Fedora

Některé filmy prostě mají atmosféru! Tady mám výtku jen ke scénáři, nemusel to zásadní prozradit tak brzy! Ten začátek je naprosto snový - Corfu, déšť, nedostupná vila, tajemství zastřívající velkou herečku. Od odhalení atmosféra mizí. Výborný brněnský dabing, kdy i takový bard jako Mirek Donutil jen štěká. Vynikající Josef Karlík, jehož hlasové zabarvení vzdáleně připomíná Josefa Vinkláře. (02.12.2019)

Film plný problémov. Pred natáčaním, s obsadením, financovaním a nakoniec aj vydaním. Štúdiá ho nechceli, na premiérach posmešky, režisér zronený. A nakoniec po rokoch kritici povedia - ten film je dosť podcenený. Určite si nezaslúžil také zaobchádzanie. Film o starnúcej hviezde, ktorá nevie prijať svoj osud, to sa podobá na mnohé herecké hviezdy minulosti aj súčasnosti. Ale keď už dcéra Marlene Dietrich povedala, že sa film strašne podobá na jej mamu, tak presne vieme, o čom je. Pomerne depresívny film so zastaraným výrazom, ale predsa úprimný. Na Wildera asi nie špička, ale film nemusíme posudzovať len cez prizmu režiséra. (13.05.2023)

Lidičky, to je nádhera. Billy Wilder zkrátka uměl za mlada stejně jako na stáří. Motiv stárnutí ženských hereckých hvězd se zdá být zcela vyčerpaný, ale když se ho zmocní skutečný filmový mág, je výsledek rázem originální, dramatický, plný zajímavých zvratů, odhalení v pravý čas a samozřejmě hereckých legend. (07.12.2014)

Asi to nebyl úplně nejlepší počin Billyho Wildera, ale mě dokázal s neuvěřitelnou lehkostí, jemu vlastní, vtáhnout do příběhu, který vás hravě odpoutá od současné reality. Pocitově jsem seděla v kině minulého století a dívala se na filmové plátno s dychtivostí tehdejšího diváka. A po skončení Fedory se možná přistihnete, že se svým okolím mluvíte silně zastřeným hlasem.......Je to na hraně mezi trojkou a čtyřkou, uvidíme, možná to ještě změním, protože jsem rozhodně s panem Wilderem ještě neskončila. (03.03.2015)

Fedora je mnohem zajímavějším filmem při pohledu na celkový kontext Wilderovy tvorby a kariéry, než jako film stojící čistě sám o sobě. Neboli jako diváka mě bavil film mnohem méně, než jako fanouška tvorby Billyho Wildera. Úvodní část filmu a jeho celkové nastavení asi nejen mně silně připomínalo Sunset Blvd. (první minuty jsou plné indícií a různých obrazově zvukových analogií, které beze všech pochybností k Sunsetu odkazují). Někdo tu v komentáři píše, že ale Fedora je vlastně úplně jiným filmem a srovnání se tak nehodí. Fedora je bezpochyby dost rozdílným dílem, ale srovnání s Wilderovým slavným snímkem je podle mě naopak nanejvýš žádoucí. Oba filmy totiž stojí proti sobě jako jakési antiteze a (alespoň tak to já vnímám) ve svém vzájemném srovnání přinášejí zajímavou výpověď o době, ale především o Wilderově kariéře a jeho životních etapách. Oba filmy nabízejí pohled na zestárlou světovou hereckou hvězdu, která žije ze vzpomínek a kariéra pro ni byla vším. Jenže zatímco Sunset Blvd. natočil Billy Wilder na vrcholu kariéry, Fedora je jeho předposledním snímkem. A v tom je podle mě skrytý klíč k tomu, proč jsou oba filmy vlastně o tom samém, ale říkají skoro pravý opak. Zatímco Norma Desmond je totiž svým způsobem nepochopeným duchem éry, kterou už vlastně nikdo nepamatuje a na níž se vzpomíná se soucitným úsměvem, Fedora je naopak ztělesněním doby, která byla ta správná, ta pravá, ta opravdová, a současnost, jíž musela ustoupit, se jí jen těžko vyrovná. Fedora tak působí jako jakási závěrečná pointa pro dramatický oblouk Wilderovy bohaté kariéry. Ačkoli mě tedy sama o sobě nijak extra nezaujala, jako materiál k přemýšlení a úvaze nad tvorbou velkého režiséra je naopak nanejvýš podnětná. 6/10 (18.12.2018)