Allen vs. Farrow

Věřím Dylan. Můžete namítnout, že Allen nedostal prostor – ale on ho dostal, jen ho nechtěl využít. Můžete tvrdit, že dokument někdy až legračně využívá podprahové emoce (fotka smutné Dylan, Allen jako příšera), ale ok, tohle není reportáž. Jde o dokument, a ten může a dokonce snad i musí být citově angažovaný. Hlavní je, aby nelhal. A tady se mi opravdu nezdá, že by Dylan nebo Farrow lhaly. I když Mia evidentně využívá svých schopností herečky a dělá ze sebe nevinnost samu (což jí nevěřím), přesto dokument dohromady skládá dostatek důkazů, že s Allenovým chováním rozhodně něco nebylo v pořádku. A nemluví o tom jen dvě hlavní aktérky, ale i jejich známí, služebnictvo, dobové zpravodajství, současná zjištění – důkazů je příliš mnoho a vzájemně spolu souvisejí, než abych si myslela, že jde o pomstu zhrzené ženy, jak to Allen prezentuje. _____ Je potřeba vytahovat na světlo špínu i takhle po letech, protože to pořád bolí. Protože to dodává odvahu i současným obětem a protože to znesnadňuje pozici současných pachatelů. ____ I kdybych pominula tu část s Dylan, tak to, že Allen si nabalil de fakto nevlastní dceru, kterou viděl vyrůstat, je hnus, který rozvrátil rodinu a ublížil mnoha lidem. Jak jednou řekl Ronan, Allenův syn: „Můj otec udělal z mé sestry mou macechu. A to je špatně.“ A to má pravdu. Takovou atomovku hodit na tolik lidí, je nechutné a děsivě sobecké. ______ Dokument je poctivě poskládaný z mnoha výpovědí a archivních materiálů, a já takovou práci obdivuji. ______ A co teď? Když odsoudíme autora, musíme odsoudit i dílo? Nemyslím si, že na to existuje jednoznačná odpověď. Allenovým filmům se nebudu cíleně vyhýbat, ale ani je nějak horečnatě vyhledávat. Ostatně, jeho kusy z posledních let mi stejně připadají vyšeptané. Víc si ale všímám postavení a vyobrazení žen v jeho filmech a podle mě on ženy rád nemá a nich moc hezkého si o nich nemyslí. (08.07.2022)

Ano, snaží se to v nás vzbudit emoce. Který film taky ne. Ano, dokument vyznívá celkem jednoznačně. Jenomže to, že tak vyznívá, není chyba tvůrců, ani chyba Miy nebo Dylan, ale je to chyba Woodyho Allena. On měl možnost se vyjádřit, měl možnost do dokumentu vstoupit. Jenomže to odmítl, asi se bál, že by výsledek neměl pod kontrolou. To, co z něho v dokumentu máme možnost vidět i slyšet, dává celkem jasnou informaci o tom, jak to tenkrát bylo. A to i když odhlédnu od srdceryvných vyjádření, tklivé hudby a smutných pohledů. Beru v potaz jen fakta, co kdo řekl u soudu, co kdo řekl v nahrávaných telefonních rozhovorech, to, co je v oficiálním spisu prokurátora, to na čem se shodla většina svědků, to, kdo měl rozpory ve vyjádřeních i to, co se objevuje na dobových videích (ačkoliv si jsem vědom, že lze vše sestříhat tak, aby něco nějak vypadalo). Všechno to vede k vině Woodyho Allena, i když to samozřejmě nemůžeme vědět jistě. Jsem celoživotním lehkým fanouškem Woodyho Allena. Miluju jeho styl, humor, myšlenky v jeho filmech a mnohokrát jsem nad jeho názory slastně pokýval hlavou, zároveň se ale extrémním způsobem opakuje, kvantita zvítězila nad kvalitou, jeho filmy samotné často nejsou tak dobré, jak by mohly být a závěr kariéry už je jen smutným dozvukem jeho dřívější tvorby. Přesto mi byl Woody vždycky strašně sympatický a měl jsem ho rád. Tenhle dokument mě ale donutil na něj změnit názor a nejde jen o to, co pravděpodobně dělal, ale i to, jakým způsobem se následně choval. To, že je tenhle klíčový dokument (fakt, že Woody Allen je vlastně prapůvodním případem, kvůli kterému se rozjelo hnutí Mee Too, pro mě byl dost šok), tak špatně hodnocený, vlastně dokonale vysvětluje čtvrtý díl. Strašná spousta lidí prostě striktně odmítne to, že by jejich hrdina něco takového mohl dělat a změnit názor je pro naše mozky extrémně těžké. Nevylučuji, že se nepodívám někdy na nějaký film Woodyho Allena a že se mi bude líbit (stejně jako si klidně poslechnu Michaela Jacksona), ale jako člověk je Woody Allen bohužel s velkou pravděpodobností odporný sráč, alespoň ve chvílích, kdy mu jde o vlastní krk a prospěch. (12.03.2022)

Allen nikoho nelízal a ty pozice taky nesouhlasí. Hysterie kolem dokumentu je úsměvná. Nepřestává mě fascinovat, kolik lidí má problém pochopit, že i mezi úspěšnými umělci se nachází perverzní jedinci. Máslo na hlavě mají však oba povedení rodičové. Allen je úchyl, kterému začne hučet v klacku, jakmile má v dohledu mladé maso. Farrow má zase mesiášský komplex, a kdyby mohla, tak adoptuje všechny volné děti z Afriky i Asie. Přes velkou snahu tvůrců dokument není ve své výpovědi silný. Lynčování Jacksona mělo o dost větší tah na branku a člověk si to mrazení v zádech fakt užil. (24.03.2021)

Dal jsem to skoro v kuse, vypil u toho půl láhve vína a teď mi dochází, že tuhle čtyřdílnou sérii vlastně nejsem vůbec schopen rozebrat. I proto, že mě dokumenty, které sází pouze na mluvící hlavy a pár sestavených archivních záběrech fakt přestávají bavit. S tímhle tématem se ale nejspíš jinak pracovat ani nedalo. Lidé se nedále budou divit, že se i v Hollywoodu nachází sexuální predátoři s penisem a nadále si nebudou chtít přiznat, že se něco takového může stát a divit se tomu. Lidé pořád budou hloupý a divit se, že na první pohled sofistikovaný člověk, talentovaný scenárista a režisér může být ve skutečnosti též odporný sexuální predátor. A nadále budou vznikat výpovědné dokumenty z jednoho pohledu, které jsou natočené tak nezajímavě, že by po nich s absencí jmen Allen/Farrow neštěkl ani pes. Už ve svých filmech Allen trávil čas s mladšími herečkami a pokoušel se je svádět, nikdo ovšem pochopitelně nemohl čekat, že je Allen ve skrytu duše ještě větší parchant. Pochopitelně se tato minisérie nemohla vyhnout srovnávání s Leaving Neverland. Rozdíl je ovšem v tom, že na rozdíl od Jackona 85-letý Allen stále žije a jeho výpovědní absence spočívá v tom důvodu, že sám výpověď jako jeho blízcí odmítl. Což jen potvrzuje, že si Farrow, děti a spol. zřejmě nevymysleli pohádky. Háček je jasný - Allenovci si prostě odmítnout přiznat, že že je s jejich filmovým guru něco špatně a jeho hejteři zase budou rochnit blahem. Pro mě osobně nadále zůstanou Allenovy filmy jako Annie Hall nebo Manhattan peckami, přesto ovšem celý skandál okolo Allena prostě na jeho filmy vrhá pochybný stín. S tím jak slabá Allenova tvorba v posledních letech byla mě vlastně ani tolik nemrzí, že už nejspíš nikdy nic nenatočí. Přesto mě mrzí, že jeho filmovou kariéru radši neukončil důchod. Osobně ovšem chápu lidi, kteří Allena nadále brání. Nechtěl bych se dožít dne, kdyby se náhodou ukázalo, že si Leonardo DiCaprio tahal do karavanu nezletilé slečny nebo měl Tom Hanks až příliš dobrý vztah s kluky ze skautů. A odmítal bych si to přiznat i přes existenci více než očividných důkazů. Nicméně Allen vs. Farrow je v mých očích přeci jen lepší než Leaving Neverland. (07.04.2021)

Respektuju to jako jednostrannou výpověď o tom, co tvůrci věří, že je pravda. Není to přesvědčivý soubor důkazů, ale taky nutno podotknout, že není povinností filmařů chovat se jako před soudem, není jejich povinností předstírat objektivitu a není jejich povinností dávat prostor oběma stranám. Vlastně bych považoval za horší, kdyby cokoliv z toho dělali z pocitu nějaké povinnosti. Samozřejmě by neměli říkat lži, ale jak to mám já posoudit, že jo? Obě strany jsou schopné předat narativ znějící jako pravda, s tím se nedá nic dělat, a já nakonec můžu věřit hlavně intuici. Nejsem ve věcech morálky nějaký hodně velký relativista - nemám problém většinou říct, co považuju za správné a co za špatné. Ale je jasné, že tady nikdy nebudu mít informace k tomu, abych si mohl udělat názor, jehož ukotveností v realitě si můžu být jistý. Můžu vždycky jen někomu věřit... A doufat, že lidi a instituce, co jsou tomu blíž a můžou s tím něco dělat, to udělají. Je to vlastně hrozná situace, protože na jednu stranu chce člověk říct: "Co po mně chcete? Co s tím mám jako dělat, když nemám žádnou možnost opravdu to posoudit?" Jenže jestli jsou ta obvinění pravdivá, tak je adekvátní snažit se za každou cenu upoutat pozornost a vzbudit zájem veřejnosti. Allen vs. Farrow je každopádně velký krok kupředu oproti Leaving Neverland, protože se tu v té jednostranné výpovědi daří nalézt nějaký přesah, smysl a kontext. Čtyři hvězdy jsou možná maličko moc, ale zatím je dám. Tenhle přístup má samozřejmě svoje limity, jako každý přístup, ale taky má svoje pozitiva a má svou autenticitu - autenticitu názoru, který nepředstírá, že není názor. (15.03.2021)