpovědí o jednom soudním dramatu a jedné rozporuplné době. Proti jednotlivým složkám filmu se nedá příliš mnoho namítnout, ale zároveň Sacco a Vanzetti jako celek diváka do extáze určitě nepřivede. Z tohohle námětu se dalo vyždímat nepoměrně víc. Celkový dojem: 60 %. ()

Galerie (53)

Zajímavosti (2)

  • Vokály k hudbě poskytla zpěvačka Joan Baez. Ze soundtracku pochází také píseň „Here's to You“, kterou Morricone napsal spolu s Baez. A ikdyž jde o pouhé čtyři řádky textu, které se dokola opakují, stala se píseň v 70. letech symbolem boje hnutí za lidská práva. (Mirokukii)

Reklama

Reklama