Někdo to rád horké

Má-li hraný film svou klasiku s velkým K, tento film jí bezpochyby je. Výčet jeho zřejmých předností začíná už kvalitním námětem i následným scénářem. Příběh z podsvětí a líčení pokusů o únik z jeho sítí lze pojetím i vyzněním označit za průlomový. Osnova, na kterou jsou navlečeny až orgie gagů, je více než funkční. Ačkoliv vcelku logicky v popředí stojí obě mužské postavy (Curtis i Lemmon jsou skvělí, přesto bych dal přednost přece jen andělštěji působícímu Lemmonovi), zbývá dost prostoru i pro božskou MM. Dnes je vnímána o poznání kritičtěji; vzpomínky na to, jak i u nás až po letech byla prezentována její smrt - byla líčena jako "ikona" Ameriky a v tomto ohledu byla paralelou obdobného francouzského kultu ve stejné době rovněž předčasně zesnulé Edith Piaf - jsou ovšem jednoznačné. Švih a tempo, které tato "neakční kriminální komedie" nasazuje od samého počátku, nepomíjí až po působivý konec. Nadšení a zvědavost, se kterým je tento skvělý americký film sledován diváky všeho světa po dlouhá desetiletí i při opakovaných produkcích v kinech i před domácími obrazovkami, nepomíjí. Ve prospěch filmu i jeho stále početných fanoušků. (15.03.2008)

(1001) Mně přijde, že tento film je naprosto dokonale napsaný. Když pominu všechny osobní vášně, kvůli kterým tento film zbožňuju (Marilyn a ty její božsky necudné šaty, roztomilý pánský ansábl, osobní konotace), tak prostě musím profesně obdivovat, jak je to promyšlené. Vypointované jsou jak jednotlivé dialogy, tak celé scény i film jako celek. Opravdu profesionální práce, a ještě navíc třeskutě vtipná. (04.01.2013)

Někdo to rád horké je taková klasika, jako na tělo šitá role Sugar alias prototyp příměru blbá blondýna nebo synonymum počátku zábavy alias mustr hollywodských point nejen komediálních... Skvělé role obou chlapoholek, třeskutý sexepíl legendární Monroe, povedený scénář, vtipná zápletka a již zmiňované skvěle vypointované finále, řadí tuto nesmrtelnou klasiku k předním dílkům světové kinematografie. Funguje to dodnes, čímž cena stoupá jedině vzhůru. (31.03.2013)

Novější transvestitní komedie bývají zpravidla lacinné, nevkusné a pramálo vtipné, zakladatel svého žánru, Někdo to rád horké, je na tom znatelně lépe. Originální děj včetně nekostrbatého úvodu s hladkým výústěním ve změnu pohlaví je zábavný, vtipný a svěží. Přesto ale ne tolik vtipný, abych trpěl eruptivními výbuchy smíchu a ke konci ani ne tolik svěží, abych se nezačal koukat na hodinky. Naivka Marilyn Monroe je však i po 50 letech, s docela odlišným vnímáním krásy, stále sladká a ústřední mužské herecké výkony jsou taktéž stěžejní... 4 hvězdy jsou jisté, ale speciálně zde platí, že nic ani nikdo není dokonalý. 7/10 (11.03.2009)

Mé třetí filmové setkání s Billym Wilderem se bohužel protlo s mým dalším filmovým setkáním s Marilyn Monroe, kterou nejspíš nikdy nebudu mít doopravdy rád. Kromě toho, že se mi nelíbí, na mě vždycky navíc působila hrozně jednoduše... A tentokrát to díky té roli naivní nanynky bylo snad vůbec nejhorší. Ach, ach, takhle pokazit komedii, která od počáteční razie vypadala tak slibně, to se musí vidět. Jack Lemmon s Tonym Curtisem dobří, ale jakmile se začal druhý jmenovaný sbližovat s "božskou" MM, šly žerty stranou a já se skoro neměl čemu smát. Tři a půl. (08.08.2014)