Pojistka smrti

Stála na balkóně vysoko nade mnou, téměř v rouše Evině. Plavé vlasy, dlouhá šíje. Stála tam jako socha antické bohyně, jako anděl v kryptě kostela. Vyzařovala z ní prazvláštní magická moc. Jakési mocné fluidum, které vás pohltí naráz a provždy. Dívala se na mě všeprostupujícím pohledem. Připadalo mi to, jako bych to byl já, kdo je nahý. Nezmohl jsem se na slovo, až ona sama přerušila ticho „Mohu Vám nějak pomoci? Zrovna jsem se opalovala.“ Abych řekl pravdu, Keyesi….. Od té doby mě vůbec nezajímalo prodloužení pojistek nebo pan Dietrichson a jeho dcera. Myslel jsem na tu ženu nahoře na schodech a na to, jak se na mě dívala. Chtěl jsem ji vidět znovu zblízka, bez toho hloupého schodiště mezi námi. Později řekla tím nejlíbeznějším hlasem na světě: „Waltře. Jsem do tebe zblázněná. On mě drží na vodítku tak pevně, že ani nemohu dýchat. Rozvod by mi nikdy nedovolil. Je na mě moc zlý. Pokaždé, když si koupím šaty nebo boty, může se ukřičet. Nenechá mě nikam jít. Přitom pro něj nic neznamenám. Waltře, já ho nechci zabít. Nikdy jsem nechtěla. Ani když se opije a udeří mě do obličeje.“____ Nechcete se pojistit, pane Dietrichsone? Mimořádně povedený film. Záběr na Phyllis tvář při vraždě a samotný závěr patří k mým největším filmovým zážitkům. 90% (12.10.2016)

Noirová kvalita s výborným a výborně zahraným hlavním (anti)hrdinou, napínavá od samého začátku do samého konce a navíc s perfektní Rózsovou hudbou. Ještě více než společné scény Freda MacMurraye a nekompromisní femme fatale Barbary Stanwyck se mi líbily konfrontace s vyšetřovatelským buldokem Keyesem. Zajímala by mě nechandlerovská knižní předloha, kterou bych s velmi chandlerovským filmem rád porovnal. (02.12.2014)

„Někdy tu prosedíme celý večer, aniž bychom řekli slova.“ – „To zní dost nudně.“ – „Takže jen sedím a pletu.“ – „Proto jste si ho vzala?“ – „Třeba se mi líbí, jak mi na palcích drží vlnu.“ – „A nemá někdy unavené palce? Se mnou byste plést nemusela “ . ___ Celý život noir filmy procházím jako lehce netečný divák, ale to je jenom můj problém.  Ovšem schopnost Billyho Wildera, jak na sebe vrší dialogy, jsem obdivoval  vždycky a tady jsem si opět popásl. Škoda ale dvou věcí. Jednak bych zde uvítal nějaký osvěžující vizuální nápad, v tomhle ohledu byl třeba takový Orson Welles nedostižný, ale tady kde nic, tu nic. A pak ten pracně vykoumaný nápad vraždy mi přišel celkem banální a místama i hodně naivní (producírování ve vagónu s výškou o hlavu větší, než manžílek, vážně není z úkonů nejbystřejších). Barbaru Stanwyck do role femme fatale ale vybrali skvěle. Svůdná, ale zároveň vám na ní od prvního pohledu něco nehraje …. prostě vidíte její temnou stránku ještě dřív, než se z ní vyloupne vypočítavá mrcha :o) (07.02.2024)

První polovina Pojistky smrti je vlažnější, ale naštěstí i prošpikovaná úžasnými dialogy s vtipným nadhledem. V té druhé se pak od bodu klíčového incidentu rozjíždí působivý thriller, který nechává diváka bez vydechnutí až do samotného konce a po němž zpětně ještě více musím ocenit perfektní výstavbu podaného příběhu od samého počátku. Podobně jako v Ulmerově Objížďce (1945), i zde tvoří nezbytný prvek bezcitně rafinovaná blond kráska vedle muže neochvejně chyceného do pasti a obrovským kladem se stává skvěle vybudované napětí, dotvářené též expresivním černobílým vizuálem a retrospektivním vyprávěním. Skvělá vec z ranku klasického filmu-noir, která ani po 66 letech od svého vzniku nezklame. 85% (30.12.2020)

Ten plán byl „příliš dokonalej“, než aby mohl skutečně vyjít. Příběh nejen o tom, že s pojišťováky, zvlášť když jedním z nich je protřelý Edward G.Robinson, je neradno si zahrávat (čti ojebávat je) a to ani v případě, že jste jedním z nich. Stejně jako faktu, za vším hledej (osudovou) ženu. V neposlední řadě je Double indemnity příběhem o tom, jak jsme my chlapi, vámi ženami, (pomocí „primitivních donucovacích prostředků“) lehce (z)manipulovatelní :-) Pokud máte rádi žánr krimi-noir, nemůžete (přestože vrchol žánru je (pro mě) jinde) šlápnout touto volbou rozhodně vedle. A Byť je vám vám od samotného počátku zcela jasné, jak to vše (nevyhnutě) dopadne, nic to neubírá na (vašem) zážitku, protože zde nejde o to, JAK to dopadne, ale JAKÝM způsobem se k tomu snímek (B. Wilder) dobere. P.s. co se týče samotného konce, myslím, netřeba jakéhokoliv komentáře. B. Wilder, nám chlapům, jednoduše moc dobře rozumí a vidí (téměř) až do duše. 90% Zajímavý (trefný) komentář (pro mě): uživ. Gilmour93 (25.06.2012)