Citizen Kane
Občan Kane
Citizen Kane
Citizen Kane
Citizen Kane
Citizen Kane
Režie:
Orson WellesKamera:
Gregg TolandHudba:
Bernard HerrmannHrají:
Orson Welles, Joseph Cotten, Dorothy Comingore, Agnes Moorehead, Ruth Warrick, Ray Collins, Erskine Sanford, Everett Sloane, Paul Stewart, George Coulouris (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Neposlušné dítě Hollywoodu Orson Welles natáčel toto legendární drama, které se stalo milníkem ve vývoji filmové řeči i vypravěčských postupů, již ve svých pětadvaceti letech. Welles svou režijní prvotinu pojal jako rekonstrukci osudů fiktivního magnáta Kanea, sestavovanou novinářem - využívá k tomu filmové týdeníky, rozmluvy s pamětníky atd. Postupně upřesňovaný obraz titulního hrdiny ztrácí svou původní gloriolu - ukazuje se, že peníze a moc ještě nezaručují štěstí. Občan Kane vzbudil v době svého uvedení skandál, protože tiskový magnát miliardář William Randolph Hearst vztáhl vyprávěný příběh na sebe... Z devíti nominací na Oscara v roce 1941 získal film sice jen jednu (za scénář, na němž spolupracoval sám Welles s Hermanem J. Mankiewiczem), ale od té doby suverénně vítězí v mnoha prestižních anketách nejrespektovanějších světových kritiků. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (604)
Podobný případ jako např. Fanny a Alexandr nebo Dolce Vita. Je to dokonalé, arogantně ambiciózní, progresivní dílo, stojící chytře mezi univerzálním popem a provokativním artem, které si své místo v kánonu zaslouží, ale pro mě je zkrátka takové studené. Jak Welles, tak Bergman a Fellini mě dokázali daleko mocněji sundat jinými položkami svého portfolia, které akorát neměly dostatečně univerzálního společného jmenovatele, aby zasáhly široké publikum všech společenských vrstev. Kdykoliv se na Kanea rád podívám znovu, ale budu ho jen obdivovat, neponořím se do něj. ()
Prostě "Rosebud"... ()
Wellesův Kane patří do rodiny Howarda Hughese, Ed Wooda i Ludvíka Bavorského. Přemrštěné mínění o sobě samém spolu s bohatstvím mu dovolují popustit uzdu svým vášním a slepě věřit, že dosáhne všeho, co si umíní. Leč realita je jiná. Opustí ho první žena, pak druhá a nakonec jediný přítel (skvělý Joseph Cotten). Přiznávám, že jsem si hlavně zpočátku postavu Kanea ztotožňila s určitou veřejně činnou osobou současnosti. Takže pro mě nadčasový snímek, byť se nevyhne několika hluchým místům. ()
Vidím ho znovu asi po 20 letech. Pochopitelně víc rozumím, proč je nazývám nejlepším filmem světa. Právem! ()
Pro dnešního diváka už je to o ničem. Troufnu si tvrdit, že kromě studentů filmových škol a různých onanistů, kteří leckteré známé snímky obdivuji z podstaty jejich existence, ne pro svoje niterné přesvědčení, to už pro současné generace diváků postrádá smysl vidět. Je dobré vědět, jak film posunul filmové vyprávění, že je v lecčem inovativní, ale podruhé ho už zhlédnout nemusím. Docela prázdný a nedrží to pohromadě. Je to jen na dvě hvězdy, třetí za kameru. ()
Naprosto mimořádný a precizní filmový počin, který svou originalitou naprosto předčil dobu. Snad ve všech ohledech mě mistr Welles dokázal i po těch mnoha letech naprosto okouzlit. Nadchnout dokáže nejen výborná a velice neočekávaná myšlenka, ale i skvělá práce se zvukem a obrazem. Jen mě mrzí, že jsem nemohl prožít tu prvotní euforii, když film poprvé vyšel. Musela to být paráda. ()
Musím uznať, že film bol skutočne natočený zaujímavo, najmä na tú dobu a tie kvality mu nemožno uprieť, no mňa takmer vôbec nebavil a prišiel mi banálny. 7,3/10. ()
Snímka vizionára Orsona Wellesa z roku 1941 o magnátovi Charlesovi Fosterovi Kaneovi, ktorého stvárnil samotný režisér, patrí medzi najdôležitejšie diela v histórii svetovej kinematografie. Príbehovo film začína práve úmrtím hlavnej postavy, ktorej životnú púť dokumentuje dobovo ladený filmový týždenník, a následnou rozpravou novinárov, majúcich za úlohu zistiť viac o Kaneovom živote. Jeden z nich sa teda vydáva na púť, stretávajúc postavy z Kaneovho života, ktoré mu kúsok po kúsku prezrádzajú, kým vlastne bol. Príbehovo je tak film akousi retrospektívou, zloženou z "flashbackov" Kaneovej životnej cesty, sledujúc jeho raketové vzostupy a tvrdé pády. Jednotlivé kúsky mozaiky z rozprávaní postáv odhaľujú, že Kane bol človekom, ktorý mal všetko, ale vlastne nemal nič. Samotný príbeh - najmä jeho prvá polovica - a spôsob, akým je rozprávaný, je zaujímavý, nie však revolučný či akokoľvek špecifický. Film ako taký je však revolučný vďaka svojej forme a technickému spracovaniu, akým sú napríklad práca s kamerou či strih. Uplatňujú sa v ňom viaceré postupy, ktoré sú v porovnaní s inými dobovými filmami nové a unikátne, pričom sa v kinematografii všeobecne začali uplatňovať až neskôr. Výborná je aj práca so svetlom a tieňom, ktoré odhaľujú alebo zakrývajú jednotlivé postavy, vytvárajúc tak špecifickú atmosféru, ktorá celému príbehovému rozprávaniu dodáva jedinečný náboj. Citizen Kane právom patrí na medzi vrcholové diela svetovej kinematografie. Hoci dokáže zaujať aj príbehom, jeho hlavnú silu predstavuje revolučné technické spracovanie, ktoré možno označiť za priekopnícke. Aj napriek tomu, že film mal svoju premiéru ešte v roku 1941, práve vďaka svojmu spracovaniu sa naň pozerá rovnako dobre aj v súčasnosti. Mnoho prvkov, ktoré tu Orson Welles uplatnil, totiž vidno vo filmoch bežne aj dnes. ()
Ikonické dílo, jehož rok vzniku působí málem až neuvěřitelně. Orson Wells v roce 1941 vykradl co mohl z toho nejlepšího, co viděl a tyhle kousky spojil a vylepšil takovým způsobem, že vytvořil film tak pokrokový, že se i bezmála 90 let po jeho natočení dává za příklad a vzor kinematografie. Zubu času sice film, vzhledem k tehdy hodně aktuálním myšlenkám, neodolal tak dobře, jako jiné, nicméně přesto stojí za zhlédnutí jako skutečné pohyblivé umělecké dílo. Taky obsazení je velmi sympatické a narážky na různé scény z tohoto filmu se objevují dodnes v seriálech, filmech, reklamách a byla by škoda neznat jejich původ. "I don't know many people.." "I know too many people. I guess we're both lonely" ()
Neumím vyjmenovat, které filmové prostředky byly v tomto filmu inovativní. Avšak i po 80 letech sleduji tento film s chutí. Tón autorova vyprávění je sdělný i přes propast času, který ve filmu běžel hodně rychle. ()
zprvu jsem chtěl dát čtyři, ale pak si mě scénář podmanil... scéna, kdy se jedná o zveřejnění Kaneovy nevěry, mi asi navždy utkví v paměti, jako málo co... filmu se podařilo přesně to, co chtěl. Vzbudil ve mě lítost pro Kanea, ale na druhou stranu také vědomí toho, že to tak skončit muselo. Naprosto vynikající výprava a Orson Welles. ()
Pravom najlepší film historie.posledne kanove slova ostavaju zahadou az do konca filmu.film neobsahuje takmer ziadne dejove prazdno.... ()
Přehnaná očekávání legendárního filmu a následné rozčarování. Chápu že ve své době to byl zlom, ale nedokázala jsem se do pocitů diváků ze 40.let vcítit a viděla jsem to prostě jen ze svého, současným filmem zhýčkaného pohledu. Je prostě škoda, že jsem viděla dřív všechny možné filmy, které na Kanea navazují a přebírají jeho postupy a až po nich samotný originál. ()
Ďalšie remeselné uznania už nie sú potrebné, pretože tie filmu dávno patria. A inak? Inak ostávajú už len klišé postavy a vopred známi víťazi a porazení. A neskrývané opovrhovanie súkromným vlastníctvom. Ozaj: naozaj nebol ten Welles komunista? ()
Víc než dva body nedám. Jistě, na svou dobu průkopnické, co se formálních postupů a práce kamery týče. Ale jinak nabubřele rozmáchlé, chladné, odtažité a nudné, bez kouska ryzí emoce. ()
Jedna z vlajkových lodí staré filmové školy. Jediná škoda, že já mám raději tu novější, která z filmového média dokáže dostat mnohem více, ačkoli vzácné výjimky mohou být o to zářivější a já se jim nebráním. Důkazem je právě Občan Kane. Pozici tohoto filmu lze plně chápat a respektovat. Uznávám jeho filmařské kvality jako něco jedinečného, co vytváří osobitou atmosféru. Způsob, jakým se dopracováváme k hlavní postavě a jejímu životu je plný nápadů a ukázalo se to jako skvělá volba, která funguje pořád. Jsou věci, které nemají jak zestárnout. Je to film, který si svojí pozici musel vydobýt, což je lepší ukazatel kvality než u filmů, které si svojí pozici udělají pomocí vymývání mozku. Přesto si myslím, že Kane je takový „obětní beránek“ a modla filmových znalců, režisérů a mnoha herců, kteří hledají v nadčasovosti a věkové ošlehanosti nad-umění, filmařský nad-zážitek a zároveň se potřebují uchýlit k chválení staré dobré filmařiny. To je klasický postoj ke starým filmům. Kdykoli se někdo zeptá na oblíbený film nějakého věhlasného režiséra, je tam nějaká stařešina, aby se neřeklo. Mrkněte pak na filmy takových lidí. V každém se objeví filmový plakát Casablancy, Citizen Kane a tak se během let pěstuje kult filmu. Stejně jako děti vzhlíží k prarodičům a cítí jejich moudrost, tady je to podobné. Ne, z Kanea nebudete jak opaření horkou vodou, nebudete skákat radostí a nebudete oslavovat den zhlédnutí jako své druhé narozeniny. Nečekejte film století ani film všech filmů. „Zkouknete, šlo to, možná ještě mrknu, nadprůměr.“ Kdo ho má rád, je znalec, kdo na něj nedává, je ignorant. Tak to u klasik bývá a nedá se nic dělat. Já nebudu opět ani v jedné skupině, protože to nemám zapotřebí. Množství flashbacků mě nudilo svojí nezajímavostí a nicneříkajícností. Kaneovo dětství a s tím související slovo Rosebud vyústí v jednoduchý konec, kterému by se dnes věnovala jedna scéna a jelo by se do větších hlubin a rozkolů duše hlavního hrdiny. Dnešní filmařina a její možnosti dalece přesahují možnosti tehdejší doby. Za to starý film nemůže, ale já měřím jedním metrem. 4 hvězdy a nestyděl bych se ani za 3. ()
Nevidím v tomto filmu nic šokujícího, ale jako narcistního egoistu vnitřně posedlého mocí mě tento snímek velmi zasáhl. Kromě evidentního filmového umu z filmu přímo čiší ta bezmoc Kanea, který může vše kromě toho, co opravdu chce. ()
Vynikajuci scenar, neuveritelne silny nielen natu dobu, rozhovory su proste genialne. Praca s kamerou, ktora skvele zvyraznuje aktualne pocity a k tomu monumentalne kulisy. Orson Welles nielen skvele zreziroval, ale Kanea aj zahral a vniesol donho presne tu silu ducha a charizmu co potreboval. ()
Jestli má tento film nějakou vadu, pak je to jeho vlastní kult, jeho neochvějná pozice nejlepšího filmu všech dob. Mezi stěžejní díla samozřejmě patří, o tom nechci a nebudu diskutovat. Ale občasná změna na vrcholu nejrůznějších žebříčků by možná nebyla od věci (skvělých a průkopnických filmů přece vzniklo více). ()
Související novinky
100 nejlepších filmů všech dob podle kritiků
Britský měsíčník Sight and Sound po deseti letech opět požádal kritiky o aktualizovaný seznam nejlepších filmů všech dob, a díky obří anketě, v níž se zúčastnilo rekordních 1639 recenzentů, kinařů,… (více)
David Fincher prodlužuje spolupráci s Netflixem
Za tři týdny startuje na Netflixu výrazně stylizované životopisné drama Mank o postavě H. J. Mankiewicze, scenáristy legendárního snímku Občan Kane, a už nyní je jasné, že to nebude poslední… (více)
Nový film Davida Finchera už letos
David Fincher patří k těm režisérům, na jehož filmy se vyplatí čekat. Od jeho posledního snímku Zmizelá už ale přece jen uběhlo šest let, a to je celkem na pováženou. Podle nejnovějších zpráv by ale… (více)
Mindhunter se zpozdí
Pakliže se řadíte k fanouškům psychologického drama o seriálových vrazích Mindhunter od Netflixu, pak pro vás máme špatné i dobré zprávy. Začneme těmi špatnými. David Fincher, tvůrce seriálu, má… (více)
Kdo byl vlastně občan Charles Foster Kane, který při umírání ve svém obrovském floridském sídle (zámku) jménem Xanadu pronesl slovo „poupě“? To se během tohoto filmu snaží zjistit novinář Jerry Thompson, a postupně rozkrývá obraz tohoto bohatého novináře a industriálního magnáta, jehož nedávná smrt zaujala celý svět. A tak se Thompson setkává s Kaneovými přáteli a společníky. Nejprve jej pošle do hajzlu Kaneova druhá manželka Susan Alexander Kane, alkoholička, která řídí noční klub. Další zastávkou je soukromý archiv bankéře Waltera Parkse Thatchera. Zde se Thompson dozví o Kaneově dětství. V roce 1871 bylo na pozemku patřící Kaneově matce objeveno zlato. A tak matka najala Thatchera, aby se o Chalese postaral a aby založil fond, který bude platit jeho vzdělání. Na fond budou ukládány výnosy z těžby zlata. Mladý Charles si venku hraje na sněhu se sáňkami, zatímco jeho rodiče probírali s Thatcherem ubytování jejich syna v penzionátu. Poté rodiče seznámí Charlese s Thatcherem, a on jej udeří sáňkami a pokusí se utéct. Moc se mu od rodičů nechtělo. Ve věku 25 let získal Kane kontrolu nad svým fondem, a díky velké výnosnosti matčina zlatého dolu a Thatcherovým investicím se Kane stane nejbohatším mužem na světě. Stane se majitelem novin New York Inquier, a začne publikovat skandální články, které pojednávají o jeho a Thatcherových obchodních zájmech. Je sice obchodník, ale také novinář, tedy dvě osobnosti v jednom, které stojí proti sobě. Po pádu newyorské burzy prodá Kane své noviny Thatcherovi, jelikož mu chybí peníze. Thompson vede rozhovor s Kaneovým osobním obchodním manažerem, panem Bernsteinem. Ten mu prozradí, že Kane si najal ty nejlepší novináře, aby ovlivňoval veřejné mínění ohledně americko-španělské války. A také si vzal neteř prezidenta jménem Emily Norton. Další rozhovor vede Thompson s Kanovým odcizeným nejlepším přítelem Jedediahem Lelandem v domově důchodců. Ten mu zase řekne o tom, že Kane se se svou manželkou postupně odcizil a začal si románek s amatérskou zpěvačkou Susan Alexanderovou. Románek brzy objeví nejen jeho žena, ale také jeho politický oponent Gettys, a vznikne z toho pořádný skandál. A také pořádná scéna. Kane si Suzan vezme a nutí jí do ponižující kariéry operní pěvkyně, kterou sekýruje její učitel zpěvu a která se nesetkává s úspěchem. A také kvůli své ženě nechá postavit nový operní sál, ani to jí však nepomůže od debaklu. Leland začne psát negativní recenzi o Suzanině operním debutu, a Kane jej vyhodí, nicméně recenzi dokončí a otiskne ji. Suzan se jej snažípřesvědčit, že nikdy nestála o kariéru operní pěvkyně, přesto jí manžel nutil v ní pokračovat. Navíc se jí v jejich obrovském a prázdém sídle, obklopeném rozlehlou zahradou, moc nelíbí. No a nakonec svolí k interview také Suzan a ta mu popíše následky své nucené pěvecké kariéry. Že se pokusila o sebevraždu, díky čemuž jí Kane nakonec dovolil této kariéry zanechat. A že jej nakonec opustila, na což Kane reagoval totální destrukcí její ložnice, dokud nenarazil na kouli se sněhem. Tu vzal do ruky a pronesl slovo „poupě“. Thompson dochází k závěru, že nelze vyřešit záhadu Kaneova posledního slova „poupě“. Nakonec vidíme scénu z Xanadu, ve kterém jsou Kaneovy osobní věci katalogizovány a spalovány, a mezi nimi jsou také jeho sáně, kterými jako malý napadl Thompsona. A na nich je také vysvětlení slova „poupě“, na které Thompson nepřišel. No, nebylo to špatné, ale na mě to bylo příliš roztahané, místy nudné, a to stáří šlo na filmu hodně poznat. Stejně jsem ani nezjistil, zda byl Kane komunista, fašista, přítel pracujících, demokrat, filantrop nebo jen nespokojený člověk, kterému jeho životní cestu vybrala matka, která vlastnila pozemek se zlatým dolem. Ale zato tam bylo dost vtipných hlášek a paradoxních situací, nejvíce mě snad bavilo to, jak se ten učitel zpěvu rozčiloval nad Suzaninou neschopností se slovy, že někteří lidé prostě zpívat neumějí – jo, mezi ně patřím určitě také já. () (méně) (více)