Vlčí jáma

Ďalší z rady filmov, nemilosrdne tepajúcich malomeštiactvo, pokrytectvo a dávajúci nádej nastupujúcej generácii, opustiť svet morálneho úpadku. Svet domácnosti starostu a jeho dominujúcej a predsa tak slabej, o láske sa uisťujúcej a predsa v duši lásku muža nepociťujúcej, a preto ukričanej ženy a hororovo vyzerajúcich zatrpknutých slúžiek a príbuzných je vykreslený až karikovane odpudivo. Takéto filmy ukazujú väčšinovej spoločnosti - aha, akí ste Vy dokonalí, pozrite, aké morálne ohavy žijú navôkol Vás. Hoci v skutočnosti žijú predovšetkým vo fantázii tvorcov. Všetko sa to sústredí na atmosféru zmaru, dej je dosť slabučký, ale celkove vďaka skvelým hereckým výkonom ide o jemne nadpriemernú záležitosť. Z filmu sa nedozvieme, čo bolo za manželstvom tetičky a otčíma, ale dobre ukazuje, že partnerov by mali do značnej miery spájať spoločné zdieľanie sveta a podobné koníčky, pretože založenie manželstva len na základe sexuálnej zhody, či majetkového prospechu zväčša končia podobným odcudzením. (28.06.2021)

Skoro jsem chtěl napsat „přehrávající Šejbalová, nedohrávající Doležal s Brejchovou“, ale tak to úplně není, Šejbalka je tu vážně dobrá, jenom je to její megerství od samého začátku režijně tak vyšponované, zbylé dvě hlavní postavy tak potlačené a karty tím celou dobu tak jasně rozdané, že vlastně není kam stavět nějaké větší dramatické oblouky a film tak sice má svoje mrazivé chvilky, ale celkově podle mě zdaleka nenaplňuje potenciál předlohy ani scénáře. Mluvit pak o psychologickém díle světové úrovně, v roce Sedmé pečeti, Lesních jahod, Cabiriiných nocí a dalších, to mi přijde trochu úsměvné. (05.07.2018)

Jeden za skvostů našeho filmu, mistrovsky vystižená a zahraná role stárnoucí ženy, která chce mít vše pod kontrolou a vládne domu železnou vůlí. A do tohoto prostředí přichází sirotek Jana, čistá a nevinná a snad i proto podléhá kouzlu otčíma, který u ní hledá něhu a porozumění. To ovšem není dlouho možné, protože morálka maloměsta je neúprosná a teror "tetičky" se stupňuje a její manžel zbaběle prchá a nechává Janu samotnou. Vše na konec dospěje k smrti a citovému ochladnutí Jany, která dům opouští. Škoda, že se nedá dát více hvězdiček, protože paní Šejbalová si jich za svůj výkon zaslouží také pět. (20.01.2014)

Jeden z vynikajúcich filmov, ktoré sa v päťdesiatych rokoch nakrútili. Zvláštny nerovnoramenný trojuholník z manželov a Jany zabezpečil filmu dusivú atmosféru a situáciu, ktorá nemá racionálne východisko. Okrem excelentného výkonu Jiřiny Šejbalovej si svoju prvú úspešnejšiu úlohu zahrala i, vtedy iba sedemnásťročná, Jana Brejchová. (23.03.2011)

„To všechno je závist. Ale nic jim to není platné. Robert mě má rád! Časem sama poznáš, jak mě má rád.“ A tohle prohlášení zanechalo v Janě větší stopu, než by se na první moment mohlo zdát…Vlčí jáma se může jevit jako klasický milostný trojúhelník v dobových kostýmech. Ale to by nesměly hrát ženské postavy Jiřina Šejbalová a Jana Brejchová. Ať už jde o majetnickou, sebestřednou, zlou, zapšklou, pomlouvačnou a panovačnou tetičku Kláru či mladou, naivní, obětavou a ostýchavou svěřenku Janu, obě herečky jsou ve svých rolích naprosto přesné (a je docela jedno, že mladičká „Brejška“ toho nejvíce uhraje svýma očima). Miroslav Doležal se naopak příliš projevit nemohl už z podstaty své role, jeho „podpantoflák“ a „tajtrlíček“ Bob je parodií na muže vysokého postavení. A zatímco ve skutečnosti nejistá tetička zažívá totální rozpad osobnosti, Janu čeká prozření. Její závěrečný čin se může zdát překvapivý, ale pozornější divák si všimne jasných indicií. I díky konci dávám solidní 4*. „Co ty víš?! Ty jsi všechno, co mohlo být…a nikdy nebude.“ (10.05.2020)