Vlčí jáma

Vlčí jáma nepôsobí ani náhodou ako to, čo si predstavujeme pod pojmom český film 50tych rokov. Skôr pripomína kostýmové drámy klasického Hollywoodu, alebo z Británie. Ako niečo od Wylera alebo Leana. Bohužiaľ je tento film takmer neznámy a včera som o ňom tiež počul prvý krát. Jednoduchú zápletku dokázal Weiss spracovať veľmi hutným a dusivým spôsobom, so zameraním sa na prepracovanú psychológiu postáv (dnes už pôsobí možno príliš naivne, ale sme v inej dobe), podporenú kvalitnými hereckými výkonmi a skvelú kompozíciu záberov. Keď si ju budete všímať, občas vás možno zamrazí. Mužská postava je veľmi pasívna, čo som spočiatku chápal ako vadu, ale nakoniec to bol odôvodnený scenáristický zámer. (23.01.2014)

Parádní komorní drama působící na diváka velice úzkostlivým a depresivním dojmem. Celé je to ponuré a, dá se říct, v dusné atmosféře strachu. Filmu jednoznačně dominovala Jiřina Šejbalová v hl. roli tety Kláry, panovačné, zlé a egoistické maloměšťačky, neschopné opravdové lásky, nemocné, zklamané a opuštěné ženy, která má až úzkostlivý strach ze stáří a z následné smrti. Ve druhé hl. roli se nám předvedla mladičká Jana Brejchová jako naivní schovanka Jana (která se zavčas dokáže vzbouřit), ukázala, že má skutečně pro herectví potřebné vlohy a talent. Sám režisér Weiss byl, dá s říct, i jejím objevitelem. Třetí hl. roli odehrál Miroslav Doležal, byla to opět jedna z jeho "nej" rolí a zároveň i z těch větších, divák ho zná především z Husitské trilogie, ale zde se do podvědomí diváka vryje daleko víc. Ke konci komentáře bych snad ještě ocenil výkon věčné přihrávačky Loly Skrbkové v roli služebné Pertonily. Její, jestli se to tak dá říct, pomstychtivost, škodolibostv, smích, mluva byly také velmi povedené herecké kreace...No a nakonec to byla i Srnkova povedená hudba, která byla opravdu pečlivě zvolena a hodila se...Významný film s výrazným mezinárodním úspěchem od významného režiséra vymykající se běžné filmové koncepci 50 let.. (19.05.2006)

Byl to fajn pocit koukat na Janu Brejchovou a její smutně krásné oči s nádechem půvabné elegance. Prostě zde byla zvláštně milá. Dominantní Jiřina Šejbalová v roli Kláry byla jak studící voda stékající na horké tělo, ale i za její mistrovský výkon lze jen pochválit. Miroslav Doležal se mi chvílemi jevil jako osamělý tulák v cizím městě, přesto svojí roli bezpochyby nepromarnil, před čímž opravdu smekám. Díky za hezky strávený večer. (16.01.2011)

V padesátých letech se v Česku moc dobrých filmů nenatočilo, ale tento opravdu stojí za to. Adaptace románu Vlčí jáma Jarmily Glazarové v podání Jiřího Weisse rozhodně není film, u kterého byste si dvakrát odpočinuli. Postarší tetička, která chytla snad všechny Freudovy neurózy, její mladší poslušný manžel a jejich mladičká svůdná chráněnka Jana od začátku dávají tušit, že tady se o rodinnou pohodu rozhodně jednat nebude. Vlčí jámu bych spíše než filmem pro pamětníky nazval filmem pro otrlého diváka. Vydržet totiž těch 90 minut ve společnosti tetičky Kláry už vyžaduje značnou porci odvahy. Krátce řečeno, tento film je absolutní psycho se skvělými hereckými výkony. Jana Brejchová v roli ctnostné lolitky naprosto exceluje a svým herectvím ještě zvyšuje celkové napětí. Jediné, co možná mírně kazí výsledný dojem, je konečná částečná rehabilitace tetičky Kláry prostřednictvím Jany. (25.01.2009)

Fantastické psychologické drama z dob poválečného Československa. Jeho světovost mu dodávají skvělé herecké výkony, promyšlená režie a podmanivá hudba. Plus výborná atmosféra, která vás v jednu chvíli uvede do pocitu bezmoci, deprese a v druhou dokáže vykouzlit emotivní momenty mezi, jako mezi Janou a Robertem. A zároveň vede diváka k zamyšlení nad tím, proč je dnes většina filmů v Česku tak zoufale podprůměrná... (25.01.2009)